19 C 8/2022-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 22.507,08 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 28. 2. 2007 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 29.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 49.184 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 928 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 5. 3. 2008. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 11.012 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, obrátila se žalobkyně prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.2. Usnesením soudu ze 8. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 30. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co co do částky 307,41 Kč představující nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Předmětem řízení nadále zůstala částka jistiny ve výši 22.507,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 38.898,12 Kč a dále příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 22.507,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.3. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů.5. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 28. 2. 2007 smlouvu o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 29.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobkyně celkový poplatek za půjčku v částce 20.184 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobkyně v celkové výši 49.184 Kč, přičemž jej měl uhradit v 53 týdenních splátkách po 928 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 5. 3. 2008. RPSN dosahovalo při 58 splátkách 206,8 %, jak je zřejmé z obsahu smlouvy o úvěru.7. Ze zákaznické karty ze dne 27. 2. 2007 soud zjistil, že žalovaný do karty zákazníka uvedl, že žije v nájemním bydlení v Brně. Dle vyplněných údajů je zřejmé, že poskytovatel úvěru ztotožnil žalovaného prostřednictvím OP. Žalovaný uvedl, že je stávajícím zákazníkem věřitele a má v současnost další půjčku/půjčky u shodné společnosti. Jako důvod půjčky uvedl „neočekávané výdaje“. Dále vyplnil, že nemá nezaopatřené děti. V kolonce zaměstnání uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, na pracovním zařazení montér. Mzda žadatele dle vyplněných údajů v době sjednávání úvěru dosahovala 14.000 Kč měsíčně, dále žalovaný uvedl, že je příjemcem státní podpory ve výši 3.000 Kč měsíčně. Naopak za běžné měsíční výdaje žadatel označil částku 9.116 Kč skládající se z částky 2.000 Kč vynaložené na nájem, 4.000 Kč na výdaje domácnosti, 2.816 Kč na splácení dalších půjček a 300 Kč na telefon. Žadatel současně doplnil, že nemá bankovní účet ani platební kartu. Ze strany poskytovatele úvěru byly následně ve formuláři zaškrtnuty jím ověřené dokumenty žalovaného, a to OP, výplatní pásky, SIPO.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a žalobkyní v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 1. 2. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslala žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 29. 7. 2021 předžalobní výzvu k úhradě částky 79.099,51 Kč v dodatečné lhůtě do 13. 8. 2021, odeslanou žalovanému dne 30. 7. 2021.9. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.12. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.13. Podle § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.14. Podle § 55 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.15. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.16. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.17. Podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.18. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.19. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Dne 28. 2. 2007 projevili účastníci vůli uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku o shora uvedeném obsahu. To, zda předchůdce žalobkyně před podpisem této smlouvy jakkoli hodnotil majetkové poměry žalovaného, zůstalo nezjištěno, když soudu nebyly doložený žádné listinné podklady poskytnuté a předložené žalovaným. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 29.000 Kč, žalovaný naopak uhradil zpět celkem částku 11.012 Kč. Při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru však soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 39 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a zákonem, a to z následujících důvodů. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 29.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve výši 49.184 Kč, tedy navýšené o 20.184 Kč, činila RPSN dle obsahu smlouvy 206,8 % a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného ve smy