61 Co 5/2026-550 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (podnikatelka a zhotovitelka díla) domáhala po žalované (spotřebitelce) doplacení ceny díla ve výši 41 686 Kč s úroky z prodlení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení vzniklé ve výši 281 670 Kč (výrok II).2. Napadený rozsudek byl soudem prvního stupně vydán v dalším řízení poté, co soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 33 C 255/2019-311, ve znění opravných usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 33 C 255/2019-331, a ze dne 12. 6. 2023, č. j. 33 C 255/2019-355, zamítl žalobu o zaplacení částky 41 686 Kč s příslušenstvím (výrok I), tedy v nároku na zaplacení doplatku ceny díla, a dále zamítl žalobu o zaplacení částky 120 917,56 Kč (výrok II), tedy v nároku na zaplacení smluvní pokuty a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III), když dospěl k závěru, že smlouva o dílo je neplatným právním úkonem, neboť žalovaná jednala v omylu, který se týkal skutečností pro uzavření smlouvy zásadních, přičemž odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2023, č. j. 61 Co 99/2023-383, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do výroku II, ale ve výrocích I a III jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že smlouva o dílo je absolutně neplatná, ale vytkl soudu prvního stupně nesprávné posouzení následku neplatnosti smlouvy o dílo. Plnění poskytnuté na základě neplatného právního jednání představuje plnění z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.) a podle odvolacího soudu měl soud prvního stupně zjišťovat, zda je zde možnost vzájemného vrácení plnění nebo zda se účastnice v režimu bezdůvodného obohacení mohou vypořádat jen finančně, a zda pořízením nového kotle podle neplatné smlouvy za dosud zaplacených 70 000 Kč žalované vzniklo či nevzniklo bezdůvodné obohacení, případně v jaké výši, kterou by žalovaná měla žalobkyni ještě doplatit. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně doplnit důkazní řízení ke zjištění, zda je možné vypořádání stran neplatné smlouvy vrácením věci žalobkyni dle § 2993 o. z., kdy v takovém případě by žaloba o zaplacení – vydání bezdůvodného obohacení nemohla být úspěšná, nebo zda v úvahu přichází peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení ze strany žalované vůči žalobkyni dle § 2999 o. z. a v jaké výši, přičemž bezdůvodným obohacením žalované by nebyla fakturovaná cena díla, ale jen skutečné obohacení vzniklé zabudováním nového kotle do nemovitosti žalované se zohledněním, že žalovaná zároveň pozbyla starší, ale s malými náklady opravitelný kotel. Rozsudek soudu prvního stupně tak ve výroku II (zamítnutí žaloby o zaplacení částky 120 917,56 Kč) tak nabyl právní moci, přičemž dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku odvolacího soudu v části potvrzující uvedený výrok rozsudku soudu prvního stupně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, č. j. 33 Cdo 581/2024-410, odmítnuto a také žalobkyní následně podaná ústavní stížnost směřující proti všem uvedeným rozhodnutím obecných soudů v rozsahu, který se týká již pravomocně skončené části věci, byla usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1810/24, odmítnuta.3. V dalším řízení po vrácení věci odvolacím soudem tak soud prvního stupně vycházel z již dříve učiněných skutkových zjištění, tj. že mezi účastníky byla sjednána smlouva o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala v domě žalované demontovat stávající kotel VIADRUS a dodat a namontovat nový kotel VIESSMANN, přičemž žalovaná se zavázala za dodávku a montáž kotle zaplatit cenu díla. Bylo také prokázáno, že nový kotel byl žalované dodán, nainstalován, žalovaná jej má ve svém držení. Žalobkyně vystavila žalované fakturu v souladu s uzavřenou smlouvou na celkovou částku 111 868 Kč., žalovaná však žalobkyni uhradila toliko zálohu ve výši 70 000 Kč. Nový kotel byl žalované dodán za kupní cenu 63 700 Kč včetně DPH. Žalovaná částka ve výši 41 686 Kč pak představuje doplatek ceny ze smlouvy o dílo. Soudy obou stupňů uzavřely, že smlouva o dílo je neplatným právním úkonem pro omyl žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že plněním z titulu neplatné smlouvy o dílo bylo smluvními stranami nabyto bezdůvodné obohacení. Neoprávněným majetkovým prospěchem žalobkyně je cena díla, která byla zaplacena, naproti tomu bezdůvodným obohacením žalované je kotel, který jí byl namontován žalobkyní. Soud prvního stupně pak uzavřel, že byla-li smlouva zrušena ex tunc, bude následovat vypořádání smluvních stran dle ustanovení zákona o bezdůvodném obohacení.4. Soud prvního stupně se následně zabýval otázkou, zda je namontovaný kotel do nemovité věci žalované vratitelným plněním a dospěl k závěru, že kotel je součástí nemovité věci žalované jako věci hlavní a jeho oddělení by znamenalo pro věc hlavní újmu na její hodnotě a znehodnocení by bylo i funkční. Pokud není možné navrátit majetkový prospěch in natura, stanoví zákon povinnost k peněžité náhradě, jejíž výše musí odpovídat hodnotě obohacení v době, kdy bylo získáno. Peněžitá náhrada se poskytne ve výši obvyklé ceny, to neplatí, pokud se pro vyčíslení použije přednostně sjednaná úplata (§ 2999 odst. 2 o. z.). Pokud je smlouva neplatná, výše peněžité náhrady se určí nikoli ve výši obvyklé ceny, ale ve výši úplaty, která byla sjednána ve smlouvě, takže žalobkyně by měla nárok na náhradu ve výši sjednané úplaty, resp. rozdílu mezi výši sjednané úplaty a tím, co již bylo uhrazeno, tedy ve výši žalované částky 41 686 Kč, přičemž soud by mohl přiznat toliko částku, ve které hodnota plnění přesahuje hodnotu protiplnění. Soud prvního stupně však uzavřel, že žalobkyni nelze právo na peněžitou náhradu v rozsahu doplatku sjednané ceny o dílo přiznat, když v protihodnotě prospěchu, který měl obohacený od ochuzeného jeho plněním získat, a které by mu měl nahradit, je nezbytně nutné zohlednit i důvod tohoto plnění, a tím určit skutečnou míru případného bezdůvodného obohacení. Byť si strany sjednaly úplatu, může být peněžitá náhrada omezena nebo vyloučena podle § 2999 odst. 1 věty druhé o. z., a to i pouze z části, když podle komentářové literatury na základě tohoto ustanovení může být vyloučeno nejen právo na náhradu ve výši ceny obvyklé ve smyslu § 2999 odst. 1 věty první o. z., ale též nárok na náhradu ve výši sjednané úplaty podle § 2999 odst. 2 o. z.5. Za situace, kdy v projednávané věci žalovaná na základě neplatné smlouvy nabyla nový kotel za kupní cenu ve výši 63 700 Kč a žalobkyni již uhradila částku 70 000 Kč, nicméně pozbyla starší, ale s malými náklady opravitelný kotel a částka ve výši 41 686 Kč představující bezdůvodné obohacení je pak složena zejména z ceny práce včetně ceny za další materiál, který byl při montáži nového kotle použit, podle soudu prvního stupně tento další materiál by vůbec nemusel být dodáván, pokud by žalovaná při uzavírání smlouvy nebyla žalobkyní uvedena v omyl. Proto shledal nadbytečným doplňování dokazování zpracováním znaleckého posudku ke stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované a uzavřel, že přiznání peněžité náhrady spočívající v doplatku sjednané ceny díla by bylo nejen v rozporu se smyslem normy působící neplatnost smlouvy pro uvedení žalované jako spotřebitelky v omyl, ale bylo by i v rozporu s dobrými mravy. Žalobu proto zamítl a s ohledem na plný úspěch žalované ve věci o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Ve včasném odvolání žalobkyně s odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu v této věci namítala, že se soud prvního stupně po vrácení věci držel pokynu odvolacího soudu jen částečně, když sice došel správně k závěru, že se nový kotel stal součástí nemovité věci žalované, ten však představuje pro žalovanou plnění bez právního důvodu, která by žalovaná měla žalobkyni vydat. Přitom je vyloučeno vrácení samotného kotle, nicméně žalovaná by měla poskytnout žalobkyni peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Dle žalobkyně soud prvního stupně pochybil, když nezkoumal, zda na straně žalované došlo k nějakému obohacení, a pokud ano, v jaké výši, tedy nepostupoval podle závěrů odvolacího soudu. Žalobkyně má za to, že pokud tak soud prvního stupně neučinil, aniž zjistil jakoukoliv novou okolnost oproti posuzování věci odvolacím soudem, nerespektoval tím závazný právní názor odvolacího soudu. Z ustanovení § 2999 o. z. plyne, že právo na náhradu ve výši obvyklé ceny, popřípadě ve výši úplaty, je standardním pravidlem pro řešení případů uvedeného typu, soud prvního stupně však nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaný plněním bez právního důvodu nepřiznal, což jen krátce odůvodnil tak, že žalovaná zaplatila částku 70 000 Kč a obdržela kotel za částku ve výši 63 700 Kč s tím, že pozbyla starší, ale s malými náklady opravitelný kotel. Žalovaná částka ve výši 41 686 Kč tak dle názoru soudu prvního stupně představuje jen cenu práce včetně ceny za další materiál, který byl při montáži nového kotle použit a soud prvního stupně má za to, že by bylo v rozporu se smys