62 C 123/2021-84 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2020 domáhala zaplacení 11.799,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytla žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč s tím, že žalovaný úvěr splatí do 21. 12. 2017 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.299,50 Kč. Částku ve výši 7.000 Kč převedla žalobkyně na účet žalovaného dne 23. 11. 2017. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, proto se žalobkyně domáhá jednak zaplacení jistiny dluhu s poplatkem ve výši 1.299,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z jistiny dluhu od 22. 12. 2017 do zaplacení, jednak smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 7.000 Kč kapitalizované za dobu od 22. 12. 2017 do 5. 5. 2019 ve výši 3.500 Kč. Žalovaný byl k úhradě vyzván e-mailem.2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, neboť smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, protože žalobkyně neposoudila s odbornou péčí jeho schopnost splácet úvěr, když se vůbec nezabývala výší jeho výdajů.3. Dále zpochybnil právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení s tím, že žalobkyně řádně neplnila své povinnosti ze smlouvy, když žalovanému k jeho žádosti neposkytla informace o zpracování osobních údajů. Poukázal rovněž na rozpor v kapitalizované výši úroku z prodlení a smluvní pokuty, kterou žalobkyně uvedla v klientské sekci, a kterou uplatnila žalobou.4. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný od žalobkyně obdržel peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč a že žalobkyni nic neuhradil.5. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.6. Soud provedl dokazování listinami.7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému převodem na účet spotřebitelský úvěr ve výši 7.000 Kč na dobu 28 dnů s roční úrokovou sazbou ve výši 242 %; částka odpovídající úvěru byla odeslána na účet vedený na jméno žalovaného dne 23. 11. 2017.8. Žalobkyně před uzavřením smlouvy obdržela od žalovaného kopii občanského průkazu a výpis z jeho běžného účtu vedeného u , právnická osoba, ., z něhož vyplývá, že v období od 26. 8. 2017 do 23. 11. 2017 činily příjmy na účtu žalovaného celkem 23.555 Kč, z čehož 3.555 Kč na tento účet vložil sám žalovaný z jiného účtu vedeného rovněž u , právnická osoba, . Výpis neobsahuje přehled o výdajích, avšak je z něj zřejmý počáteční zůstatek (ke dni 26. 8. 2017) ve výši 144 Kč a konečný zůstatek ve výši -18.995,67 Kč, tedy výdaje žalovaného vysoce přesahují jeho příjmy.9. Z přehledu půjček je zřejmé, že žalovaný u žalobkyně čerpal úvěr již v minulosti, přičemž dne 14. 8. 2017 byla jeho žádost o půjčku zamítnuta.10. Přípisem ze dne 14. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů od doručení přípisu. Přípis byl odeslán na adresu , adresa, , kterou žalovaný opakovaně uváděl v komunikaci se žalobkyní.11. Přípisem ze dne 28. 12. 2017 žalovaný odvolal souhlas se zpracováním osobních údajů a požádal žalobkyni o informaci o zpracování svých osobních údajů. Podle printscreenu „klientské sekce“ SOS Credit vedené k úvěru č. , hodnota, byla smluvní pokuta vyčíslena ve výši 73 Kč a úrok z prodlení ve výši 318 Kč. Z výpisu však není zřejmé, k jakému datu byl pořízen.12. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.13. Soud vzal z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 11. 2017 distančním způsobem uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu přípisem ze dne 14. 9. 2020.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy, neboť žalovaný namítl její neplatnost ve smyslu shora citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nepostupovala s náležitou péčí, když na základě poznatků zjištěných z osobního účtu žalovaného a z interní zprávy o dalších úvěrových produktech, které dříve žalovanému poskytla, uzavřela se žalovaným další úvěrovou smlouvu. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., je totiž zřejmé, že příjem žalovaného za tři měsíce činil 23.555 Kč, tj. cca 7.851 Kč měsíčně. Z toho 3.555 Kč žalovaný na tento účet převedl sám z jiného svého účtu, je tedy otázkou, zda se skutečně jednalo o jeho příjem. Žalobkyně se však o zdroj příjmu žalovaného nikterak nezajímala, nezkoumala, zda se jedná o příjem z pracovního či obdobného poměru, ani to, zda je žalovanému vyplácen pravidelně. Na zjištění o výdajích žalovaného žalobkyně zcela rezignovala, přestože z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že konečný zůstatek žalovaného činil -18.995,67 Kč.20. Pokud se za této situace žalobkyně spokojila toliko s výpisem z účtu, z něhož vyplývá, že výdaje žalovaného pravděpodobně přesahují jeho příjmy, když konečný zůstatek účtu za dané období byl záporný, nezajímala se o jeho pravidelné výdaje, ani o zdroj a výši jeho příjmů, nezkoumala dostatečně osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného.21. Nezkoumala-li právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného, resp. pokud poskytla žalovanému úvěr, přestože její jediné zjištění o majetkové situaci žalovaného byla informace o (nemalém) záporném zůstatku na jeho bankovním účtu, nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. , spisová značka, ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotř