64 Co 445/2025-71 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil výrokem I žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 914,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 914,31 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, výrokem II zamítl žalobu v rozsahu návrhu na zaplacení částky 16 683,07 Kč s úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 985,69 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 900 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024 a výrokem pod bodem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 044 Kč. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 15. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které tomuto poskytla bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 54 % ročně, RPSN činila 70,81 % a celková částka, kterou byl žalovaný povinen uhradit, představovala 39 793,26 Kč, když úvěr měl být splácen v minimálních měsíčních splátkách, které byly sdělovány žalovanému 1 x měsíčně prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na webových stránkách , Anonymizováno, . Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, když v průběhu trvání závazkového vztahu zaplatil toliko částku 2 085,69 Kč. Neuhrazená část jistiny včetně příslušenství byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je daná smlouva o úvěru absolutně neplatná, protože ujednání v ní obsažená odporují dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 ve spojení s ust. § 588 obč. zák. Nárok žalobkyně proto posoudil dle předpisů o bezdůvodném obohacení, přičemž od vyčerpané jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč odečetl celkové splátky uhrazené žalovaným ve výši 2 085,69 Kč a zbývající část dluhu v částce 27 914,31 Kč uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., a to včetně odpovídající části příslušenství představující zákonný úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a žalobkyni s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení.2. Proti výroku II se žalobkyně včas odvolala, a to pouze do části, v níž byla žaloba zamítnuta v částce 669,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 669,30 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení. Nebrojila proti právnímu závěru nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Namítla však, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění ohledně výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného, když zřejmě přehlédl, že v daném případě se jednalo o revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání, takže částka 30 000 Kč představovala úvěrový rámec a nikoliv nepřekročitelnou jistinu úvěru. V této souvislosti odkázala na platební historii, ze které vyplývá, že žalovaný vyčerpal celkem částku 30 669,30 Kč a uhradil 2 085,69 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 28 583,61 Kč a ne toliko 27 914,31 Kč, jak nesprávně zjistil soud prvního stupně. S ohledem na shora uvedené navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku II napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží zaplatit žalobkyni částku 669,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2024 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve zbývající zamítnuté části zůstal výrok II rozsudku soudu prvního stupně stejně jako výrok I odvoláním nedotčen, nabyl tak samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyní uvedené v odvolání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.6. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce v režimu občanského zákoníku a dále i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy v důsledku smluvních ujednání zde obsažených představující významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, a to včetně zohlednění nepřiměřené výše smluvního úroku. Žalobkyně ostatně svým odvoláním v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně ani nezpochybňovala a nenapadala. Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když žalovaný s ohledem na charakter sjednaného úvěru, který byl svou podstatou úvěrem revolvingovým, po částečné úhradě úvěr čerpal opakovaně, takže celkem byla v průběhu závazkového vztahu žalovanému právním předchůdcem žalobkyně vyplacena částka 30 669,30 Kč. Tato skutková zjištění vyplývají z platební historie, kterou žalobkyně připojila již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud tedy žalovaný načerpal celkem částku 30 669,30 Kč a oproti tomu uhradil pouze částku 2 085,69 Kč, pak bezdůvodné obohacení vzniklé na jeho straně ve smyslu ust. § 2991 obč. zák. představuje částka 28 583,61 Kč. Protože soud prvního stupně v souladu s ust. § 2993 obč. zák. přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení jen ve výši 27 914,31 Kč, bylo namístě rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním změnit postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobkyni přiznat právo i na vydání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 669,30 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 15. 6. 2024 do zaplacení, když počátek prodlení je vázán na výzvu k zaplacení ze strany zástupce žalobkyně.7. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. bylo za použití ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. opětovně rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když odvolací soud zohlednil, že žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně 58 % předmětu řízení, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (42 %) má žalobkyně právo na náhradu 16 % účelně vynaložených nákladů řízení. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že při stanovení míry úspěchu ve věci vzal v úvahu i příslušenství žalovaného nároku. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 236 Kč, tří úkonů právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 504 Kč. Celkem tak náklady nalézacího řízení žalobkyně představuje částka 4 140 Kč, přičemž 16 % činí 662 Kč.8. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v dané fázi řízení, jehož předmětem bylo pouze odvolání do části nepřiznané jistiny ve výši 669,30 Kč a odpovídající části příslušenství, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z 1 úkonu právní služby po 500 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za sepis odvolání, 1 režijního paušálu po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 200 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představuje částka 2 150 Kč.9. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.