64 Co 518/2025-110 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 701,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 701,38 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení, výrokem II žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, výrokem III žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV uložil žalobkyni povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 464 Kč. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou dne 24. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 5529415, na základě které této poskytla bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 60 % ročně, přičemž úvěr měl být splácen v minimálních měsíčních splátkách, které byly sdělovány žalované 1x měsíčně prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na webových stránkách , Anonymizováno, . Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, když v průběhu trvání závazkového vztahu zaplatila toliko částku 48 298,62 Kč. Neuhrazená část jistiny včetně příslušenství byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, protože obsahuje zakázaná ujednání ve smyslu ust. § 1813 obč. zák. V této souvislosti nalézací soud odkázal i na nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu, když dále dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala kredibilitu žalované ve smyslu ust. § 9 a § 86 zák. o spotřebitelském úvěru. Nárok žalobkyně proto posoudil dle předpisů o bezdůvodném obohacení, přičemž od vyčerpané jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč odečetl celkové splátky uhrazené žalovanou ve výši 48 298,62 Kč a zbývající část dluhu v částce 1 701,38 Kč uložil žalované zaplatit ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., a to včetně odpovídající části příslušenství představující zákonný úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ust. § 142 odst. 2 s tím, že procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodováno podle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je nedílnou přílohou zákona o soudních poplatcích.2. Proti výroku II se žalobkyně včas odvolala, a to pouze do části, v níž byla žaloba zamítnuta v částce 19 762,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 762,59 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení. Nebrojila proti právnímu závěru nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Namítla však, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění ohledně výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované, když zřejmě přehlédl, že v daném případě se jednalo o revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání, takže částka 50 000 Kč představovala úvěrový rámec, a nikoliv nepřekročitelnou jistinu úvěru. Odkázala na platební historii a doklady o čerpání úvěru, ze kterých vyplývá, že žalované celkem poskytla částku 69 762,59 Kč a nikoliv toliko 50 000 Kč, jak nesprávně zjistil soud prvního stupně. S ohledem na shora uvedené navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku II napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni částku 19 762,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2023 do zaplacení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Ve zbývající zamítnuté části zůstal výrok II rozsudku soudu prvního stupně stejně jako výrok I odvoláním nedotčen, nabyl tak samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyní uvedené v odvolání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce v režimu občanského zákoníku a dále i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy v důsledku smluvních ujednání zde obsažených představující významnou nerovnováhu v neprospěch žalované jako spotřebitele, a to včetně zohlednění nepřiměřené výše smluvního úroku. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy rovněž konstatoval ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na nedostatečné zkoumání kredibility žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně ostatně svým odvoláním v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně ani nezpochybňovala a nenapadala. Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když žalovaná s ohledem na charakter sjednaného úvěru, který byl svou podstatou úvěrem revolvingovým, po částečné úhradě úvěr čerpala opakovaně, takže celkem byla v průběhu závazkového vztahu žalované právním předchůdcem žalobkyně vyplacena částka 69 762,59 Kč. Tato skutková zjištění vyplývají jak z platební historie, kterou žalobkyně připojila již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tak i z bankovních dokladů o čerpání úvěru, které odvolací soud provedl k důkazu v rámci odvolacího řízení. Pokud tedy žalovaná načerpala celkem částku 69 762,59 Kč a oproti tomu uhradila pouze částku 48 298,62 Kč, pak bezdůvodné obohacení vzniklé na její straně ve smyslu ust. § 2991 obč. zák. představuje částka 21 463,97 Kč. Protože soud prvního stupně v souladu s ust. § 2993 obč. zák. přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení jen ve výši 1 701,38 Kč, bylo namístě rozsudek v části napadené odvoláním změnit postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobkyni přiznat právo i na vydání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 19 762,59 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 18. 12. 2023 do zaplacení, když počátek prodlení je vázán na výzvu k zaplacení ze strany zástupce žalobkyně.7. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 2 a ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo opětovně rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když i po zohlednění změny části výroku II zůstala v řízení nadále většinově procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se právo na jejich náhradu nepřiznává.8. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů. Tyto náklady v dané fázi řízení, jehož předmětem bylo pouze odvolání do části nepřiznané jistiny ve výši 19 762,59 Kč a odpovídající části příslušenství, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, ze dvou úkonů právní služby po 1 900 Kč (tj. 3 800 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za sepis odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, dvou režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 987 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představuje částka 6 687 Kč.9. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.