41 C 18/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství účastníků řízení je dlouhodobě nefunkční, když s manželem po mnoho let nežijí ve společné domácnosti. Manželka uvedla, že je občankou Vietnamu a manžel občanem České republiky Poslední společné bydliště měli v [obec]. Krátce po uzavření manželství manžel bez udání důvodu manželku opustil, aniž by o sobě dal vědět. Po letech vzájemného odcizení necítí k manželovi žádnou lásku, úctu ani respekt. Manželství je ryze formální a mělo by být rozvedené. Společné děti nemají. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Byť byl ze strany soudu řádně a včas k jednání předvolán, tak se ani k němu nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Z výslechu manželky bylo zjištěné, že manželství je nefunkční a zcela neperspektivní, když se za jeho trvání účastníkům řízení žádné děti nenarodily. Nemá jakýkoliv zájem na zachování manželství. 4. Z oddacího listu účastníků řízení bylo zjištěné, že jejich manželství bylo uzavřené dne [datum] před [stát. instituce]. 5. Podle čl. 20 odst. 2 Smlouvy uzavřené mezi Českou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou a uveřejněné pod č. 98/1984 Sb. (dále jen„ smlouva“) platí, že jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu. 6. Dále podle čl. 20 odst. 4 smlouvy platí, že v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran. 7. Protože pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů ČR byla v souladu s výše uvedenými ustanoveními smlouvy dána, jakož i možnost na věc aplikovat právní řád ČR, bylo možné, za využití zákona o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 293/2013 Sb.), dovodit také místní příslušnost Městského soudu v Brně, neboť v obvodu jeho působnosti bylo místo posledního společného bydliště manželů. 8. Podle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 9. S ohledem na soudem provedené dokazování je zjevné, že manželství účastníků je zcela neperspektivní, neboť déle jak 17 let spolu nežijí ve společné domácnosti a vzájemně o sobě nemají jakýchkoliv zpráv. O tom, že na obnovení manželského soužití účastníci řízení žádný zájem nemají, svědčí nejen několikrát deklarovaná vůle manželky, ale i faktický nezájem manžela, o kterém nemá manželka po mnoho let žádné zprávy a ani kontaktovat se jí jej nikdy nepodařilo. Protože se manžel k výzvě soudu k věci nevyjádřil a nedostavil se ani k soudem v předstihu nařízenému jednání, bylo možné mít také za prokázané (i pro samotné chování manžela), že je manželství účastníků ryze formální. Soud neshledal žádný důvod pro jeho zachování, neboť se z manželství společné děti účastníkům řízení nenarodily (opak zjištěný nebyl). Proto mohlo být manželství ze strany soudu rozvedené (výrok I. rozsudku). 10. Příčinu rozpadu manželství soud shledal v chování manžela, který bez udání důvodu manželku opustil, aniž by o sobě dal následně vědět. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 z. ř. s., tedy zákona č. 293/2013 Sb. tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého (výrok II. rozsudku).