64 Co 304/2025-497 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 29 240,64 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 1. 2021 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení, a to žalované ve výši 164 877,90 Kč (výrok II) a České republice – Okresnímu soudu v Klatovech ve výši 2 500 Kč (výrok III), v obou případech do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tím o nároku žalobkyně na úhradu smluvních pokut za porušení povinnosti žalovanou zaplatit jí kupní cenu vozidel.2. Pravomoc (mezinárodní příslušnost) rozhodnout spor mezi účastníky soud prvního stupně dovodil z prorogační doložky obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách (VOP) tvořících součást kupní smlouvy, kde se účastníci v souladu s čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („nařízení Brusel I bis“) dohodli na mezinárodní příslušnosti českých soudů (Okresního soud v Klatovech nebo Krajského soudu v Plzni v závislosti na jejich věcné příslušnosti).3. Soud prvního stupně po obsáhlém dokazování zahrnujícím účastníky předložené listinné důkazy – mimo jiné kupní smlouvu z 2. 4. 2019 (podle německého originálu „Bestellung/Contract V-191882“), jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále VOP) upravující platební a dodací podmínky, odpovědnost, prodlení, odstoupení od smlouvy a smluvní pokuty, dále emailovou komunikaci vedenou mezi zaměstnankyní žalobkyně , jméno FO, (tehdy , Anonymizováno, ) a zaměstnancem žalované , jméno FO, z období od 14. 5. 2019 do 29. 7. 2019, jejich svědecké výpovědi a svědeckou výpověď vedoucího prodeje žalobkyně , jméno FO, po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně - česká obchodní společnost se v kupní smlouvě zavázala dodat žalované – německé obchodní společnosti, celkem 6 osobních vozidel, z toho 2 specifikovaná vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, a 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále vozidla , jméno FO, , jméno FO, ) ve výši 11 440 EUR/vozidlo. V emailové komunikaci se pak žalovaná 14. 5. 2019 dotazovala žalobkyně, kdy dorazí 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, a vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na což žalobkyně sdělila, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, jí bude dodán 17.5. a vozidla , jméno FO, , jméno FO, budou dodána v 27. kalendářním týdnu, neboť „musí stát a dodavatel jim to neřekl“. Žalovaná na to reagovala tak, že s , jméno FO, to trvá příliš dlouho, vozidla stárnou a přestávají odpovídat ceně, proto buď jí žalobkyně vyjde s cenou vstříc, anebo pro ně nemá využití. Po týdnu požádala o úpravu jejich ceny s tím, že jinak je stornuje, na což jí žalobkyně sdělila, že dříve je doručit nemůže a nabídla jí poukaz na příští nákup 3 × 200 EUR za vzniklé problémy. V reakci na to žalovaná trvala na tom, že buď žalobkyně cenu přiměřeně sníží nebo vozidla stornuje, a žalobkyni připomněla, že loni jí rovněž nedodala včas , Anonymizováno, , a že se na ni nemůže spoléhat. Žalobkyně jí sdělila, že je ji líto, ale čeká na vozidla stejně jako ona. Den poté 4. 6. 2019 žalovaná žalobkyni oznámila, že stornuje 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, , neboť žalobkyně není schopná je podle dohody dodat a o měsíc později jí žalobkyně oznámila, že vozidla byla odložena na 32. kalendářní týden. Na další její sdělení žalovaná reagovala tak, že vozidla neodebere, jak to již několikrát sdělila. Žalobkyně pak 26.7. 2019 žalované oznámila, že 4 vozy , jméno FO, s uvedením jejich , jméno FO, kódů jsou pro ni připraveny a zaslala jí faktury č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , kterými vyúčtovala jejich kupní cenu ve výši 11 440 EUR/vozidlo se splatností 31. 7. 2019. Žalovaná v reakci na to žalobkyni oznámila, že u ní žádné otevřené objednávky nemá, neboť , Anonymizováno, jí byly dodány a zaplaceny a , jméno FO, stornovala. Konverzace mezi zaměstnanci účastníků končí 29. 7. 2019 výzvou žalobkyně k zaplacení faktur, aby mohla vozidla dodat. Poté, co žalovaná úhradu neprovedla, žalobkyně fakturou z 16. 8. 2019 žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 9 152 EUR odpovídající 20 % z kupní ceny vozidel se splatností 30. 8. 2019 a o více než rok později dopisem z 12. 10. 2020 odstoupila od kupní smlouvy v části týkající vozidel , jméno FO, , jméno FO, odstoupila. Ty samá vozidla pak žalobkyně od 19. 8. 2019 nabízela na svém internetovém prodejním portálu. Žalobkyně poté žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z kupní ceny vozidel za 439 dní prodlení žalované s úhradou od 31.7. 2019 do 12. 10. 2020 ve výši 5 022,16 EUR/vozidlo.4. Po právní stránce proto soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil s ohledem na účastníky ve , Anonymizováno, sjednané volbě práva podle německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch), dále „BGB“ a německého obchodního zákoníku (Handelsgesetzbuch) dále „HGB“. Uvedl, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle § 433 a násl. BGB, pro kterou vzhledem k tomu, že se jednalo o obchod mezi podnikateli, platí také § 373 a násl. HGB. Ve shodě se žalovanou posoudil ujednání VOP o dodací lhůtě v délce 30 dnů od odeslání sdělení připravenosti předmětu koupě ve spojení se zákazem žalované odstoupit od smlouvy před uplynutím jednoho roku od uzavření smlouvy jako nepřiměřeně znevýhodňující žalovanou, a proto podle § 307 odst. 1 věty první BGB, ale rovněž podle § 307 odst. 2 bodu 2 BGB, neplatné. Poukázal na to, že žalobkyně byla oprávněna odstoupit od kupní smlouvy při prodlení žalované s převzetím vozidel a při prodlení s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny delší než 5 dnů, zatímco žalovaná nemohla od smlouvy odstoupit dříve než po uplynutí jednoho roku v případě nesplnění povinnosti žalobkyní dodat vozidla. Žalovaná tak rok od uzavření smlouvy žila v nejistotě, zda jí předmět koupě bude dodán či nikoli, zatímco žalobkyně jako prodávající mohla žalovanou po dobu jednoho roku „napínat“, kdy či zda vůbec jí odešle sdělení o připravenosti. Smluvní pokuty byly rovněž ujednány pouze ve prospěch žalobkyně a v rozporu s § 339 BGB práva žalované nebyla smluvní pokutou zajištěna. Žalovaná tak byla povinna odebrat vozidla a zaplatit kupní cenu se značným časovým odstupem, přestože v mezidobí vozidlo, bylo-li vyrobeno v době uzavření smlouvy, na své hodnotě nezanedbatelně ztratilo. VOP tak podle soudu prvního stupně představují výrazné vychýlení rovnováhy práv a povinností smluvních partnerů v neprospěch žalované a nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně, která je v nich pánem závazku. V té souvislosti poukázal na mezi účastníky zavedenou obchodní praxi, kterou dovodil z korespondence účastníků k vozidlům , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jež byla žalované dodána před zaplacením kupní ceny.5. Soud prvního stupně proto s odkazem na zjištěný skutkový stav, z něhož podle něj plyne, že žalobkyně dodání vozidel , jméno FO, , jméno FO, oddalovala tak, že z ohlášeného 27. kalendářního týdne je přesunula na 32. týden, který rovněž nesplnila, přestože jí žalovaná upozorňovala na stárnutí vozidel a varovala, že pokud jí je včas nedodá, že je stornuje, uzavřel, že žalovaná 4. 6. 2019 od kupní smlouvy v souladu s § 323 BGB ve spojení s § 271 odst. 1 BGB odstoupila. Přes žalovanou použitý výraz „stornovat“ (stornieren), který BGB ani HGB nezná, bylo podle něj z okolností zřejmé, že žalovaná od kupní smlouvy po více než 2 měsících od jejího uzavření odstupuje v části týkající se 4 vozidel , jméno FO, , jméno FO, . Ostatně tak to chápali i zaměstnanci žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, , jak potvrdili ve svědecké výpovědi, a dokládá to také následné chování žalobkyně, která pak na svém internetovém prodejním portálu vozidla zařadila do nabídky a prodala je třetímu subjektu, jak potvrdil její vedoucí prodeje.6. Jako nedůvodnou soud prvního stupně odmítl námitku žalobkyně, že v případě vozidel , jméno FO, , jméno FO, se jednalo o vozidla ve výrobě, kde na rozdíl od skladových vozů, kterými byly , Anonymizováno, , Anonymizováno, , platí jiná pravidla. , jméno FO, kódu v kupní smlouvě u vozidel , jméno FO, , jméno FO, sice podle něj může být určitým indikátorem, ale nelze z toho usuzovat, že šlo o vozidla ve výrobě. Poukázal na to, že pokud by žalovaná při uzavření smlouvy věděla, že kupuje vozidla ve výrobě, na které bude muset čekat řádově měsíce, těžko by se v polovině května 2019 dotazovala, kdy jí budou konečně dodána. Tomu pak odpovídalo i chování žalobkyně, která žalované za vzniklé problémy nabízela slevové vouchery na další nákup. Vysvětlení žalobkyně, že se jednalo o proklientský přístup, jak potvrzovala svědkyně , jméno FO, , proto neobstojí. Stejně tak to, že žalobkyně žalované sdělila, že „vozidla musí stát“ a budou dodána v 27. kalendářním týdnu, podle soudu prvního stupně dokládá, že v té době už byla vozidla vyrobena, ale z nějakého důvodu, který se ani výpovědí svědkyně , jméno FO, nepodařilo ozřejmit, zatím nemohou být do