61 Co 70/2024-1286 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 5 C 246/2017-919, nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s tehdejším žalobcem , tituly před jménem, , právnická osoba, jako správcem pozůstalosti po , Anonymizováno, , jméno FO, , a to ohledně pozemků parc. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , par. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , obec , adresa, a parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , hodnota, , ten oddělený na základě geometrického plánu č. 151-185/2023, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů znalečného a že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci částku 325 877,90 Kč k rukám jeho tehdejšího zástupce.2. Okresní soud v Domažlicích rozhodoval o žalobě uplatněné původní žalobkyní , jméno FO, , která dne , datum, zemřela, na vydání náhradních pozemků k uspokojení jejího restitučního nároku dle zákona č. 229/1991 Sb. o půdě v rozhodném znění (dále jen zákona o půdě), a to v pořadí již druhým rozsudkem, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne 11. 5. 2022, č. j. 5 C 246/2017-624, byl k odvolání žalované usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2022, č. j. 10 Co 301/2022-687, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřela, jednal jako s jejím nástupcem se správcem její pozůstalosti advokátem , tituly před jménem, , právnická osoba, , o čemž vydal pravomocné rozhodnutí. Na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny judikaturní předpoklady pro to, aby se žalobkyně z důvodu liknavého a svévolného postupu žalované při uspokojování jejího restitučního nároku vycházejícího z rozhodnutí , právnická osoba, , Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, ze dne 15. 7. 2014 č. j. PÚ 1657/96/2 mohla domáhat vydání náhradních pozemků cestou žaloby, tedy mimo rámec předpokládaný zákonem o půdě účastí ve veřejných nabídkách. Tento závěr soudu prvního stupně vychází zejména z toho, že žalovaná, respektive , Jméno žalované, , odmítal a odmítá přecenit restituční nárok původní žalobkyně , jméno FO, , ačkoli v řízení bylo prokázáno, že jej eviduje v nesprávné výši 70 197,50 Kč, neboť jeho správná výše činí 1 632 500 Kč. Jelikož , Jméno žalované, eviduje restituční nárok původní žalobkyně v nesprávné výši a k jeho přecenění odmítá přistoupit, nemohla se žalobkyně cestou účasti ve veřejných nabídkách domoci uspokojení svého nároku, proto je oprávněna domáhat se k jeho uspokojení žalobou vydání konkrétních náhradních pozemků. Nesprávnost ocenění restitučního nároku původní žalobkyně přitom vychází z nesprávného závěru o tom, že původní žalobkyni, respektive jejím právním předchůdcům, odňatý a následně nevydaný pozemek nebyl pozemkem určeným k zastavění (stavebním pozemkem), ačkoli v tomto řízení a rovněž v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 187/2019 bylo zejména znaleckým posudkem zpracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , ale i dalšími provedenými listinnými důkazy, prokázáno, že odňatý pozemek pozemkového katastru č. parc. , hodnota, v k ú. , adresa, byl v době jeho odnětí pozemkem zčásti již zastavěným stavbami vojenské střelnice a sloužícím potřebám této střelnice, dále určeným územně plánovací dokumentací z 30. let 20. století k zastavění domy se zahradami a souvisejícími plochami a následně zastavěný po přechodu na stát sídlištěm Ďáblice. V rámci hodnocení provedených důkazů soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalované ohledně podjatosti znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , proto také rozhodl, že z podání znaleckého posudku v této věci vyloučen není. Soud prvního stupně dále neshledal důvody ani pro aplikaci srážek dle oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jelikož z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že důvod pro uplatnění srážek dán není, neboť odňatý pozemek byl pozemkem přístupným z veřejné komunikace a napojeným na všechny inženýrské sítě. Jde-li o požadované náhradní pozemky, pak soud prvního stupně uzavřel, že veškeré nárokované náhradní pozemky lze k uspokojení restitučního nároku původní žalobkyně vydat, neboť jejich vydání nebrání zákonné překážky a současně jde o pozemky k uspokojení restitučního nároku původní žalobkyně vhodné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci, správci pozůstalosti původní žalobkyně, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, kdy tuto náhradu vyčíslil na celkovou částku 325 877,90 Kč. Ačkoli státu vznikly výdaje zaplacením znalečného , tituly před jménem, , jméno FO, ze státních prostředků, povinnost k jejich zaplacení žalované neuložil, neboť je dle něj od povinnosti platit soudní poplatky osvobozena. Součástí svého rozsudku učinil soud prvního stupně geometrický plán, kterým došlo u pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ke změně jeho výměry v nových hranicích odděleného pozemku.3. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř., které podáním ze dne 1. 2. 2024 obsáhle odůvodnila a následně ještě jeho odůvodnění doplnila podáními ze dne 10. 12. 2025 a ze dne 22. 1. 2026. Žalovaná nejprve upozornila na úmrtí správce pozůstalosti po původní žalobkyni , tituly před jménem, , právnická osoba, , který v postavení žalobce v daném řízení vystupoval, a dále provedla stručnou rekapitulaci průběhu soudních řízení vedených mezi účastníky. K vlastnímu napadenému rozsudku pak namítla, že dle ní z rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, v čem konkrétně soud prvního stupně spatřuje naplnění judikaturních předpokladů pro možnost domáhat se uspokojení restitučního nároku žalobou na vydání konkrétních pozemků, neboť se dle ní nevyjádřil k tomu, v čem shledává svévoli a liknavost žalované ve vztahu ke konkrétní oprávněné osobě, pročež je dle názoru žalované rozsudek soudu prvního stupně také nepřezkoumatelný. Žalovaná dále nesouhlasila s tím, jakým způsobem byl oceněn restituční nárok původní žalobkyně vycházející z rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 15. 7. 2014, č. j. PÚ 1657/96/2, tedy s oceněním odňatého a nevydaného pozemku pozemkového katastru č. parc. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Dle názoru žalované na podkladě provedených důkazů a zjištění soudu prvního stupně k závěru o stavebním charakteru nevydaného pozemku dospět nelze, jelikož o konkrétních krocích k realizace sídliště v dané lokalitě lze hovořit až v roce 1968, tedy až 8 let poté, co došlo k přechodu nevydaného pozemku na stát. Mezi odnětím pozemku a jeho zastavěním tak není věcná ani časová souvislost. Nadto podle návrhu regulačního plánu z roku 1939, z něhož je soudem prvního stupně rovněž vycházeno, jsou významné části tohoto pozemku vedeny jako „soukromé nezastavitelné zahrady“, které tak dle žalované nemohou být v žádném případě, i pokud by mělo být z této územně plánovací dokumentace vycházeno, posouzeny jako pozemky stavební. Nadto byl tento pozemek následně částečně zastavěn panelovými domy, u nichž o soukromých zahradách vůbec uvažovat nelze. Ve skutečnosti tedy šlo o zahrady ve smyslu veřejného prostranství a nezastavitelné plochy. Územně plánovací dokumentace z roku 1939 byla nadto překonána novou územně plánovací dokumentací (viz upravený podrobný územní plán čtvrti Ďáblic schválený dne 14. 6. 1966), která neměla žádnou návaznost na plány, případně jejich neschválené změny, z 30. let 20. století. S existencí územně plánovací dokumentace z roku 1966 se však nejen znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , ale rovněž soud prvního stupně nijak nevypořádali. Dále žalovaná poukázala na to, že v řízení vyšlo rovněž najevo, že nevydaný pozemek byl dotčen existencí vojenské střelnice, a z tohoto pohledu je rovněž třeba hodnotit důvody odnětí pozemku a následné uzavření hospodářských smluv po roce 1968. S ohledem na důkazy provedené ohledně vojenské střelnice nelze dle žalované uzavřít ani to, že byl tento pozemek zastavěn s tím, že areál střelnice není zastavěn dodnes. Ocenění odňatého pozemku ze strany znalce , tituly před jménem, , jméno FO, tak dle žalované není správné, a tudíž není ani správný závěr soudu prvního stupně ohledně výše restitučního nároku původní žalobkyně.4. Jde-li o převoditelnost náhradních pozemků, pak žalovaná nejprve obecně vymezila, jaké pozemky jsou dle ustálené judikatury k převodu vhodné a ve vztahu ke konkrétním pozemkům vydaným v této věci namítla, že v případě pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. 219 v k. ú. , adresa, jde o součást územní rezervy silničního dopravního koridoru, jejichž vydání z toho důvodu není vhodné, neboť je zde dána priorita ve prospěch zachování veřejného vlastnictví pozemků. Obdobné pl