64 Co 446/2025-65 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 7 969,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 17. 1. 2025 do zaplacení (výrok I), naproti tomu žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 380,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 388,26 Kč od 12. 12. 2024 do 16. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 7 969,92 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 418,34 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 1 679,81 Kč (výrok II). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 541,65 Kč (výrok III) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV).2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že účastníci spolu dne 7. 12. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 20 000 Kč. Žalovaný postupně vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 22 636 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil a dostal se do prodlení s úhradou deváté splátky, když žalobkyni celkem uhradil 14 666,08 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o úvěru byla uzavřena neplatně, neboť žalobkyně řádně nepřezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za takových okolností má žalobkyně vůči žalovanému právo pouze na zaplacení nesplacené části jistiny úvěru včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s § 1970 o. z. Nesplacená část jistiny činí 7 969,92 Kč, což představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2993 o. z. Úrok z prodlení soud prvního stupně přiznal ve výši 12 % ročně z částky 7 969,92 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení s tím, že žalovaný se dostal do prodlení na základě předžalobní výzvy, která žalovanému byla doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva byla odeslána 9. 1. 2025 a žalovanému tedy došla 14. 1. 2025. Lhůta splatnosti dle předžalobní výzvy činila 7 dní od datace výzvy, takže se žalovaný do prodlení dostal dne 17. 1. 2025. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu činil 12 %.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně brojila žalobkyně odvoláním s tím, že se domáhala, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadené části výroku II změněn tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 969,92 Kč od 12. 12. 2024 do 16. 1. 2025 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 7 969,92 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení. Odvolání odůvodnil tím, že žalovaný byl k úhradě žalobkyní požadovaného plnění vyzván již odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu – oznámením o zániku pojištění ze dne 5. 8. 2024. Soud prvního stupně nijak nezdůvodnil, proč tuto výzvu nepokládal za relevantní, když právě tato výzva podle žalobkyně měla vyvolat splatnost.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Předmětem odvolacího řízení je výhradně posouzení, zda k prodlení žalovaného s plněním bezdůvodného obohacení ve výši 7 969,92 Kč došlo až na základě předžalobní výzvy ke dni 17. 1. 2025, nebo již na základě odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, když tato písemnost je datována dnem 5. 8. 2024. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu odvolací soud zjistil, že tato písemnost ze dne 5. 8. 2024 je skutečně součástí spisu s tím, že podle jejího obsahu byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru, jež byla vyčíslena ve výši 16 030,10 Kč. Z obsahu spisu však neplyne, zda a kdy byla tato výzva žalovanému doručena. Za takových okolností ani odvolací soud nemůže dospět k úsudku, že ke splatnosti předmětné částky došlo dříve, než až na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2025, která skutečně byla žalovanému dle potvrzení podání ze dne 13. 1. 2025 prokazatelně zaslána.7. Jde-li tedy o odůvodnění data vzniku prodlení, odvolací soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně s tím, že je namístě jej jako věcně správný v napadené části potvrdit. Jde-li o výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení, odvolací soud rovněž odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozsudku.8. O tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl proto, že žalobkyně s odvoláním neuspěla, žalovanému však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.