95 Co 125/2025-47 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 14 424,97 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně, z částky 28 626,79 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, z částky 28 756,79 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 464,97 Kč spolu s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. Podle žaloby došlo dne , datum, k fúzi sloučením žalobkyně jako nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, jako zanikající společností. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, Smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Za poskytnutý úvěr byl žalovanému účtován poplatek ve výši 700 Kč, který byl započten na první splátku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 78 měsíčních splátkách ve výši 733 Kč. Ve splátce byla zahrnuta část úvěru a úroky. První splátka byla splatná , datum, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,49 %. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu vrátil celkem 17 960 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Za prodlení s úhradou tří splátek byla žalovanému žalobkyní účtována smluvní pokuta, a to za každé jedno prodlení ve výši 500 Kč, tj. celkem 1 500 Kč. Žalovaný na smluvních pokutách neuhradil ničeho. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, dluh neuhradil ani po upozornění na prodlení, žalobkyně proto dne , datum, přistoupila k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 31 464,97 Kč dle žaloby sestává z neuhrazené jistiny 28 626,79 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění 1 208,18 Kč, smluvních pokut 1 500 Kč a neuhrazeného pojistného ve výši 130 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, které ověřovala z nezávislých zdrojů. Žalovaný předložil doklady totožnosti, výpisy z bankovního účtu č. , č. účtu, , deklaroval hlavní měsíční čistý příjem 20 000 Kč u zaměstnavatele , právnická osoba, , měsíční výdaje 18 000 Kč, rodinný stav ženatý, dvě vyživované děti, bydlení ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou. Příjmy byly ověřeny z bankovního účtu. Předchůdkyně žalobkyně dále prověřila databáze NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík. Na základě zjištěných údajů nebylo identifikováno riziko exekuce. Dle úvěrových registrů měl žalovaný v době poskytnutí úvěru kontokorent od , datum, se zbývající jistinou 5 056 Kč, s úvěrovým limitem 5 000 Kč; úvěr ze stavebního spoření od , datum, se zbývající jistinou 794 933 Kč, s úvěrovým limitem 800 000 Kč a výší splátky 5 644 Kč; spotřebitelský úvěr od , datum, se zbývající jistinou 287 576 Kč, s úvěrovým limitem 300 000 Kč a výší splátky 4 752 Kč; revolvingový úvěr od , datum, se zbývající jistinou 14 382 Kč, s úvěrovým limitem 10 000 Kč a výší splátky 500 Kč; osobní úvěr od , datum, se zbývající jistinou 16 196 Kč, s limitem 20 000 Kč a výší splátky 1 091 Kč. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 20 000 Kč byl vypočten disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 6 589 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne , datum, s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný dne , datum, bezhotovostní úvěr na svůj bankovní účet 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně v pravidelných 78 měsíčních splátkách ve výši 733 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a úvěrové zprávy, příjem a výdaje ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce únor , rok, až duben , rok, . Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí předmětného úvěru činil 20 007 Kč. Žalovaný měl v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy závazky celkovým měsíčním splátkovým zatížením ve výši minimálně 11 987 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, . Žalovaný na úvěr vrátil celkem 17 960 Kč. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Na základě projektu fúze ze dne , datum, došlo k fúzi sloučením žalobkyně, jakožto nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, . jakožto zanikající společnosti. Jmění zanikající společnosti přešlo na žalobkyni jako nástupnickou společnost.4. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne , datum, smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 35 000 Kč. Okresní soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru shledal okresní soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně zjišťovala příjmy i výdaje žalovaného, a to z výpisu z jeho běžného účtu za období od února , rok, do dubna , rok, . Z výpisů pak vyplynulo, že na počátku i na konci uvedených období byl na účtu zůstatek v záporné výši, lehce přesahující poskytnutý úvěrový rámec kontokorentu, žalovaný zde tedy neměl žádnou finanční rezervu. Z výpisu z účtu byly okresním soudem zjištěny pravidelné měsíční příjmy žalovaného v průměrné výši 20 007 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl dvě nezaopatřené děti a vlastnil byt nebo dům s hypotékou. Žalovaný měl dále již jiné závazky, kdy splácel osobní úvěr s měsíční splátkou 1 091 Kč, spotřební úvěr s měsíční splátkou 4 752 Kč, kontokorentní úvěr s přečerpáním 56 Kč, revolvingový úvěr s měsíční splátkou 500 Kč a úvěr na stavební spoření s měsíční splátkou 5 644 Kč. Z výpisu z účtu je zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně nedoložila žádné jiné důkazy, prokazující další příjmy žalovaného, další příjmy domácnosti, ani skutečné nezbytné výdaje žalovaného související s bydlením, energiemi apod., když tyto ze samotných výpisů z účtu nevyplývají, pouze je zřejmé, že žalovaný hradí energie, když mu byly na účet vráceny finanční prostředky od společností , právnická osoba, a , právnická osoba, Z předložených důkazů je zřejmé, že žalovaný nedisponoval finančními prostředky, kdy by mu měsíčně zbývala částka ve výši splátky předmětného úvěru. Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že by předchůdkyně žalobkyně zjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a především, že by zjištěné informace správně vyhodnotila a učinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 35 000 Kč a žalovaný vrátil 17 960 Kč, na rozdíl v těchto částkách ve výši 17 040 Kč je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o. z.). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.5. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být podle okresního soudu žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému shledal okresní soud žalobu důvodnou co do zaplacení 1