61 Co 136/2025-230 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že darovací smlouva uzavřená dne 12. 3. 2020 mezi žalovanou a vedlejšími účastníky na straně žalované, jejímž předmětem bylo darování pozemku parc. číslo , hodnota, , jehož součástí je budova čp. , hodnota, , a pozemku parc. číslo , hodnota, , vše v k. ú. a obci , adresa, , a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 15. 4. 2020, jsou vůči žalobkyni neúčinná právní jednání (výrok I), dále zamítl žalobu na určení, že k uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně ve výši 3 682 367,59 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně eviduje za vedlejšími účastníky na straně žalované, vyplývající ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Plzni dne 4. 8. 2021, č. j. 49 Cm 24/2021-11, a z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2021, č. j. 49 Cm 24/2021–62, je žalobkyně oprávněna vést exekuci a žalovaná jako vlastník nemovitosti je povinna strpět vedení exekuce na pozemek parc. číslo , hodnota, , jehož součástí je budova čp. , hodnota, , a pozemek parc. číslo , hodnota, , vše v k. ú. a obci , adresa, (výrok II), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 56 570 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a vedlejším účastníkům na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok VI).2. V projednávané věci se žalobkyně žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 7. 2023 dovolala neúčinnosti darovací smlouvy, kterou uzavřeli dne 12. 3. 2020 žalovaná s vedlejšími účastníci na její straně a vzhledem k tomu, že k tomuto dovolání došlo až po uplynutí dvouleté lhůty, kterou zákon spojuje s úspěšným uplatněním tohoto práva při právním jednání ve prospěch osoby blízké [§ 590 odst. 1 písm. c) o. z.], aplikoval soud prvního stupně – přestože žalovaná je dcerou vedlejších účastníků – § 590 odst. 1 písm. a) o. z. V případě tohoto ustanovení je to žalobkyně, která ve sporu musí unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele a zejména o vědomosti druhé strany o tomto úmyslu. Byť bylo prokázáno, že si vedlejší účastníci na straně žalované byli vědomi, že ručí za závazky společnosti , právnická osoba, celým svým majetkem (a zejména tedy svými nemovitostmi), soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno k tvrzení o zkracujícím úmyslu dlužníků (vedlejších účastníků na straně žalované) neunesla, když uvěřil tvrzení strany žalované, že k převodu nemovitostí došlo ve snaze uspořádat majetkové vztahy v rodině, o čemž svědčí jednak skutečnost, že již na jaře 2019 darovali vedlejší účastníci na její straně svůj byt synovi Denisovi a o předmětné darovací smlouvě bylo s realitním makléřem jednáno již na podzim 2019, kdy byly zasílány potřebné dokumenty, a dále též to, že v době podpisu darovací smlouvy restaurace , hodnota, úspěšně fungovala. I pokud by však na základě provedených důkazů bylo možno učinit závěr, že předmětná darovací smlouva ve zkracujícím úmyslu uzavřena byla, chyběla by zde druhá podmínka předpokládaná aplikovaným ustanovením, a to, že žalovaná o zkracujícím úmyslu vedlejších účastníků na straně žalované věděla. K prokázání tohoto tvrzení navrhla žalobkyně pouze účastnický výslech žalované, který pro její nesouhlas nebyl dle § 131 odst. 1 o. s. ř. proveden, proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně břemeno důkazní neunesla. Pouhé tvrzení, že žalovaná jakožto dcera vedlejších účastníků na své straně o jejich zkracujícím úmyslu věděla či vědět musela, by bylo dostačujícím v případě aplikace ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) o. z., kdy je důkazní břemeno obráceno, nikoli však při dovolání se neúčinnosti právního jednání dle písm. a) téhož ustanovení. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž zejména namítá, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že vedlejší účastníci a žalovaná neuzavírali darovací smlouvu v úmyslu zkrátit věřitele vedlejších účastníků. Nesouhlasí také se závěrem, že neunesla důkazní břemeno k tvrzení o zkracujícím úmyslu vedlejších účastníků. S ohledem na judikaturu a odbornou literaturu měla být aplikováno domněnka, že žalovaná o zkracujícím úmyslu vedlejších účastníků věděla či vědět musela, neboť se jedná o osobu blízkou vedlejších účastníků. Vedlejší účastníci dne 1. 6. 2019 avalovali blanko směnku, která byla následně vyplněna na částku ve výši 3 682 367,59 Kč s datem splatnosti 30. 3. 2021 (dále jen směnka). Pokud soud prvního stupně došel k závěru, že vedlejší účastníci si v době avalování směnky byli vědomi, že ručí za závazky společnosti , právnická osoba, , celým svým majetkem a zejména svými nemovitostmi, tak je nelogická úvaha, že darováním nemovitostí krátce po avalování směnky neměli v úmyslu zkrátit své věřitele. Neobstojí ani tvrzení vedlejšího účastníka, že restaurace, kterou provozoval, měla obrat cca 1 000 000 Kč měsíčně. I pokud by měla restaurace milionový obrat měsíčně, tak to nevypovídá o finanční situaci společnosti , právnická osoba, , v daném období. Již v prvním roce trvání smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb v rámci franšízového konceptu „, hodnota, “ ze dne 1. 6. 2019 dosáhla společnost , právnická osoba, , obratu pouze ve výši 1 039 055 Kč. Této skutečnosti si musel být vedlejší účastník , Jméno žalované B, , jako jediný jednatel společnosti , právnická osoba, , vědom, neboť to byl on, kdo za společnost , právnická osoba, , s žalobkyní jednal a kdo odebíral od žalobkyně zboží. Z tohoto vyplývá, že při uzavření darovací smlouvy s žalovanou věděl vedlejší účastník o tom, že společnost , právnická osoba, , neodebrala od žalobkyně sjednané množství zboží a neplní tak podmínky uvedené smlouvy uzavřené s žalobkyní dne 1. 9. 2019, takže žalobkyni vzniklo právo na slevu z ceny reklamy za první rok trvání této smlouvy. Podle žalobkyně v řízení byl prokázán úmysl vedlejších účastníků zkrátit darováním předmětných nemovitostí své věřitele, a došlo tedy ke splnění podmínky dle, § 590 odst. 1 písm. a) o. z. O úmysl zkrátit věřitele se jedná zejména tehdy, jestliže dlužník právním úkonem chtěl zkrátit své věřitele nebo jestliže věděl, že právním úkonem může zkrátit své věřitele a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Rozhodující je, že odporovaný úkon zkracuje věřitele dlužníka (a že je s tím dlužník alespoň srozuměn). Případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký svůj jiný závazek, přitom nejsou rozhodné. Rovněž v případě, že dlužník plní uzavřením smlouvy se třetí osobou svůj morální nebo právní závazek, může uzavřením smlouvy sledovat úmysl zkrátit své věřitele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 653/2006, sp. zn. 21 Cdo 1625/16). Co se týče další podmínky dle § 590 odst. 1 písm. a) o. z., žalovaná je osobou blízkou vedlejších účastníků, proto dle názoru žalobkyně se v tomto případě dá na prokázání vědomosti na straně žalované o zkracujícím úmyslu vedlejších účastníků použít závěry v odborné literatuře, kdy jde zejména o fakticitu příbuzenského vztahu, která nemůže být ovlivněna aplikací jiného ustanovení zákona o relativní neúčinnosti. Žalovaná rezignovala na prokázání svých tvrzení a odmítnutím svého výslechu se zbavila další procesní obrany ve vztahu k této vyvratitelné domněnce. Žalobkyně tak má za prokázaný úmysl vedlejších účastníků zkrátit darováním předmětných nemovitostí své věřitele a vědomost druhé strany o úmyslu dlužníka není podmínkou odporovatelnosti tehdy, jestliže druhou stranou právního jednání je osoba dlužníkovi blízká, když úmyslu dlužníka zkrátit jeho věřitele v takovém případě zákon předpokládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1625/2016). Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. V napadeném rozsudku soud prvního stupně z hlediska právního posouzení věci vycházel ze závazného právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho usnesení ze dne 11. 11. 2024, č. j. 61 Co 213/2024-141, kterým byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2024, č. j. 10 C 234/2023-123, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena zpět k dalšímu řízení, kdy v uvedeném kasačním rozhodnutí se odvolací soud podrobně zabýval možností aplikace § 590 a § 591 o. z. Odvolací soud se totiž neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, vycházejícím z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 955/2018 a sp. zn. 29 Cdo 2329/2023, že v projednávané věci, jelikož odporovaným jednáním dlužníků je bezúplatné právní jednání, v úvahu přichází jen aplikace ustanovení § 591 o. z., a nikoliv ustanovení § 590 o. z., které dopadá výhradně na úplatná právní jednání. Odvolací soud především konstatoval, že v případě bezúplatného právního jednání dlužníka, k němuž došlo v posledních dvou letech (před podáním žaloby), se skutkové podstaty uvedené