64 Co 702/2025-45 — Krajský soud v Plzni

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 8. 2025 do zaplacení (výrok I), co do částky 67 960 Kč, do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 453,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 790,43 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 41 908 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 11 198,27 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 30 710 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 40 016,16 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově, doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 1 062 Kč (výrok IV).2. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 062 Kč (výrok IV) soud prvního stupně rozhodl proto, že podle položky 2 bod II ve spojení s položkou 1 bod I písm. a) Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za žalobu činí 4 934 Kč. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 3 872 Kč. Zbývá tak doplatit 1 062 Kč.3. Proti výroku IV předmětného rozsudku podala žalovaná odvolání. Má za to, že tento výrok má být změněn s tím, že žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku pouze ve výši 967 Kč. Uvádí, že základem pro výpočet soudního poplatku je podle § 6 zák. o soudních poplatcích cena předmětu řízení bez příslušenství. Ta přitom činí 96 777,89 Kč. Tuto pohledávku tvoří jistina úvěru 40 016,16 Kč, smluvní pokuta 25 000 Kč a poplatky ve výši 31 761,73 Kč. Úhrnem tedy měla být žalobkyni vyměřena poplatková povinnost ve výši 4 839 Kč. Žalobkyně přitom již na poplatku zaplatila 3 872 Kč, a proto na doplacení zbývá jen 967 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již doměřený soudní poplatek zaplatila, měl by jí být vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 95 Kč.4. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok IV rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.5. Z obsahu žaloby odvolací soud zjistil, že na jistině žalobkyně požadovala 40 016,16 Kč, dále žádala o platbu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 19 250 Kč, dále za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 5 440,30 Kč a za úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo na místě svého bydliště 7 071,43 Kč. Dále žádala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč. Úhrnem tedy požadavek žalobkyně bez příslušenství činil 96 778 Kč. Soud prvního stupně přitom mylně vycházel z částky 98 670 Kč, když do ní započetl i úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 892,11 Kč, jenž je skutečně příslušenstvím pohledávky, které zpoplatnění nepodléhá.6. Z výše uvedeného se podává, že žalobkyně měla na soudním poplatku zaplatit 4 839 Kč. Bylo-li již zaplaceno 3 872 Kč, zbývá k doplacení 967 Kč. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil s tím, že právě tuto částku má žalobkyně na soudním poplatku doplatit. Soud prvního stupně po právní moci tohoto rozhodnutí zároveň rozhodne o vrácení případného přeplatku na již zaplaceném soudním poplatku.7. O tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl proto, že žalovaný odvolání žalobkyně nezavinil. Především však nelze přehlédnout, že odvolání bylo shledáno důvodným jenom v menší části.