64 Co 301/2025-633 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1 871 265 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 586 733,50 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 284 531,50 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 335 390,22 Kč (výrok II), a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náhradu státem zálohované nákladů řízení ve výši 7 499 Kč (výrok III). Po skutkové stránce uzavřel, že mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako právním předchůdcem žalobkyně nebyla uzavřena písemná smlouva, avšak mezi těmito subjekty existovala smlouva v ústní či konkludentní podobě, jejíž obsah však v řízení nebyl prokázán. Podle tvrzení žalobkyně byla mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena dohoda o odměně za provedené činnosti v rozmezí 1 500 Kč/hod. po 3 500 Kč/hod, ale uzavření takové smlouvy v řízení rovněž prokázáno nebylo. Z důkazního řízení vyplynulo, že společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl pouze předložen návrh smlouvy spolu s jejím dodatkem upravujícím výši odměny na částku 10 500 EUR bez DPH měsíčně za PR aktivity, dále odměny ve výši 8 000 EUR měsíčně, když tato odměna se vztahovala jen na propagaci nanomasek na území Velké Británie a nikoliv na další služby poskytované společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Za těchto okolností tedy bylo povinností žalobkyně, aby prokázala, jaký byl obsah ústních a konkludentních smluvních ujednání mezi účastníky řízení a mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně však důkazní břemeno neunesla, takže soud prvního stupně dospěl k závěru, že sice určitá smlouva mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovanou a následně mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena byla, nicméně její obsah v řízení prokázán nebyl. Proto se žalobkyni dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř, že její nárok lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Dle soudu prvního stupně žalobkyně v průběhu řízení učinila dostatečná skutková tvrzení ohledně prací, které společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a následně žalobkyně pro žalovanou vykonala, avšak tato tvrzení nebyla opětovně prokázána. V této souvislosti doplnil, že předložení timesheety a výkazy o pracovní činnosti nemohou být součástí skutkových tvrzení žalobkyně a zároveň důkazem o rozsahu služeb poskytnutých žalované. Pokud jde o žalobkyní doložené detailní pracovní výkazy z období od 2. 9. 2020 do 10. 10. 2020 obsahující rozsah hodin, které měly připadat na jednotlivé činnosti, pak z těchto dle nalézacího soudu nelze dojít ke spolehlivému závěru, že tato činnost byla žalobkyní či její právní předchůdkyní skutečně provedena a není tak postaveno ani najisto, zda tyto výkazy vznikaly v době, kdy již činnosti reálně provedeny byly, případně byly žalobkyní vyhotoveny ex post v souvislosti se žádostí žalované o doložení reportingu vyfakturovaných prací, či dokonce až jako podklad pro potřeby soudního řízení. V řízení pak dle soudu prvního stupně nebylo ani prokázáno, že doložené mediální výstupy obsažené v seznamu předloženém žalobkyní jako monitoring médií jsou skutečně výsledkem činnosti žalobkyně či společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Jeví se jako pravděpodobné, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, či žalobkyně se mohly na obsahu finálních výstupů podílet, případně obsah projednávat s žalovanou (jejím jednatelem), avšak reálná ingerence žalobkyně a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do vzniku těchto výstupů prokázány nebyly, či se jeví toliko jako okrajové. Ke stejnému závěru dospěl soud prvního stupně i ohledně tvrzených plnění, které měla vykonat společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalobkyně v případě tzv. community managementu, kdy se jednalo o využívání uměle vytvořených profilů v rámci internetových diskuzí. Z důkazního řízení vyplynulo, že určitý počet falešných profilů vytvořen byl, tyto se i do debat na sociálních sítí zapojily, avšak nebyl opětovně prokázán celkový rozsah prací, které měla žalobkyně a společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v souvislosti s touto činností vykonat. Rozsahu a výši bezdůvodného obohacení pak nebylo možné seznat ani ze závěrů znaleckého posudku předloženého žalobkyní, když znalec při jeho zpracování vycházel pouze ze subjektivního tvrzení žalobkyně bez toho, aniž by dále ověřil, zda tyto byly reálně vykonány.2. Žalobní nárok uplatněný žalobkyní v celkové výši 1 871 265 Kč s příslušenstvím sestává z částky 1 586 733,50 Kč, která byla vyúčtována fakturou č. 201204 se splatností dne 27. 11. 2020, kdy se jednalo o odměnu za služby, které měl žalované poskytnout právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a dále z částky 284 531 Kč vyúčtované fakturou č. 201217 se splatností dne 19. 1. 2021 představující odměnu za služby, jež žalované měla poskytnout žalobkyně. Po právním posouzení věci zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že by žalovaná neuznala dluh ve smyslu ust. § 2053 obč. zák. prostřednictvím listiny označené jako „potvrzení zůstatku pohledávek“, v níž bylo toliko uvedeno, že žalovaná souhlasí s výší saldokonta vůči žalobkyni ke dni 31. 12. 2020, jehož součástí je i pohledávka z faktury č. 201204 ve výši 1 586 733,50 Kč. V předmětné listině dle nalézacího soudu chybí jednak právní důvod vzniku dluhu, a dále i explicitní prohlášení žalované jako dlužníka o jeho uznání. Samotná evidence závazku v účetnictví podnikatele ještě neznamená, že by tento závazek uznával. Soud prvního stupně rovněž odkázal na účastnický výslech jednatele žalované , jméno FO, , který k výše uvedené listině uvedl, že ji podepsal jako potvrzení, že faktury zde specifikované jsou evidovány v účetnictví žalované. Jeho vůlí však nebylo dluh uznat. Na uznání části žalovaného nároku vyplývající z faktury č. 201217 ve výši 284 531 Kč pak soud prvního stupně neusuzoval ani z úhrad žalované na některé další faktury vystavené žalobkyně. V této souvislosti poukázal na to, že předmětem faktury č. 201217 již jsou marketingové služby za období listopad až prosinec 2020, kdy předmět zdanitelného plnění se liší od plnění vyúčtovaného ve zbývajících uhrazených fakturách. Zahrnutí faktury do účetnictví pak není důkazem o její oprávněnosti – k tomu soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 276/2005. Zároveň dle nalézacího soudu žalobkyně neprokázala ani existenci bezdůvodného obohacení vzniklého ve výši uplatněné žalobou na straně žalované. Poukázal na měsíční pracovní výkazy, kde podkladem pro jejich zpracování měly být tabulky vyhotovené jednotlivými zaměstnanci či spolupracujícímu osobami, jak tvrdil jednatel žalobkyně , jméno FO, ve svém výslechu. Tyto listiny však nebyly žalobkyní předloženy ani označeny k důkazu, stejně jako nebyly navrženy ani žádné důkazy prokazující reálné provedení a vykonání činnosti žalobkyní pro žalovanou ve formě práce jejich zaměstnanců či jejího právního předchůdce. Pokud jde o část prací vyúčtovaných spornými fakturami týkající se tzv. community managementu, pak ohledně těchto soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětem plnění je činnost nemravná, jedná se o nepoctivé podnikání a takovému jednání by ze strany soudu neměla být poskytnuta ochrana, přičemž odkázal na ust. § 6 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně dále v řízení ani nespecifikovala, jaké konkrétní činnosti z celkového rozsahu prací zachycených v měsíčních pracovních výkazech za období, kdy služby měla žalované poskytovat společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., byly uhrazeny vystavenou zálohovou fakturou, a jaké byly zahrnuty do faktury č. 201043, a dále jaká část byla vyfakturována spornou fakturou č. 201217 za období, kdy služby již měla poskytovat žalované žalobkyně. Shodnou právní argumentaci pak soud prvního stupně aplikoval i u nároku vyplývající z faktury č. 201217 znějící na částku 284 531 Kč. Pokud byl celkový rozsah prací, jež měla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, který shora uvedené pohledávky postoupil na žalobkyni, sporný, tížilo důkazní břemeno k prokázání toho, jaké konkrétní práce pro žalovanou vykonala, žalobkyni. Opačná situace by dle nalézacího soudu nastala v případě, že by po celou dobu trvání jejich spolupráce žalovaná neuhradila ničeho, když má za prokázané, že určité práce žalobkyně a její právní předchůdce pro žalovanou vykonali. Za situace, když blíže nespecifikovaná část těchto prací byla uhrazena, bylo na žalobkyni, aby specifikovala a prokázala, jaké práce uhrazeny byly a jaké