64 Co 35/2026-165 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným shora soud prvního stupně uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 605 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, ve splátkách 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že celou dlužnou částku žalovaná uhradí do 31. 12. 2027, výrokem II žalobu ve zbývající části zamítl, a dále výrokem III žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou dne 20. 4. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytl úvěr ve výši 70 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve 22 měsíčních splátkách včetně poplatku za administrativní činnost a smluvního úroku, a to ve výši 4 691 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,16 % ročně. Protože žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě. Pohledávku následně postoupil na žalobkyni. Soud prvního stupně shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 580 a n. obč. zák., když svým obsahem odporuje dobrým mravům, přičemž v této souvislosti odkázal zejména na nepřiměřeně vysoký úrok. Žalobkyni proto přiznal pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., které představuje část nesplacené jistiny, když od částky 70 000 Kč odečetl celkové platby žalované ve výši 57 395 Kč. Platby měly sestávat z částky 40 100 Kč uhrazené bezhotovostně z účtů č. , č. účtu, , č. , č. účtu, , č. , č. účtu, a č. , č. účtu, , dále z částky 4 700 Kč uhrazené bezhotovostně z účtu společnosti , právnická osoba, . a dalších plateb v celkové výši 12 595 Kč zaplacených žalovanou buď poštovními poukázkami či v hotovosti. Vedle jistiny přiznal soud prvního stupně žalobkyni ve smyslu ust. § 1970 obč. zák. i zákonný úrok z prodlení. Plnění stanovil ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách, kdy zohlednil, že v době vyhlášení rozsudku se žalovaná nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody bez pracovního zařazení. Zároveň rozhodl, že žalovaná uloženou povinnost splatí nejpozději do 31. 12. 2027. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšná žalovaná, která by jinak měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení, se náhrady nákladů vzdala.2. Žalobkyně se proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolala, když výrok I napadla toliko v části, ve které nebyla soudem stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení s úhradou některé z nich, a dále i ohledně současně stanovené lhůty k plnění do 31. 12. 2027. Odvolání směřovalo i proti části výroku II, a to do částky 4 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 700 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nebrojila proti právnímu závěru nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Namítla však, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění ohledně výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované, když tato čerpala úvěr v celkové výši 70 000 Kč, avšak uhradila toliko částku 52 695 Kč, přičemž žádné další platby žalobkyně neeviduje. Bezdůvodné obohacení tedy činí 17 305 Kč, namísto soudem prvního stupně přiznané částky 12 605 Kč. Žalobkyně nerozporovala výši splátek stanovenou soudem prvního stupně. Pokud však jde o ztrátu výhody splátek absentující v rozsudku nalézacího soudu, odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 93 Co 575/2014, ze kterého plyne, že při stanovení plnění ve splátkách je nutné zohlednit i zájem žalobce jako věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaným dluh zaplacen. Vždy je tedy vhodné, aby ztráta výhody splátek byla součástí přímo výrokové části rozhodnutí, kdy v opačném případě by se jednalo o nepřiměřené zvýhodnění jedné strany sporu vedoucí ve svém důsledku k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. S ohledem na shora uvedené proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I vtělením dovětku ohledně ztráty výhody splátek při nezaplacení některé z nich, a dále i výrok II v částce bezdůvodného obohacení ve výši 4 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení, když zároveň žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání zdůraznila, že v době řízení před soudem prvního stupně se nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody ve , Anonymizováno, , adresa, se zásadně ztíženou možností pracovního zařazení. Nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení tvrzenou žalobkyní v odvolání, jež by měla být navýšena o částku 4 700 Kč oproti rozsudku soudu prvního stupně, a to včetně odpovídající části příslušenství, jež představuje zákonný úrok z prodlení z této částky. Rovněž nesouhlasila se zaplacením náhrady nákladů odvolacího řízení.4. Ve zbývající zamítnuté části zůstal výrok II rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako výrok I vyjma stanovení povinnosti hradit splátky pod ztrátou výhody splátek, odvoláním nedotčen, nabyl tak samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu argumenty žalobkyní uvedené v odvolání i vyjádření žalované, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce v režimu občanského zákoníku, a dále i podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy v důsledku smluvních ujednání zde obsažených představující významnou nerovnováhu v neprospěch žalované jako spotřebitele, a to včetně zohlednění nepřiměřené výše smluvního úroku. Žalobkyně ostatně svým odvoláním v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně ani nezpochybňovala a nenapadala. Soud prvního stupně však na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům ohledně výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Ze smlouvy o úvěru, a dále i z doloženého výpisu z účtu na č. l. 114 a potvrzení o provedených platbách na č. l. 104 a 115 až 118 vyplynulo, že žalované byla bezhotovostně vyplacena jistina úvěru ve výši 70 000 Kč, avšak tato uhradila v jednotlivých dílčích plněních toliko částku 52 695 Kč, když soud prvního stupně zřejmě omylem dvakrát započetl platbu ve výši 4 700 Kč provedenou dne 8. 7. 2016 společností , právnická osoba, . z jejího podnikatelského účtu pod variabilním symbolem, který koresponduje s číslem smlouvy o úvěru, jež uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně. Správnou výše bezdůvodného obohacení vznikla na straně žalované tak namísto částky 12 605 Kč představuje částka 17 305 Kč. Protože soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení toliko ve výši 12 605 Kč, bylo namístě rozsudek v části napadené odvoláním změnit postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobkyni přiznat právo i na vydání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 4 700 Kč, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 obč. zák., jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. I tuto částku odvolací soud s ohledem na odvolací návrh žalobkyně a vyjádření žalované stanovil uhradit ve splátkách 500 Kč měsíčně, a to spolu s částí bezdůvodného obohacení ve výši 12 605 Kč přiznanou již pravomocným výrokem I rozsudku soudu prvního stupně.7. Odvolací soud dále akcentuje, že není žádného důvodu, aby splnění povinnosti žalované nebylo zároveň zajištěno tím, že v případě, že nebude splněna některá ze splátek, stane se splatným celý dluh. Absence takového zajištění by byla výrazem porušení zásady rovnosti účastníků řízení, když odvolací soud zároveň neshledal žádné okolnosti, aby neřádné placení splátek nebylo sankcionováno ztrátou výhody splátek obsažené přímo ve výroku soudního rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené důvody proto bylo i v této části rozhodnutí soudu prvního stupně postupem podle ust. § 220 o. s. ř. změněno.8. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. bylo za použití ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1, ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. opětovně rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když i po zohlednění změny části výroku II zůstala v řízení nadále většinově procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se jejich právo nepřiznává.9. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 224 odst. 1, ust. § 151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v dané fázi řízení, jeho