16 C 128/2021-69 — Městský soud v Brně

1. Manželka se svým návrhem podaným k Městskému soudu v Brně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud manželství účastníků rozvedl, neboť manželé spolu nesdílí společnou domácnost již od dubna roku 2014, kdy se spolu s dětmi odstěhovala. Manželství tak považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, bez možnosti obnovení společného soužití. 2. Manžel se k návrhu nevyjádřil. 3. V průběhu řízení pak projevil souhlas s návrhem na rozvod manželství s tím, že příčiny rozvratu manželství spatřuje na straně manželky, a to v její mimomanželské známosti. 4. Městský soud v Brně provedl důkaz oddacím listem vydaným ÚMČ [obec] [obec] dne 7.5.2007, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22.2.2022 pod č.j. [číslo jednací], jež nabyl právní moci ve výroku I. dne 12.3.2022 a ve výroku II. dne 19.3.2022, jakož i výslechem obou manželů, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne [datum] uzavřeli účastníci manželství před ÚMČ [obec] [obec]. U manželky se jedná o manželství prvé, u manžela nikoliv prvé. Z manželství účastníků se narodily celkem dvě nezletilé děti, ohledně kterých soud pravomocně schválil dohodu rodičů o výkonu rodičovské odpovědnosti před i po rozvodu manželství. Z výslechu manželky soud zjistil, že manželka uzavřela manželství přibližně po dvouleté známosti z důvodu lásky, kdy s manželem žila před svatbou jako partnerka. Po narození dvou dětí, přibližně v roce 2014 se vyskytly mezi manžely neshody, jež řešila odchodem ze společné domácnosti do svého bytu spolu s nezletilými dětmi. Již v té době byla podána žádost na rozvod manželství, jež byla následně vzata zpět pro neshody v otázce výživného jakož i z důvodu psychického vyčerpání manželky. Manželem zmíněná známost s panem [příjmení] byla navázána v roce 2012 a v roce 2014 již byla dávno ukončena. Tato známost byla dle manželky důsledkem a nikoliv příčinou rozvratu manželství účastníků. Hlavní příčinu rozvratu manželství spatřuje manželka ve věkovém rozdílu mezi partnery. Dnes již nemá zájem obnovit společné soužití a nový partnerský vztah, který navázala v mezidobí považuje za perspektivní. Od roku 2014 s manželem nežije, nehospodaří, intimně se nestýká. Z výslechu manžela soud zjistil a vzal za prokázáno, že manželé od roku 2014 spolu nežijí, nehospodaří, intimně se nestýkají, přičemž intimní vztah manželky s panem [příjmení] trval od prosince roku 2011 do dubna roku 2012. Manžel je přesvědčený, že pan [příjmení] je příčinou, nikoliv důsledkem rozvratu manželství účastníků, neboť do navázání vztahu s panem [příjmení] považuje manželství účastníků za velice dobré. 5. Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje i jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěr, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž po slyšení obou účastníků ani nelze míti za to, že by mohlo do budoucna dojít k obnovení společného soužití. Soud tak bez dalšího manželství účastníků rozvedl, neboť oba manželé v rámci uskutečněného soudního jednání navrhli rozvod manželství s tím, že dnes již nemají zájem na jeho obnově. Soud tak návrhu vyhověl, a to i přes to, že z manželství účastníků se narodily celkem dvě nezletilé děti, neboť v průběhu řízení nebylo shledáno, že by samotný rozvod manželství byl v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Při zkoumání otázky příčin rozvratu manželství soud vyšel z výpovědi obou účastníků, kdy manželka k průběhu manželství uvedla, že již před uzavřením manželství byly mezi účastníky neshody, které chtěla řešit trvalým odchodem z partnerského vztahu. Záhy však zjistila, že je tehdy s přítelem, dnes s manželem těhotná, a proto se k němu vrátila. V partnerském soužití se však neshody opakovaly a vyústily v roce 2014, kdy se manželka spolu s nezletilými dětmi natrvalo odstěhovala. V období prosinec roku 2011 až duben roku 2012 tato navázala známost s jiným mužem, přičemž tato známost byla důsledkem a nikoliv příčinou rozvratu mezi manžely, který probíhal, dá se říci od samého počátku partnerského soužití, ve kterém se dle manželky manžel choval pasivně až agresivně, vysmíval se jí, finančně vydíral a s manželkou zacházel nikoliv jako s partnerkou, ale jako s malým dítětem. Naopak manžel k hlavní příčině rozvratu manželství poukázal na mimomanželskou známost manželky v průběhu manželství. Tato navázala známost s panem [příjmení], se kterým si pořídila i náhradní bydlení. 8. Soud tak při zhodnocení obou výpovědí dospěl k závěru, že hlavní příčina rozvratu manželství spočívá na straně obou manželů, kteří uzavřeli manželství s výrazným věkovým rozdílem, což se záhy projevilo i na průběhu společného soužití. Je přirozené, že tento vzniklý velký věkový rozdíl mezi partnery (24 let) generuje jiné názory na řešení společných problémů, což koneckonců vyústilo v názorový nesoulad, v daném případě postupně způsobující rozpad manželství obou účastníků. Dle názoru soudu je tak hlavní příčinou rozvratu manželství věkový rozdíl mezi manžely, když případnou známost manželky s panem [příjmení] soud vnímá jako důsledek a nikoliv jako příčinu rozvratu jejich manželství. Z tohoto důvodu také soud zamítl návrh na doplnění dokazování o výslech pana [příjmení], pana [příjmení] či znalecký posudek v otázce pravdomluvnosti či pasivní agrese manžela, neboť se jedná všechno o důkazní návrhy, které by neměly vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. Oba účastníci navrhli rozvod jejich manželství a manželem navržení svědci nejsou schopni nikdy postavit najisto otázku příčiny a důsledku rozvratu manželství účastníků. Návrh na vypracování znaleckého posudku v otázce pravdomluvnosti manžela či jeho pasivní agresivity, soud považuje za zcela nadbytečný, nemající sebemenší vliv na zkoumání otázky rozvodu manželství účastníků, eventuálně existence hlavní příčiny rozvratu jejich manželství. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 z.ř.s. (zvláštního řízení soudního), kdy oba účastníci se svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali.