61 Co 82/2025-667 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zřídil služebnost cesty s právem jezdit přes pozemek parcelní číslo , hodnota, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj - Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ve prospěch pozemku parcelní číslo St. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , právnická osoba, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj - Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. , hodnota, , hodnota, , hodnota, , v němž je cesta červeně vyšrafována a vyhotoveným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. , jméno FO, , , adresa, a ověřeným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, dne 1. 11. , hodnota, (výrok I), v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá zřízení služebnosti stezky tedy pěšího průchodu přes pozemek parcelní číslo , hodnota, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj – Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, ve prospěch pozemku parcelní číslo St. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , právnická osoba, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, vedený u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj – Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , žalobu zamítl (výrok II), žalobkyni uložil zaplatit žalované úplatu za zřízení služebnosti nezbytné cesty dle výroku I rozsudku ve výši4 210 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV), žalobkyni uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 20 506 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V), žalované uložil zaplatit státu na náhradě nákladů řízení rovněž částku 20 506 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI), a dále rozhodl, že o náhradě nákladů řízení o zrušení předběžného opatření vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 15 Nc 9004/2021 bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VII), přičemž následně na základě pokynu odvolacího soudu doplňujícím usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku soud prvního stupně o nákladech účastníků vzniklých v řízení o zrušení předběžného opatření rozhodl tak, že žádnému z účastníků ani právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal., hodnota, . Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně nemá ke svému pozemku parc. č. St. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům , právnická osoba, , v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , zajištěnu žádnou příjezdovou cestu spojenou s veřejnou cestou a jediná možná cesta pro příjezd motorovými vozidly vede přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, , který tvoří přístupovou cestu jak k pozemkům žalobkyně, tak i k pozemkům samotné žalované. Žalobkyně nemůže pro příjezd motorovým vozidlem ke svým nemovitostem využívat jiné pozemky a navrhovaná cesta je nejvhodnějším přístupem, nejbližším a nepochybně výlučně používaným. Takto je pozemek využíván minimálně po několik desetiletí, jak je viditelné na historických leteckých snímcích. Byť žalovaná s žalobou nesouhlasila, soud prvního stupně neshledal předpoklady pro zamítnutí žaloby z důvodu, že by škoda, která vznikne žalované jako vlastníku služebného pozemku, převýšila výhodu poskytnutou žalobkyni, jak předpokládá § , hodnota, odst. 1 písm. a) o. z., když vzal také v úvahu, že daný stav způsobila nikoliv žalobkyně, ale sama žalovaná nevhodným rozdělením při prodeji části pozemků v roce 1991, kdy pozemek parc. č. St. , hodnota, s domem , právnická osoba, samostatně vyčlenila tak, že k těmto nemovitostem nezajistila spojení s veřejnou cestou a následně je převedla na nového vlastníka. Sporný služebný pozemek plní jen jedinou funkci, kterou je příjezd k dalším pozemkům, resp. jejich spojení s polní nebo lesní cestou vedoucí přes pozemek parc. č. , hodnota, , hodnota, . Žádné jiné hospodářské využití pozemku pro jeho polohu a zanedbatelnou rozlohu nepřichází v úvahu, proto také žalované nevznikne v podstatě žádná škoda, neboť bude zachován stav, který zde podle snímků z roku 1949 panuje již minimálně 75 let. Zároveň zřízení cesty nijak nepřiměřeně nenarušuje soukromí žalované, neboť ta k rekreaci užívá zahradu, k níž sporný pozemek potřebuje jen k zajištění přístupu. Žalovaná tedy nebude obtěžována a její pozemek nebude výrazně zasažen, neboť tímto rozhodnutím se nezřizuje nová cesta, ale fakticky deklaruje cesta dlouhodobě užívaná. Žalobkyně také nežádá zřízení cesty za účelem pohodlnějšího spojení, neboť k pozemku žalobkyně a jejímu domu žádná jiná cesta nevede a ani dříve nevedla, přičemž v úvahu by přicházelo zřízení cesty přes jiné, v současné době zemědělské pozemky, které jsou ovšem také ve vlastnictví jiných osob, převážně samotné žalované, což by bylo spjato s dalšími komplikacemi.3. Za této situace návrh žalobkyně, pokud se jím domáhala zajištění průjezdu za užití motorových vozidel přes pozemek ve vlastnictví žalované, soud prvního stupně shledal důvodný, a to v rozsahu, který odpovídá potřebě žalobkyně pozemky a dům řádně užívat s náklady co nejmenšími, a to ve formě služebnosti, jak předpokládá § , hodnota, odst. , hodnota, věta první o. z., když rozsah služebnosti je zakreslen v geometrickém plánu uvedeném ve výroku rozsudku, který byl ověřen Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, a je nedílnou součástí rozsudku, když ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, je zřejmé, že jím v geometrickém plánu vyznačená cesta je dostatečná pro manévrování motorovým vozidlem z cesty nacházející se na pozemku parc. č. , hodnota, , hodnota, přes pozemek žalované a je dostatečně široká pro příjezd motorovým vozidlem a pakliže znalec vymezil služebnost o šíři 3 metrů, deklaroval jen stávající stav na místě, kdy vycházel ze šíře kolejí vyjetých při dlouhodobém užívání motorovými vozidly jak žalované, tak rodiny žalobkyně a jejích předchůdců. Soud prvního stupně rovněž shledal, že služebný pozemek je dostatečně velký na to, aby bylo možno po vyznačené příjezdové cestě projet i v případě, že zde bude zaparkováno vozidlo žalované. Samozřejmě za předpokladu, že jej žalovaná úmyslně nezaparkuje přímo na cestě samotné. Příjezd ke svému pozemku, resp. ke svému domu žalobkyně potřebuje proto, aby jej mohla v plném rozsahu hospodářsky užívat, což zahrnuje nejen běžné užívání, ale rovněž i jeho údržbu, s čímž je vlastnictví domu nutně spjato. Soud prvního stupně také zvažoval, zda by žalobkyni nepostačilo zaparkování vozidla v prostoru lesní cesty na pozemku č. , hodnota, , hodnota, , kde je dostatek místa pro stání minimálně jednoho auta, nicméně po zjištění, že z této cesty je to ke vchodu do domu přibližně 70 metrů a s přihlédnutím k věku žalobkyně (nar. 1952) uzavřel, že je vhodné, aby měla žalobkyně příjezd k domu zajištěn i motorovým vozidlem. To se týká i zajištění odčerpání jímky na zahradě, kdy bude potřeba příjezdu fekálního vozu a v neposlední řadě by měla být cesta zachována i pro případný příjezd složek IZS. Možnost žalobkyně zajistit příjezd k domu vybudováním mostu přes říčku Jelenka, jak tvrdila žalovaná, a to z pozemku v místě, kde soud zjistil letité zpevnění břehu a kde zřejmě dříve jistý přechod přes řeku existoval, nepovažoval soud prvního stupně za vhodné řešení i s ohledem na značné náklady, které by uvedený postup představoval a rovněž i na právní stav pozemků, kdy by žalobkyně musela žádat další osoby o svolení, včetně žalované jako vlastníka pozemku parc. č. , hodnota, , státu vlastnícího pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebo města , adresa, držícího pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, hodnota, a nejisté je rovněž i případné stanovisko správce vodního toku. Zásadní je dle soudu však skutečnost, že není nyní zřizována nová, dříve neexistující cesta, ale příjezd fakticky již dlouhodobě sloužící k obsluze pozemků jak ve vlastnictví žalobkyně, tak i žalované.4. Potřeba zřízení nezbytné cesty se dle soudu prvního stupně ale týká výlučně zajištění příjezdu motorovými vozidly, tedy služebnosti cesty ve smyslu § 1276 odst. 1 o. z., což bylo základem sporu, neboť žalobkyně nikdy nenamítala, že by jí bylo žalovanou znemožněno k jejímu domu přes pozemek parc. č. , hodnota, přecházet pěšky a pakliže se žalobkyně domáhala rovněž zajištění pěšího průchodu, tento nárok soud prvního stupně neshledal důvodný. Pozemky ve vlastnictví žalobkyně nejsou oploceny a jsou přístupné prakticky ze všech stran, byť ze strany od říčky Jelenka s jistými obtížemi, ale přístup zde není vyloučen a žalobkyně i další osoby mohou užívat k příchodu na pozemek parc. č. St. , hodnota, i pohodlnou stezku mezi pozemkem parc. č. , hodnota, a potokem, kde je vyšlapaná stezka, která je a může být využívána k příchodu. Byť by mohl být pěší přístup přes pozemek žalované parc. č. , hodnota, pro žalobkyni nejpohodlnější, s přihlédnutím k § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. tento nárok žalobkyně soud prvního stupně zamítl, neboť pohodlí žalo