61 Co 183/2025-156 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 20. 5. 2025, č. j. 10 C 327/2023-108, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 45 881,55 Kč společně s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 16. 4. 2022 až do zaplacení oproti vydání 341 kusů výtisků knihy „Není pravdy, aby na ní nebylo ŠPROCHU TROCHU“, autorů , Jméno žalovaného, a , jméno FO, , vydané v nakladatelství „Koniáš“, ISBN: 978-80-86948-30-0, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 538,20 Kč od 16. 4. 2022 do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 40 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III).2. Soud prvního stupně na podkladě skutkových zjištění z provedených důkazů po jejich právním zhodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 16. 9. 2019 uzavřena nepojmenovaná smlouva kombinující prvky smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o. z. s prvky smlouvy komisionářské dle § 2455 a násl. o. z., o smlouvu licenční se tedy dle jeho názoru s ohledem na její obsah i účel nejednalo. Ustanovení čl. II odst. 4 této smlouvy dále vyložil tak, že jde o kupní smlouvu vázanou na odkládací podmínku, neboť jednoznačná povinnost žalovaného odkoupit zbývající výtisky knihy byla aktivována naplněním podmínky, tedy tím, že k 22. 11. 2020 zbyly její neprodané výtisky. Povinnost žalovaného byla dle soudu prvního stupně stanovena zcela určitě, jednoznačně a musela být žalovanému zřejmá. Okresní soud nesouhlasil s názorem žalovaného, že by výše uvedené ujednání smlouvy bylo smlouvou budoucí kupní a jeho obranu hodnotil jako snahu vyhnout se sjednané povinnosti, ke které se sám zavázal, a to v rozporu s jednou se základních zásad občanského práva, tedy že slib zavazuje a smlouvy mají být plněny. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost sjednanou ve smlouvě nesplnil, soud prvního stupně žalobě převážně vyhověl, a to včetně požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení, na který mu podle § 1970 o. z. vznikl nárok. Žalobu zamítl pouze co do zákonného úroku z prodlení vztahujícímu se k částce, o kterou byla žaloba vzata žalobcem v průběhu řízení částečně zpět. Žalobci také přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, kterou vypočetl na částku 40 005 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výrokům I a III, jak při jednání odvolacího soudu upřesnil, podal si žalobce včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř., které podáním ze dne 4. 7. 2025 podrobně odůvodnil. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva mezi účastníky uzavřená dne 16. 9. 2019 není smlouvou licenční nakladatelskou ve smyslu § 2384 a násl. o. z., neboť dle něj naopak právě tomuto smluvnímu typu účastníky uzavřená smlouva odpovídá. Nejde tak dle žalovaného o běžnou smlouvu o dílo a nenese ani prvky smlouvy komisionářské, které ostatně soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nijak nevymezil. Jde-li dle názoru žalovaného o smlouvu licenční nakladatelskou, pak se soud prvního stupně s ohledem na svůj nesprávný právní názor nezabýval jeho námitkou ohledně její neplatnosti pro její rozpor s § 2366 o. z. I pokud by ale měl odvolací soud za to, že ujednání stran obsažené v čl. II odst. 4 smlouvy ze dne 16. 9. 2019 je ujednáním natolik samostatným a oddělitelným od zbytku předmětu smlouvy, že není důležité, jaký charakter smlouva má, je žalovaný přesvědčen, že předmětné ujednání nemohlo samo o sobě založit nárok žalobce na uhrazení žalobou uplatněného plnění, tedy kupní ceny. Argumentaci soudu prvního stupně ohledně výkladu tohoto smluvního ujednání jako kupní smlouvy s odkládací podmínkou nepovažoval žalovaný za správnou. Prvek nejistoty, tedy existence podmínky, totiž dle něj nevylučuje, že jde o smlouvu o smlouvě budoucí kupní, neboť odkládací podmínky jsou naprosto běžným ujednáním i ve smlouvách o smlouvě budoucí kupní. Krom samotného znění předmětného ustanovení a jeho jazykového výkladu je dále dle žalovaného důležité samotné chování stran, ze kterého lze dovozovat jejich vůli. Právě toto chování stran naopak svědčí pro závěr, že šlo o smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kdy pro tento svůj závěr žalovaný v podaném odvolání podrobně argumentoval. Žalovaný závěrem shrnul, že dle něj předmětné ustanovení smlouvy bylo koncipováno jako smlouva o smlouvě budoucí kupní s odkládací podmínkou, kdy právě tato dohoda umožňovala žalobci, aby se po 22. 11. 2020 rozhodl, zda žalovaného vyzve k uzavření kupní smlouvy a knihy mu prodá nebo naopak bude i nadále sám knihy prodávat. Žalobce žalovaného do 1 roku od splnění předmětné odkládací podmínky nevyzval k uzavření kupní smlouvy, naopak prodával knihy dál třetím osobám. V takovém případě se úspěšně nemůže domáhat zaplacení kupní ceny, jelikož k uzavření kupní smlouvy a k převedení vlastnického práva na žalovaného nedošlo, o čemž opět svědčí faktické chování žalobce. O výhradě vlastnického práva v daném případě uvažovat nelze, neboť takové ujednání stran z ničeho nevyplývá a jednostranné sdělení žalobce na faktuře č. 03/2022 pro takový závěr není dostatečné. Nevědomost žalobce ohledně potřeby vyzvat žalovaného k uzavření kupní smlouvy do 1 roku od splnění odkládací podmínky, nemůže být dle žalovaného argumentem pro závěr, že se jedná o smlouvu kupní, stejně tak není možné, aby soud nerespektoval lhůtu stanovenou v § 1785 o. z. s odůvodněním, že slib zavazuje a smlouvy se mají plnit. Dle žalovaného tedy žalobci nesvědčí žádný právní titul k žalobou uplatněnému nároku, přičemž obranu žalovaného před soudem prvního stupně nelze považovat za účelovou, jak to zmínil soud prvního stupně. Žalovaný tedy navrhl, aby v napadeném rozsahu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný a přiléhavě odůvodněný. Dle něj žalovaný od počátku řízení pouze hledá různé cesty, jak zneplatnit jasně definovaný závazek, který z neznámého důvodu nechce v současnosti respektovat, ačkoli jej dříve částečně respektoval, který byl přitom do smlouvy inkorporován dokonce na jeho výslovné přání. Dle žalobce byl spor o charakter smlouvy vyřešen již Vrchním soudem v Praze v souvislosti s posouzením otázky věcné příslušnosti soudů, který uzavřel, že pro rozhodnutí ve věci není podstatné, zda mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena jakákoliv licenční smlouva, ať už platně či neplatně, neboť závazek žalovaného sjednaný v čl. II odst. 4 smlouvy o vydání knižní publikace je zjevně závazkem oddělitelným od jakékoliv licenční smlouvy, jde o závazek sui generis, který je v kontextu s ostatními ujednáními smlouvy zcela srozumitelný a jde o závazek platný. Dle žalobce je správný i závěr soudu prvního stupně, že předmětná smlouva sjednaná dne 16. 9. 2019 je nepojmenovanou smlouvou kombinující smlouvu o dílo s prvky smlouvy komisionářské. Žalobce na rozdíl od žalovaného ujednání v čl. II odst. 4 smlouvy o vydání knižní publikace ze dne 16. 9. 2019 považuje za odkládací podmínku ve smyslu § 548 o. z. a nikoli o smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jak se snažil žalovaný tvrdit. Dle žalobce jde o zcela typické ujednání s odkládací podmínkou i podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1423/2006). Naproti tomu smlouva o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 o. z. sama o sobě zcela postrádá prvek nejistoty v tom smyslu, zda k uzavření budoucí smlouvy vůbec dojde. Zatímco tedy v případě smlouvy o smlouvě budoucí musí strany budoucí smlouvu uzavřít, jinak by tím porušily svůj závazek, v případě odkládací podmínky nemusí k ujednanému právnímu jednání dojít, aniž by jakákoliv ze stran svůj závazek porušila, a to pouze z důvodu, že nenastaly skutečnosti předpokládané odkládací podmínkou. Dle žalobce je tedy smysl smlouvy vyjádřen naprosto jasně, srozumitelně a konkrétně, přičemž její smysl ani jinak interpretovat nelze, přestože se o to žalovaný v současné době snaží. Pokud se žalovaný „zavazuje odkoupit“, tak se dle žalobce nezavazuje uzavřít novou smlouvu, což by účastníci, pokud by to takto zamýšleli, mohli výslovně sjednat. S ohledem na synalagmatický petit nebude žalovaný dle žalobce ani nijak poškozen, neboť mu zůstane jeho kniha v počtu neprodaných výtisků v podstatě za režijní cenu a bude s ní moci naložit zcela dle svých představ. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soudu napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Na podkladě včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výrocích I a III, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce a vyjádření ž