61 Co 193/2025-120 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 28 711,6911 Kč s 15 % zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 107 977,3089 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 24. 12. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 19 520,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).2. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu neuhrazené části nákladů vynaložených na nemovitou věc v rovnodílném spoluvlastnictví obou účastnic. Dohoda o užívání společné věci nebyla uzavřena. Nemovitost byla vytápěna plynem, plynové vytápění bylo společné pro celou nemovitost, v níž se nacházely 2 samostatné bytové jednotky vytápěné prostřednictvím jednoho topného okruhu a jednoho společného plynového kotle. Žalovaná se na nákladech na vytápění nemovitosti nikterak nepodílela, radiátory v jí užívané části domu nebylo možno z důvodu koroze uzavřít. Soud prvního stupně rozhodnutí zdůvodnil odkazem na § 1136 o. z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2466/18, dle kterého platba za dodávky tepla má smíšenou povahu, když zčásti představuje náklad na zachování společné věci a zčásti slouží jen tomu, kdo jednotku užívá, a proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře nutné k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Nutné náklady v tomto případě sestávají z ½ stálých plateb hrazených bez ohledu na množství odebraného plynu a z poměrné části plateb za odebraný plyn, a to dle uvážení soudu prvního stupně ve výši 10 % z ceny dodaného plynu. Nemovitou věc bylo beze sporu nezbytné vytápět, aby bylo předejito jejímu znehodnocení, i kdyby nebyla nikým užívána. Žalovaná však nemovitou neobývala, naopak výlučnými uživateli nemovitosti byli žalobkyně a členové její domácnosti. Náklady na vytápění nemovitosti za účelem konformního bydlení tak žalované nebyly ku prospěchu, proto jí nemohou být přičítány k tíži ani z poloviny a 10% podíl žalované na nákladech za spotřebovaný plyn lze považovat za přiměřený.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vytýká soudu prvního stupně procesní pochybení i nepředvídatelnost rozhodnutí, když soud nesdělil účastníkům svůj předběžný názor na věc. Žalobkyně navrhla provedení i dalších důkazů směřujících k užívání prostor žalovanou, které však soudem provedeny nebyly. Nesouhlasí s tím, že by se žalovaná měla na platbách souvisejících s dodávkou plynu podílet pouze v rozsahu 10 % ceny dodaného plynu. Podle žalobkyně žalovaná prostory pouze neobývala, ale užívala je, měla je uzamčené a měla zde uskladněné věci. V nemovitosti byl pouze 1 topný okruh a 1 kotel, přičemž v prostorách užívaných žalovanou byly radiátory otevřené naplno, proto je spravedlivé, aby se žalovaná minimálně ½ podílela na kompletních nákladech souvisejících s dodávkou plynu a topení v dané nemovitosti. Žalovaná reálně užívala prostory o větší podlahové ploše než rodina žalobkyně a není důvod, aby žalobkyně za žalovanou hradila náklady související s vytápěním prostor, které měla žalovaná uzamčeny. Soud prvního stupně staví do stejné roviny pojem „obývat“ s pojmem „užívat“, ale termíny nejsou identické, žalovaná prostory sice neobývala, ale užívala je, když je měla uzamčené a měla v nich uloženy věci. Soud prvního stupně též pochybil, stanovil-li jako mezní datum pro podíl na nákladech souvisejících s dodávkou plynu a topením den 16. 8. 2023, kdy se stala žalobkyně (zpětně) výlučnou vlastnicí nemovitostí, ale jako zúčtovací datum měl být stanoven den předání nemovitosti mezi účastnicemi (27. 9. 2023), neboť do té doby žalovaná nemovitosti užívala. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání se plně ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně a jeho odůvodněním s tím, že je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Na základě provedeného dokazování je nepochybné, že žalovaná nemovité věci ve spoluvlastnictví účastnic nikdy neužívala, z její strany nedocházelo k žádné spotřebě plynu, vody či elektrické energie, naopak žalobkyně se svojí rodinou čítající celkem 6 členů domácnosti nemovité věci výlučně užívala, kdy i veškeré vytápění zajišťovala a využívala teplo ke své pohodě v bydlení. Soud prvního stupně stanovil spravedlivý poměr, v jakém se budou účastnice podílet na platbách za plyn. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jí náklady odvolacího řízení.5. Odvolací soud poté, co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech a po doplnění dokazování v níže uvedeném rozsahu přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a po zhodnocení všech provedených důkazů odvolání žalobkyně shledal částečně důvodné.6. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil dle § 1136 o. z. a v souladu se závěry rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2466/2018, správně také dovodil, že platba za dodávky tepla má povahu smíšenou, když zčásti představuje náklad na zachování společné věci a zčásti slouží jen tomu, kdo jednotku užívá, proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře nutné k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Potud odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně.7. Odvolací soud se však již neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci rozsah nezbytné míry nutné k zachování nemovitosti účastnic, připadající na žalovanou, tvoří jen 10 % nákladů z ceny dodaného plynu, neboť v tomto případě společnou věcí je dům, v němž jsou dvě bytové jednotky, přičemž žalovaná sice v domě nebydlela, ale pouze ona užívala bytovou jednotku nacházející se v prvním nadzemním podlaží domu, když bytová jednotka byla uzamčena a žalobkyně do ní neměla přístup. Pro posouzení věci je tak podstatné zjištění, zda a jakým způsobem byla bytová jednotka užívaná žalovanou skutečně vytápěna, když je nerozhodné, že žalovaná v domě fakticky nebydlela. Navíc za situace, kdy v domě existuje jeden topný okruh a nemovitost je vyhřívána jedním kotlem, i kdyby v bytové jednotce užívané žalovanou byla tepelná tělesa (radiátory) uzavřena, soudem prvního stupně stanovený podíl žalované na úhradě nákladů za skutečně spotřebovaný plyn ve výši 10 % odvolací soud považuje za nepřiměřeně nízký, neboť nevytápěná bytová jednotka logicky zvyšuje spotřebu tepla v další (vytápěné) bytové jednotce v domě, než jaká by na vytápěnou jednotku připadala v případě řádného vytápění obou jednotek, navíc i nevytápěnou jednotku ohřívají stoupací rozvody topného systému domu.8. Odvolací soud proto při jednání sdělil účastnicím svůj předběžný názor, tj. že odvolací námitky žalobkyně lze považovat za důvodné, když soudem prvního stupně stanovený podíl žalované na úhradě nákladů na vytápění s ohledem na charakter společné nemovité věci a způsob jejího užívání oběma účastnicemi nelze považovat za adekvátní a zároveň účastnicím sdělil, že považuje za potřebné provést listinné důkazy navržené již v řízení před soudem prvního stupně žalovanou stranou, které prokazují výši nákladů na vytápění domu v roce 2024. K předložení tohoto důkazu vyzval žalobkyni a současně ji také dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení ohledně toho, jakým způsobem bytová jednotka (dříve užívaná žalovanou) byla užívána v roce 2024, jak je užívána v současnosti, a zda po předání bytové jednotky žalovanou došlo v bytové jednotce k jakýmkoliv opravám či stavebním úpravám, které by mohly mít vliv na náklady spojené s vytápěním bytové jednotky a tím i celého domu, současně byla vyzvána navržení důkazů k prokázání svých tvrzení a byla také poučena o následcích nesplnění této výzvy.9. Po sdělení předběžného názoru odvolacím soudem zástupkyně žalované při jednání uvedla, že žalovaná v bytové jednotce, kterou měla v užívání, netopila, byla zde odpojena elektřina, při občasných návštěvách v domě nikdy nezaznamenala, že by radiátory topily. Bytovou jednotku žalovaná žalobkyni předala v září 2023. Ani při předání, ani v dalších měsících žalobkyně nenotifikovala, že by mělo zbytečně docházet v předchozím období k vytápění bytu, a že by se tak žalovaná na úkor žalobkyně měla obohatit, s tímto názorem přišla žalobkyně až v roce 2023.10. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení tím způsobem, že po převzetí bytu od žalované dne 27. 9. 2023 byla v uvedeném bytě vyměněna okna a následně byly vyměněny i radiátory. Na jaře roku 2024 proběhla rekonstrukce omítky a elektroinstalace. Doplatek za výměnu oken byl fakturován po jejich výměně dne 15. 12. 2023. Výměna oken proběhla pouze v bytě užívaném původně žalovanou, když okna v horním bytě byla vyměněna již v roce 2022, což se dle žalobkyně projevilo na vyúčtování tepla za období od 13. 12. 2022 do