10 Co 198/2023-211 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu na určení, že žalobce jakožto vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, a každý další po žalobci následující vlastník pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je oprávněným ze služebnosti stezky a služebnosti cesty k tíži pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, , zapsaný v katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, ve společném jmění žalovaných v rozsahu geometrického plánu č. , hodnota, -36/2021 – výrok I. a uložil žalobci, aby zaplatil žalovaným náklady řízení , částka, – výrok II.2. Okresní soud odůvodnil rozsudek tak, že žalobce je vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zahrada v obci , adresa, , žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku č. , hodnota, , právní předchůdce žalobce , jméno FO, získal parc. č. , Anonymizováno, darem od rodičů v roce 1962 a darem od sestry v roce 2003, žalobce nabyl uvedenou parcelu na základě darovací smlouvy ze dne , datum, od , jméno FO, , žalovaní nabyli parc. č. , Anonymizováno, na základě kupní smlouvy z , datum, , cesta – pozemek parc. č. , Anonymizováno, , která má vést k pozemku žalobce, neodpovídá skutečnému stavu v terénu oproti zakreslení v katastru nemovitostí, v katastru nemovitostí není zapsáno věcné břemeno stezky či cesty a není uvedeno ani v darovací smlouvě ze , datum, , právní předchůdce žalobce a žalobce užívali k přístupu na svůj pozemek část pozemku ve spoluvlastnictví žalovaných, právní předchůdce žalobce od roku 1962 do roku 2011, právní předchůdce žalobce v domnění, že jde o veřejnou cestu a v domnění, že část cesty, kterou využívá k přístupu na pozemek, spoluvlastnili po určitou dobu jeho příbuzní. Okresní soud dospěl k závěru, že předmětná cesta je jedinou přístupovou cestou na pozemek žalobce, žalobce i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázal, že je oprávněným ze služebnosti stezky a služebnosti cesty k tíži pozemku parc. č. , hodnota, , tuto skutečnost nepovažoval okresní soud za relevantní vzhledem k tomu, že byla podána žaloba o určení, že došlo k vydržení věcného břemen stezky a cesty předchůdcem, nikoliv žaloba na zřízení věcného břemene, pokud předchůdce žalobce používal uvedenou cestu přístupu na svůj pozemek v domnění, že tento pozemek spoluvlastnili po určitou dobu jeho příbuzní, nebyl v dobré víře, když pokud se považoval za spoluvlastníka pozemku, nemohl ho současně považovat za pozemek cizí, na němž lze vykonávat právo odpovídající věcnému břemenu, nelze dovodit vydržení práva stezky a cesty přes pozemek žalovaných pouze proto, že právní předchůdce žalobce se neseznámil se skutečností, že cesta - pozemek č. , Anonymizováno, – vede v terénu jinudy, než je zakreslen v katastru nemovitostí, tato skutečnost byla seznatelná již z historické mapy z roku 1931, k naplnění dobré víry nepostačuje, když je tvrzené právo dlouhodobě vykonáváno, aniž by vlastník nemovitosti jeho výkonu bránil, nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu náleží, je, že nejedná bezprávně a musí být podloženo důvodem opravňujícím takovému přesvědčení, tedy musí být dány okolnosti svědčící o poctivosti nabytí, pouhé přecházení přes pozemek jiných osob, které toto přecházení trpí, aniž by tomuto přecházení vzniklo nějaké právo, neznamená, že je osoba držitelem věcného práva, že má dobrou víru vzhledem ke všem okolnostem věci, tato dobrá víra se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout právo odpovídající věcnému břemenu, ten, kdo používá cizí pozemek v domnění, že se jedná o veřejnou cestu, nemůže nabýt věcné břemeno výkonem práva, neboť není v oprávněné držbě, v této věci nedošlo ani k mimořádnému vydržení dle § 1095 občanského zákona, dle kterého uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jak by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, přičemž se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce, do vydržecí doby pro mimořádné vydržení se započte i doba jeho předchůdce, jen pokud sám nesplnil podmínky vydržení a uvedené ustanovení nelze vztáhnout na projednávanou věc.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, navrhoval, aby krajský soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, vytýkal okresnímu soudu, že pominul jeho argumentaci – usnesení NcIII 777/19/3 z , datum, , ze kterého vyplývalo, že parcela žalobce byla spojena se spoluvlastnictvím přístupové cesty pozemku parc. č. , Anonymizováno, , právní předchůdci žalobce sice byli spoluvlastníky části přístupové cesty parc. č. , Anonymizováno, , avšak tato cesta byla v terénu desítky let posunutá a právní předchůdci žalobce, ve skutečnosti přecházeli přes cizí pozemky, posun v terénu sice naznačovala katastrální mapa z roku 1931, avšak tento posun nebyl v terénu pro laiky nikterak zjistitelný, cesta je chybně zakreslená až dodnes, v této věci se nemohlo jednat ani o výprosu, právní předchůdci žalovaných si nebyli vědomi toho, že cesta vede přes část jejich pozemku a nemohli toto přecházení pouze trpět, uvedené věcné břemeno pro svoji věcnou povahu bez dalšího přechází na dalšího nabyvatele nemovitosti, a to i když v darovací smlouvě o tom nebyla zmínka, žalobce se neztotožňuje s názorem okresního soudu, že pokud jde o mimořádné vydržení, jedná se o nové tvrzení po koncentraci řízení, v této věci se jedná o právní posouzení, které přísluší pouze soudu, uvedená cesta je jedinou reálně existující přístupovou cestou na pozemek žalobce.4. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku s tím, že je věcně správný, že uvedená poznámka usnesení NcIII 777/19/3 z roku 1921 byla ručně psaná a vtlačená mezi tištěný text, byla dopisována, tento důkaz je nevěrohodný, právní předchůdce žalobce nemohl být v dobré víře, že je oprávněným z věcného břemene stezky, věcné břemeno nebylo zaznamenáno ani v katastru nemovitostí ani v darovací smlouvě z roku 2011.5. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav, mezi účastníky je ostatně nesporné, že jsou vlastníky sousedních pozemků žalobce parc. č. , Anonymizováno, žalovaní parc. č. , hodnota, , k pozemku žalobce není jiná přístupová cesta, cesta – pozemek parc. č. , Anonymizováno, , která má vést k pozemku žalobce neodpovídá skutečnému stavu v terénu oproti zakreslení v katastru nemovitostí, věcné břemeno stezky či cesty není zapsáno v katastru nemovitostí a není uvedeno v darovací smlouvě z roku 2011, ze které žalobce nabyl uvedenou parcelu od svého předchůdce, okresní soud shledal naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. na určovací žalobě, když se jedná o jedinou přístupovou cestu k pozemku žalobce.7. Odvolací soud rovněž sdílí správné právní posouzení věci okresním soudem, existenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě dle § 80 o. s. ř., závěr, že jde o jedinou přístupovou cestu, není relevantní, neboť v souzené věci se jednalo o vydržení práva odpovídající věcnému břemenu, nikoliv o zřízení věcného břemene, pokud se právní předchůdce žalobce, který po uvedené cestě chodil od roku 1962 do roku 2011, domníval, že pozemek spoluvlastnil po určitou dobu jeho příbuzný, nemohl tedy pozemek považovat za cizí, na němž lze vykonávat právo odpovídající věcnému břemenu, nelze dovodit vydržení jen proto, že se předchůdci žalobce neseznámili se skutečností, že cesta – pozemek , Anonymizováno, – vede v terénu jinudy, než je zakreslena v katastru nemovitostí, tato skutečnosti byla seznatelná nejpozději z poznámky v historické mapě z roku 1931. Je správný i závěr okresního soudu, že k naplnění dobré víry nestačí dlouhodobé vykonávání práva, aniž by vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, nabyvatel o přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemenu náleží a že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím takovému přesvědčení, tedy okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí, právní předchůdce žalobce nemohl nabýt výkonem práva vydržení, když byl v domnění, že používá veřejnou cestu, jeho držba nebyla oprávněná, a odvolací soud rovněž sdílí závěr okresního soudu, že právo odpovídající věcnému břemenu nabyté vydržením nepřechází bez dalšího na další nabyvatele nemovitosti, a právní předchůdce žalobce nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu právo náleží, neboť nezachoval normální opatrnost, neověřil si existenci právního titulu, který měl za následek vznik práva vydržením, skutečnost o mimořádném vydržení dle § 1095 občanského zákona uvedl žalobce až po koncentraci řízení v závěrečném projevu a