64 Co 40/2024-332 — Krajský soud v Plzni

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 72 808,21 Kč příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky za elektřinu dodanou žalobkyní žalované do sjednaného odběrného místa v období od 10. 1. 2022 do 28. 2.2022 po jejím zvýšení.2. Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem z 11. 10. 2023, č. j. 5 C 47/2023-225 žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu náklady řízení ve výši 44 170,52 Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli 1. 3. 2021 v souladu s § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikaní a o výkonu statní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, energetický zákon (EZ) smlouvu o sdružených službách dodávky energie ve znění obchodních podmínek (OP), která nahradila původní jimi uzavřenou smlouvu, v níž se dohodli na individuální ceně elektřiny. V souladu s článkem IV OP a § 11a odst. 5 EZ účinným ke dni uzavření smlouvy žalobkyně oprávněně jednostranně zvýšila od 10. 1. 2022 cenu elektřiny na 5 940 Kč/MWh ve VT (vysoký tarif) a na 5 290 Kč/MWh v NT (nízký tarif), a žalovaná proto od smlouvy podle § 11a odst. 6 poslední věta EZ odstoupila. Odstoupením žalované od smlouvy sice závazek ke dni 28. 2. 2022 zanikl ex tunc (od počátku), ale podle § 2004 odst. 3 občanského zákoníku (o. z.) nastávají účinky zvýšení ceny do budoucna. Za předmětné období od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022 je proto nárok žalobkyně na zaplacení zvýšené ceny elektřiny oprávněný. Protože ale ve vyúčtování provedeném fakturou číslo 2211005619 bylo chybně kalkulováno s DPH a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4637/2018 jej nelze považovat za vyúčtování řádné, které by mohlo přivodit splatnost faktury, žalobu z důvodu její předčasnosti zamítl.3. Na základě odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem z 21. 5. 2024, č. j. 64 Co 40/2024-262 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, nákladový výrok II změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Jako nesprávný odmítl názor soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby vzhledem k údajnému chybnému vyúčtování, neboť i pokud by to byla pravda, nijak by se to nedotklo splatnosti částky vyúčtované oprávněně. Podle něj však individuální cenu za dodávku elektřiny, na které se účastníci dohodli dodatkem smlouvy z 1. 3. 2021 po její automatické prolongaci, bylo možno podle čl. II bod 8 OP jednostranně změnit pouze pokud by žalovaná měla možnost se s ní předem seznámit a učinit rozhodnutí, zda chce ve smlouvě za takových podmínek pokračovat. Jestliže proto žalobkyně nejen v rozporu s tímto smluvním ujednáním, ale i v rozporu s § 11a odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021 cenu jednostranně 30. 12. 2021 navýšila s účinností od 10.1. 2022, aniž tomu mohla žalovaná zabránit odstoupením od smlouvy, nelze takovému navýšení ceny přiznat právní účinky. Pro období od 10. 1. 2022 do 28. 2. 2022, kdy byla smlouva ukončena, tedy smlouva pokračovala za předchozích smluvených podmínek, tzn. včetně ujednání o ceně 1 724 Kč/MWh pro VT a 1 523 Kč/MWh pro NT. V situaci, kdy za elektřinu dodanou v období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 v množství 6 100 MWh ve VT a 35 611 MWh v NT žalovaná zaplatila zálohu ve výši 80 260 Kč a poté zaplatila z faktury číslo 2211005619 částku 36 405,79 Kč, povinnost splnila a požadavek žalobkyně na zaplacení zvýšené ceny elektřiny (cenového rozdílu oproti dosavadní úpravě) ve výši 72 608,21 Kč není důvodný.4. Na základě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem z 16. 4. 2025, č. j. 28 Cdo 3520/2024-306 zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu vytknul, že se při výkladu vůle smluvních stran neřídil § 556 odst. 1 věty první o. z. a v rozporu s právní teorií (Melzer, F. In: Melzer, F., Tegl, P. a kol. Občanský zákoník – Velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 479) a judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu (viz nález sp. zn. I. ÚS 625/03 a sp. zn. I. ÚS 2337/21 a rozsudek sp. zn. 32 Cdo 1893/2011) se při výkladu smlouvy ve znění OP nezabýval úmyslem smluvních stran (skutečnou vůlí jednajících). Poukázal na to, že odvolacím soudem hodnocené ujednání obsažené v čl. II bod 8 OP řeší otázku zvýšení ceny elektrické energie pouze v souvislosti s „automatickou prolongací“ smluvního vztahu, ke které ale v tomto případě nedošlo, neboť žalovaná využila práva odstoupit od smlouvy ke dni 28. 2. 2022. Stejně tak § 11a odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021 otázku, zda zákazník, který od smlouvy odstoupil v průběhu trvání smluvního vztahu, je za dobu od cenového navýšení povinen platit zvýšenou cenu energie, nijak neřešil (a s účinností od 1. 1. 2022 posuzovanou právní problematiku ve vztahu mezi podnikajícími právnickými osobami již nereglementuje). Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že nedostatek oznámení dodavatele energie o zvýšení ceny elektrické energie nejpozději třicátý den přede dnem cenového navýšení vylučuje (pro případ odstoupení zákazníka od smlouvy) jeho nárok na úhradu zvýšené ceny, aniž se zabýval úmysly účastníků, jsou jeho závěry zjevně předčasné, a tudíž nesprávné.5. Odvolací soud po vrácení věci z dovolacího řízení opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., zároveň postupoval v souladu se závazným pokynem dovolacího soudu, tzn. za pomoci výkladových pravidel obsažených v § 555, § 556 a § 558 o. z. se pokusil objasnit „skutečnou vůli účastníků dojednat důsledky odstoupení od smlouvy na povinnost platit nově zvyšovanou cenu elektrické energie“. Stejně jako v předchozím rozsudku ale nakonec dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné a odvolání žalované do nákladového výroku II je důvodné jen zčásti.6. Skutková zjištění, ze kterých odvolací soud vyšel, a která nedoznala od doby jeho předchozího rozhodnutí změny, spočívají v tom, že účastníci řízení uzavřeli 5. 6. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky energie ve znění VOP, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, p. č. , hodnota, , , adresa, od 15. 7. 2018 za dohodnutou individuální cenu 1 419 Kč/MWh ve VT a 1 159 Kč/MWh v NT. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 7. 2020 a v souladu s VOP došlo k její automatické prolongaci na další dva roky. V jejím průběhu účastníci uzavřeli 1. 3. 2021 dodatek, kterým změnili dobu trvání smlouvy do 28. 2. 2023 a dohodli individuální cenu elektřiny ve výši 1 724 Kč/MWh ve VT a 1 523 Kč/MWh v NT. Původní VOP nahradili O), podle jejichž čl. IV, bod 1 je „cena za dodávku komodity sjednána jako cena individuální nebo jako cena podle ceníku“ a podle bodu 3 je „dodavatel oprávněn měnit cenu za dodávku komodity z důvodu „změn na trhu s energiemi, změn nákupních cen komodity, měnových/kurzových změn i jiných podstatných změn na makroekonomické či mikroekonomické úrovni a změny produktových podmínek oznamuje v souladu s EZ na svých internetových stránkách či jinak podle smluvního ujednání se zákazníkem a ten je povinen se s nimi seznámit“. Dopisem z 30. 12. 2021 žalobkyně cenu elektřiny s účinností od 10. 1. 2022 zvýšila na 5 940 Kč/MWh ve VT a na 5 290 Kč/MWh v NT a zároveň žalovanou poučila o možnosti odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu do šesti měsíců od data účinnosti této změny. Dopisem z 28. 1. 2022 žalovaná prostřednictvím nového dodavatele od smlouvy odstoupila. Žalobkyně fakturou č. 2211005619 žalované vyúčtovala cenu elektřiny za období od 30. 9. 2021 do 28. 2. 2022 ve výši 109 014 Kč (při zohlednění zaplacené zálohy 80 260 Kč) se splatností 8. 4. 2022. Žalovaná z faktury 1. 5. 2022 uhradila částku 36 405,79 Kč a zbývající část žalobkyně uplatnila v tomto řízení.7. Odpověď na otázku, zda byla žalobkyně oprávněna jednostranně změnit cenu za dodávku elektřiny, plyne přímo ze shora citovaného čl. IV, bod 3 OP. Podle odvolacího soudu se však z toho ujednání nedá dovodit žalobkyní prosazovaný názor, že pokud dopisem z 30. 12. 2021 od 10. 1. 2022 cenu navýšila na cca 3,5násobek smluvené částky, je povinností žalované platit od té doby až do doby ukončení smlouvy tuto zvýšenou cenu. Ani čl. II bod 8 OP, ale ani § 11a odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021, přitom otázku, zda zákazník, který od smlouvy odstoupil v průběhu trvání smluvního vztahu, je za dobu od cenového navýšení povinen platit zvýšenou cenu energie, nijak neřešil, jak na to poukázal dovolací soud.8. Odvolací soud se proto pokusil podle pokynu dovolacího soudu a v souladu s § 556 odst. 1 věta první o. z. (podle kterého „co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět“) objasnit, zda skutečná společná vůle smluvních stran při vzniku smlouvy směřovala k žalobkyní tvrzenému závěru. V té souvislosti však také zohlednil, že smlouva včetně OP byla vyhotovena žalobkyní, že má formu tiskopisu a cena v ní byla sjednána jako „individuální“, takže u žalované mohlo vzniknout legitimní očekávání, že případná změna ceny bude smluvními stranami projednávána rovněž individuá