64 Co 511/2025-425 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 588 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 17. 6. 2021 do zaplacení do deseti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dalšími dvěma výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 31 784 Kč (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 413 317,60 Kč, v obou případech k rukám jejich zástupců do deseti dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tím podruhé o nároku žalobkyně na vrácení částky 488 750 Kč, kterou žalovanému zaplatila na základě faktury č. 19021 z 28. 8. 2019 za provedení malířských prací koleje , adresa, podle objednávky č. 8151/0033/19 z 28. 6. 2019 (dále také práce malířské), a částky 100 000 Kč, kterou žalovanému zaplatila na základě faktury č. 20014 z 18. 9. 2020 za provedení zednických prací na kolejích , adresa, podle objednávky č. 8151/0020/20 z 3. 7. 2020 (dále práce zednické). V obou případech dala pokyn k proplacení faktur tehdejší ředitelka , Anonymizováno, žalobkyně , jméno FO, (dále ředitelka kolejí), která je životní partnerkou žalovaného, aniž žalovaný povinnost provést práce podle objednávek splnil.2. Soud prvního stupně po zrušení předchozího rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Plzni z 19. 11. 2024, č. j. 64 Co 539/2024-355, a po obsáhlém dokazování zahrnujícím výslechy celé řady svědků a listinných důkazů po skutkové stránce ohledně zednických prací uzavřel, že je žalovaný neprovedl, jak ostatně bylo mezi účastníky nesporné. Neprovedl však místo nich ani žádné práce malířské, neboť za malířské práce, které prováděl na základě jiné objednávky č. 8151/0027/20, a které žalobkyni vyúčtoval jinými dvěma fakturami z 23. 11. 2020 v celkové výši 612 546 Kč, již od ní jedno finanční plnění obdržel. Nárok na proplacení dalších malířských prací účtovaných předmětnou fakturou č. 20014 z 18. 9. 2020 žalovaný neprokázal. Podle § 552 zákona č. 89/20212 Sb., občanský zákoník (o. z.) tak žalovaný na základě zastřeného jednání, které nepožívá právní ochrany, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 a násl. o. z., a požadavek žalobkyně na vrácení částky 100 000 Kč je proto důvodný.3. V případě malířských prací koleje , adresa, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že podle rámcové smlouvy z 9. 7. 2018 byl žalovaný oprávněn vystavit fakturu na základě předávacího protokolu, k jehož podpisu a převzetí díla byl podle čl. IV, bod 5.9 oprávněn za , Anonymizováno, , jméno FO, . Předávací protokol z 28. 8. 2019 však za žalobkyni podepsala vedoucí koleje , jméno FO, a ředitelka kolejí , jméno FO, . Vedoucí koleje , jméno FO, pak ve svědecké výpovědi uvedla, že postupovala na pokyn ředitelky kolejí, která kolejným nařídila, že mají protokoly žalovanému podepisovat a nemají do nich nic dopisovat. Tímto pokynem se řídily, neboť se ředitelky bály. Podle soudu prvního stupně tak k řádnému předání díla žalovaným nedošlo, ale stejně tak nedošlo ani k jeho faktickému provedení. V té souvislosti poukázal na to, že podle rámcové smlouvy spočívaly malířské práce v provedení dvojnásobné bílé malby omítek malířskou směsí otěruvzdornou, broušení omítek, škrábání starých maleb do 25 % plochy, sádrování včetně vyjmutí překážek, bandážování trhlin a prasklin, tmelení spárů a rohů, hloubkové penetraci omítek a akrylování spár a trhlin. Vedoucí koleje , jméno FO, přitom ve svědecké výpovědi uvedla, že na konci roku 2018 dala požadavek na vymalování koleje , adresa, , neboť v té době ještě nebylo jasné, zda kolej půjde do rekonstrukce či nikoliv. Na poslední chvíli ale bylo řečeno, že se bude malovat jen to nejnutnější, proto sepsala čísla pokojů a tento seznam poslala ředitelce kolejí , jméno FO, a předala žalovanému. Ten pak podle něj postupoval tak, že v označeném pokoji vymaloval třeba jen jednu nejvíc postiženou stěnu. Následujícího roku se kolej k 30. 4. zavřela a šla do rekonstrukce. Podle svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , stavebního technika firmy , právnická osoba, , jež provedla rekonstrukci koleje, který před rekonstrukcí kolej prošel, však nemohlo být na koleji malováno zhruba pět nebo sedm let. Tvrzení žalovaného, že kolej maloval celou s výjimkou sklepů a schodiště, nepotvrdil ani jím navržený svědek , právnická osoba, , který u něj v té době pracoval brigádně, a který uvedl, že na koleji malovali sociálky, kuchyňky a některé pokoje podle seznamu, který jim dala kolejná.4. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které „ke splnění povinnosti provést dílo musí být splněny dvě podmínky – řádné ukončení díla a předání předmětu díla a nebylo-li dílo dokončeno, nelze je považovat za provedené, a to ani tehdy, když je objednatel převezme“ (viz rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2552/10 či sp. zn. 32 Cdo 2592/2008), tak soud prvního stupně po právní stránce ohledně malířských prací uzavřel, že podle § 2604 o. z. nedošlo k provedení díla, neboť jej od žalovaného za žalobkyni nepřevzala na základě předávacího protokolu oprávněná osoba, kterou byl , jméno FO, . Kvůli blízkému vztahu mezi žalovaným a tehdejší ředitelkou kolejí , jméno FO, je proto jeho námitka, že si žalobkyně měla podpis předávacího protokolu ohlídat, lichá. Žalovaný také od počátku věděl, že nebude malovat celou kolej dvojnásobnou výmalbou a že ji nebude malovat celou. Žalovanému tak podle § 2610 odst. 1 o. z. nevzniklo právo na zaplacení ceny díla ve výši 488 750 Kč, a pokud mu žalobkyně tuto částku zaplatila, jednalo se o plnění bez spravedlivého důvodu, které je povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni vydat. Protože dílo v smluveném rozsahu podle objednávky žalobkyně neprovedl, nemohla ani začít běžet podle § 2619 odst. 2 o. z. smluvená tříletá záruční doba, a proto námitka žalovaného o pozdním vytknutí vady díla žalobkyní teprve 9. 6. 2021 není důvodná. Žalobě proto vyhověl a spolu s celkovou částkou 588 750 Kč žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení od požadovaného dne souvisejícího s předžalobní výzvou.5. O nákladech řízení mezi účastníky do doby částečného zpětvzetí žaloby soud prvního stupně rozhodl výrokem II rozsudku s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. a s odůvodněním, že žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila z procesního hlediska částečné zastavení řízení, a proto je povinna zaplatit žalovanému náklady vynaložené na právní zastoupení v celkové výši 31 784 Kč za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis odporu proti platebnímu rozkazu) po 15 142 Kč při tarifní hodnotě věci 1 710 437,50 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) a pět režijních paušálů po 300 Kč (za převzetí věci, sepis odporu a doručení usnesení o přerušení řízení z 29. 11. 2021 a z 3. 10. 2022 a usnesení o pokračování v řízení z 20. 4. 2023).6. K nákladům řízení, o kterých rozhodl výrokem III rozsudku, soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů za pět jím blíže neurčených úkonů právní služby po 15 142 Kč a k tomu 5 režijní paušálů po 300 Kč. Zároveň však uvedl, že jako neúčelné je třeba považovat dva ze tří návrhů žalobkyně na přerušení řízení s ohledem na jejich duplicitu. Za dobu po částečném zpětvzetí žaloby, kdy předmětem sporu zůstala částka 588 750 Kč, žalobkyni přiznal náhradu za dvacet rovněž blíže nespecifikovaných úkonů právní služby po 10 655 Kč, k tomu dvacet režijních paušálů, z toho sedmnáct po 300 Kč a tři po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 62 319,60 Kč. Po připočtení částky 40 685 Kč, kterou žalobkyně zaplatila na soudním poplatku (ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 85 552 Kč byla žalobkyni částka 44 867 Kč vrácena s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před prvním jednáním), a částky 13 553 Kč, kterou žalobkyně zaplatila za odvolání proti zrušenému rozsudku, tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 413 317,60 Kč.7. Proti výroku I a III rozsudku se žalovaný včas odvolal a namítl nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na to, že soud prvního stupně po obsáhlém a několikaletém dokazování k nároku žalobkyně na zaplacení částky 488 750 Kč za malířské práce provedené v roce 2019 uzavřel, navíc aniž to žalobkyně tvrdila, že k jejich řádnému předání nedošlo, neboť předávací protokol nepodepsal , jméno FO, . Z toho důvodu podle něj nepočala běžet záruční doba a jemu nevzniklo právo na zaplacení ceny díla. Pominul přitom, že ředitelka kolejí , jméno FO, , která protokol spolu s vedoucí koleje , jméno FO, podepsala, byla nadřízená , jméno FO, , a zejména že oba účastníci se poté chovali tak, že k předání díla došlo. Žalobkyně mu uhradila cenu díla na základě faktury, po skončení prací také ústně vytkla drobné nedodělky, které on bez výhrad opravil, a pak dílo jako převzaté nejméně rok užívala. Ještě před zahájením řízení, ale i v jeho průběhu, se také po něm domáhala nároku z odpovědnosti za vady díla (kvalitativní a kva