64 Co 624/2025-77 — Krajský soud v Plzni

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 269,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 269,51 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, výrokem II žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl a výrokem III žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 19. 5. 2022 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Úvěr měl být splacen včetně celkového poplatku ve výši 52 414 Kč představující součet kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč a částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, v 21 měsíčních splátkách po 4 875 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 2. 2024. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, když v průběhu trvání závazkového vztahu zaplatila toliko částku 39 631 Kč. Dne 15. 9. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které této poskytla bezúčelový úvěr ve výši 32 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Úroková sazba byla opětovně sjednána ve výši 15 % ročně. Žalovaná se zavázala celý úvěr splatit v 21 měsíčních splátkách po 3 382 Kč, a to včetně celkového poplatku ve výši 30 851 Kč sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 30 851 Kč, poplatku 1 500 Kč za zpracování úvěrové smlouvy a částky 6 662 Kč za službu komfortního flexibilního splácení. Ani v tomto případě žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, kdy v průběhu trvání závazkového vztahu zaplatila pouze částku 14 464 Kč. Neuhrazená část jistiny včetně příslušenství z obou shora specifikovaných úvěrových smluv byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Soud prvního stupně shledal obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné, a to pro jejich rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 obč. zák. V této souvislosti odkázal na nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu, která v případě obou smluv přesáhla trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami v době jejich uzavření. Nárok žalobkyně proto posoudil dle předpisů o bezdůvodném obohacení, přičemž od žalované pohledávky ve výši 66 364,51 Kč odečetl celkové plnění uhrazené žalovanou u obou shora citovaných smluv ve výši 54 095 Kč (14 464 Kč + 39 631 Kč) a zbývající část dluhu v částce 12 269,51 Kč uložil žalované zaplatit ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., a to včetně odpovídající části příslušenství představující zákonný úrok z prodlení jdoucí od data, do kterého byla žalovaná povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit na základě shora uzavřených smluv, když dle nalézacího soudu nebylo zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má ho žalovaná vrátit, jí byl znám již od poskytnutí jistin obou úvěrů. Dále doplnil, že s ohledem na absolutní neplatnost úvěrových smluv z titulu jejich obsahu, se již podrobněji nezabýval otázkou řádného zkoumání kredibility žalované původním věřitelem, když toto shledal jako nadbytečné. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že z větší části procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.2. Proti výroku II se žalobkyně včas odvolala, a to pouze do části, v níž byla žaloba zamítnuta v částce 15 635,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 635,49 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Nebrojila proti právnímu závěru nalézacího soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Namítla však, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění ohledně výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované, když u úvěrové smlouvy č. , hodnota, byl čerpán úvěr ve výši 50 000 Kč, a bylo na něj uhrazeno žalovanou celkem 39 631 Kč, takže bezdůvodné obohacení činí v tomto případě 10 369 Kč, a u úvěrové smlouvy č. , hodnota, byl čerpán úvěr ve výši 32 000 Kč, na něj bylo uhrazeno 14 464 Kč, a proto bezdůvodné obohacení činí 17 536 Kč. Po sečtení obou neuhrazených částí jistin (17 536 Kč a 10 369 Kč), tedy má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 27 905 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. S ohledem na shora uvedené proto navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku II napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni částku 15 635,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2024 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Ve zbývající zamítnuté části zůstal výrok II rozsudku soudu prvního stupně stejně jako výrok I odvoláním nedotčen, nabyl tak samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, doplnil dokazování o potvrzení o čerpání jistiny úvěru č. , hodnota, žalovanou, vzal v úvahu argumenty žalobkyní uvedené v odvolání, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce v režimu občanského zákoníku ve smyslu ust. § 2395 a n. obč. zák, když odvolací soud pro úplnost doplňuje, že bylo namístě zohlednit i právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nalézací soud dovodil absolutní neplatnost obou přezkoumávaných úvěrových smluv v důsledku smluvních ujednání zde obsažených představujících významnou nerovnováhu v neprospěch žalované jako spotřebitele, a to zejména s odkazem na nepřiměřenou výši smluvního úroku. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o nadbytečnosti posouzení toho, zda byla řádně zkoumána kredibilita žalované ze strany původního věřitele, a to s odkazem na absolutní neplatnost obou smluv o úvěru z titulu jejich obsahu, když řádné ověření úvěruschopnosti žalované by mělo být zkoumáno primárně předtím, než bude posuzován samotný obsah smlouvy. Je tomu tak proto, že v případě závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované pro ni v takovém případě vyplývají příznivější právní následky, a to včetně potenciálního zjištění předčasnosti žaloby vedoucího ve svém důsledku až k jejímu zamítnutí z důvodu, že žalovaná jako úvěrovaná v postavení spotřebitele doposud hradila jistinu v době přiměřené jejím schopnostem. Shora uvedené pak koresponduje s aktuální judikaturou Soudního dvora Evropské unie. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zůstala po celou dobu nalézacího i odvolacího řízení zcela pasivní, se však odvolací soud řádným zkoumáním kredibility žalované již blíže nezabýval, když je to žalovaná, která je, v případě zjištění nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou její možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Potřebná a nezbytná skutková zjištění z provedeného dokazování tedy nevyplývají, a je tak namístě použít právní úpravu o času plnění ve smyslu § 2991 a n. obč. zák.7. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým závěrům ohledně výše částečných plnění u obou neplatných smluv o úvěru ze strany žalované, když tato uhradila celkem částku 54 095 Kč, avšak tuto zřejmě omylem odečetl namísto od celkově poskytnuté jistiny ve výši 82 000 Kč (50 000 Kč + 32 000 Kč) od žalované jistiny ve výši 66 364,51 Kč. Proto tak nesprávně ve smyslu ust. § 2993 obč. zák. přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení toliko ve výši 12 269,51 Kč namísto částky 27 905 Kč. S ohledem na shora uvedené proto bylo namístě rozsudek v části napadené odvoláním změnit postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobkyni přiznat právo i na vydání zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 15 635,49 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 22. 10. 2024 do zaplacení. V této souvislosti odvolací soud pouze pro doplnění uvádí, že počátek prodlení stanovil sice shodně se soudem prvního stupně na den 22. 10. 2024, avšak nikoliv z důvodu, že by žalované byl znám okamžik, do kdy je namístě poskytnutou jistinu vrátit z absolutně neplatných smluv o úvěru, ale v návaznosti na výzvu věřitele ke splnění pohledávky na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení, které představuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, když ke splatnosti nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele plnění či jeho právního nástupce ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. Dnem násle