41 C 94/2019-209 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 9. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s 8,99 % úrokem z prodlení ročně z částky 451 668,68 Kč od 22. 6. 2017 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 451 668,68 Kč od 22. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 %, kapitalizovaný úrok ve výši 48 479,44 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 28 088,10 Kč, který byl následně z důvodu částečného zpětvzetí žaloby snížený na částku 27 000,16 Kč. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 11. 8. 2015 právní předchůdce žalobce - společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, . Stalo se tak na základě žádosti žalované ze dne 10. 8. 2015. Podle obsahu úvěrové smlouvy došlo ke konsolidaci v minulosti žalované poskytnutých úvěrů od různých bank, když , právnická osoba, . poskytla na účty původních věřitelů žalované celkem částku 480 000 Kč. Tu se žalovaná zavázala uhradit v 96 splátkách po 7 061 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že z jednotlivých listin do spisu založených je jasné, že žalované byl sjednaný úvěr poskytnut, když finanční prostředky byly zaslané na účty, které žalovaná , právnická osoba, . sdělila. Zpočátku žalovaná své povinnosti řádně plnila. Posléze žalovaná na svůj dluh přestala hradit. Proto bylo možné podle ustanovení čl. VIII., odst. 1 písm. e) úvěrových podmínek, pro prodlení žalované přesahující 14 dní, prohlásit úvěr za splatný. To se stalo k datu 29. 9. 2016. Dopis vyzývající žalovanou k úhradě celé zbylé částky do 15 dnů od doručení (čl. VIII, odst. 3 úvěrových podmínek) jí byl doručený dne 14. 9. 2016. Nárok podle žalobce promlčený není. Co se týká výše dluhu, tak k datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 451 668,68 Kč. V tomto řízení však žalobce na jistině požaduje jen úhradu částky 300 000 Kč.2. V rámci doplnění skutkových tvrzení žalobce uvedl, že žalovaná uhradila dne: 9. 9. 2015, 9. 10. 2015, 9. 11. 2015, 9. 12. 2015, 11. 1. 2016, 9. 2. 2016, 9. 3. 2016, 11. 4. 2016 vždy po 7 016 Kč. S ohledem na skutečnost, že část takto uhrazených plateb byla započtená na jistinu a část na obchodní úrok, je zjevné, že jistina byly ponížená o částku 28 331,32 Kč. Tudíž zůstatek jistiny činí zmiňovaných 451 668,68 Kč. To, že žalobce žádá o úhradu částky jen ve výši 300 000 Kč, je jeho právem a jde o jeho volbu. Ovšem příslušenství žádá z celé dlužné částky. Co se týká kapitalizovaného úroku, tak ten nárokuje z částky 451 668,68 Kč ve výši 8,99 % ročně za období od 12. 4. 2016 (po dni následujícím po provedení poslední úvěrové splátky) do 21. 6. 2017 (datum účinnosti postoupení pohledávky), když jeho výše dosáhla částky 49 087,18 Kč. V tomto řízení však nárokuje jen částku 48 479,44 Kč. Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení, tak ten dosáhl částky 27 006,16 Kč, když uvedená částka představuje součet jednotlivých dílčích úroků z prodlení, vypočtených vždy z částky 7 061 Kč při úrokové sazbě 8,05 % za období: od 10. 5. 2016 do 29. 9. 2016, od 10. 6. 2016 do 29. 9. 2016, od 10. 7. 2016 do 29. 9. 2016, od 10. 8. 2016 do 29. 9. 2016, od 10. 9. 2016 do 29. 9. 2016 a od 30. 9. 2016 do 21. 6. 2017 (čl. 66 spisu). Žalobce zdůraznil, že k prošetření majetkových (příjmových i výdajových) poměrů na straně žalované došlo a odkázal na skutečnost, že úvěry žalovaná v minulosti čerpala předně od bankovních subjektů, které s ohledem na jejich závazné limity, povinnosti dodržovat veškeré předpisy a přiměřenost, nemohly postupovat ledabyle. Také totožnost žalované byla řádně prověřená. Prověřeny byly i interní databáze, insolvenční rejstřík, když standard hodnocení žalované byl poměrně vysoký. Také je nezbytné vzít do úvahy, že žalovaná mnoho plateb na čerpané finanční prostředky v průběhu roku 2015, 2016 provedla. Nadto platí, že zákon věřitelům nesvěřuje kompletní možnosti získat všechny informace o potencionálním klientovi. Pohledem obsahu č. l. 83 spisu je zjevné, že žalobce posoudil možnosti žalované komplexně. Protože její platební kapacita byla dostatečná, když příjem žalované činil 47 000 Kč měsíčně a její výdaje činily částku 23 297 Kč měsíčně, dospěla banka k závěru, že finanční kapacita žalované činí 13 903 Kč s tím, že po profinancování úvěru by se její finanční kapacita - cash flow zvýšila na 15 599 Kč, což bylo pro banku dostačující. Proto mohl být úvěr žalované poskytnutý. Žalobce také odkázal na skutečnost, že každý musí postupovat s rozumem průměrného člověka. Pokud u žalované nějaký problém nastal, tak až následně a nikoliv v době poskytování úvěru po úhradě mnoha běžných splátek. Ochrana spotřebitele není také absolutní, když je obecně nezbytné na právní jednání nahlížet spíše jako na platné, než jako na neplatné. Podle např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4831/2010 Nejvyššího soudu ČR je zjevné, že je to především zásada pacta sun servanda, která se na smluvní vztahy aplikuje. Nárok tak je plně po právu.3. Žalovaná k věci uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnuta. Zamítavé stanovisko žalovaná tlumočila prostřednictvím jí v řízení ustanoveného opatrovníka, neboť se žalované nepodařilo doručit soudní zásilky způsobem předvídaným procesní normou. Opatrovník zdůraznil, že nemá za to, že by měl být nárok žalobce po právu, neboť ten je promlčený. Zjevné je, že to nemusela být ani žalovaná, kdo s žalobcem v minulosti smlouvu uzavřel. Též akcentoval skutečnost, že žalobce ani jeho právní předchůdce si nepočínali obezřetně, neboť je jasné, že nemohly být splněné veškeré podmínky pro to, aby mohl být úvěr žalované poskytnutý. Nebyla přítomná náležitá profesionalita žalobce ani jeho právních předchůdců, kteří měli řádným způsobem prověřit majetkové poměry žalované. Nikoliv tedy jen její výdajovou stránku, ale i její příjmovou stránku. Z jednotlivých listin a formulářů sice vyplývá, že měla podnikat, anebo že měla mít i příjmy ze závislé činnosti, ovšem zároveň uvedené informace nejsou z listin žalobcem do spisu založených jednoznačně patrné. Z prokázání výše příjmů a výdajů žalované zjevné není, z čeho by měla být příjmová částka 47 000 Kč (je vepsána u hlavního příjmu žalobkyně) vlastně pravidelně získávána. Nebyla ani doložená potvrzením od zaměstnavatele stran výše jejích příjmů. Pokud měl být příjem dosahován z podnikání, tak zase nebyla žalobcem doložená daňová přiznání apod. S ohledem na to, co založil žalobce nelze mít za to, že by postupoval řádným způsobem, jak to má na mysli zákonná úprava. Smluvní vztah by tak měl být hodnocený jako neplatný. Polemika žalobce o tom, zda by mělo jít o neplatnost relativní, anebo absolutní není podstatná ani důvodná.4. V této věci zdejší soud poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, když výrokem I. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 300 000 Kč od 22. 6. 2017 do zaplacení a o povinnosti zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 27 016 Kč. Výrokem II. byla žaloba co do úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 451 668,68 Kč od 22. 6. 2017 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku ve výši 48 479,44 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 151 668,68 Kč od 22. 6. 2017 do zaplacení zamítnuta. Výrokem III. bylo rozhodnuto o vzniklých nákladech řízení.5. Nalézací soud v pořadí ve svém prvním rozsudku ve věci samé dovodil, že platný úvěr podle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), sjednán nebyl. Zároveň měl za to, že nárok žalobou uplatněný promlčený není, když pohledem obsahu odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z data 29. 9. 2016, od kterého měla začít běžet tříletá promlčecí lhůta. Soud dovodil, že nejde o nárok ze smluvního vztahu, ale z bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 a následující občanského zákoníku.6. K podanému odvolání do vyhlášeného rozsudku Krajský soud v Brně rozsudek soudu I. stupně v jeho výrocích I. a III. zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.7. Krajský soud dovodil, že odvolání bylo podané jen proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně, a že výrok II. rozsudku nabyl právní moci. V rámci přezkumné činnosti se zabýval jen nárokem na zaplacení jistiny dluhu ve výši 300 000 Kč s jejím příslušenstvím a částky 27 006,16 Kč. S ohledem na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. června 2022 je z jeho závěrů zjevné, že možnost uzavření úvěrové smlouvy jinou osobou či na základě ukradeného občanského průkazu neshledal věrohodnou, když žádné bližší poznatky a důkazy ve vztahu k tomu žalovaná strana k dispozici neměla. Odvolací soud se ztotožnil v bodě 19. svého odůvodnění se závěry soudu I. stupně v tom smyslu, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, když podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Krajský soud