17 C 102/2020-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 1.396.000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestávala ze dvou nároků, a to z částky ve výši 96.000 Kč představující nemajetkovou újmu v souvislosti s délkou trestního řízení a částky ve výši 1.000.000 Kč v souvislosti s nemajetkovou újmou stran ztráty dobré pověsti, narušení rodinných vztahů s navýšením o 30 % tj. ve výši 300.000 Kč, a to v souvislosti s řešením situace ohledně trestního řízení, kdy měl žalobce uvedeným strávit nejméně 300 hodin po 1.000 Kč svého času. Žalobce se rovněž domáhal omluvy žalovaným. Žalobce tedy podanou žalobu odůvodnil tím, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno vydáním usnesení ze dne 30.1.2012 sp. zn. , Anonymizováno, pro podezření ze spáchání organizátorství dle ust. § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle ust. § 255 odst. 1, 2 a 4 trestního zákoníku. Následně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.4.2019, č. j. , spisová značka, zproštěn obžaloby s tím, že skutek označený v obžalobě není trestným činem. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 29.5.2019. Současně bylo dne 21.5.2019 usnesením Krajského soudu v Brně č.j. , spisová značka, zrušeno zajištění majetku žalobce trvající od roku 2012. Trestní řízení bylo proti žalobci vedeno od sdělení obvinění po dobu 7 let, 3 měsíců a 29 dní, kdy opakovaně docházelo k dlouhodobé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy trestní stíhání žalobce bylo usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21.12.2015 zastaveno, avšak usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 1.4.2016 sp. zn. , spisová značka, bylo již pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce zrušeno jako nezákonné. Tímto trestním stíháním utrpěla jak dobrá pověst žalobce, tak byla narušena jeho osobní integrita, kdy zásah byl veden i vůči majetkové sféře žalobce, kdy ale především byly narušeny rodinné vztahy žalobce, když pomocníky tvrzené trestné činnosti měla být dcera žalobce a jeho synovec. Žalobce se stal nervózním, nedůtklivým, vůči okolí až nedůvěřivým a útočným, tímto došlo ke změně osobnosti žalobce. Opakovaně bylo vedení trestního stíhání veřejně označováno v rámci insolvenčního řízení společnosti , právnická osoba, ., kdy nejen každý z věřitelů, ale kdokoliv jiný si mohl o předmětném trestním řízení přečíst. Tímto byl žalobce fakticky ostrakizován a krajně omezen v rámci např. obchodních jednáních. Od roku 2012 nemohl žalobce disponovat se svým majetkem, který byl zajištěn a toto zajištění bylo zjistitelné z veřejného rejstříku. Vzhledem k tomu, že rovněž došlo k zajištění bankovních účtů, nemohl žalobce získat ani žádnou bankovní půjčku či úvěr, kdy jednou ze základních podmínek jakékoliv banky je nezatíženost majetku a účtů. Dále žalobce uvedl, že původně vřelé až nadstandartní vztahy s dcerou a synovcem se po zahájení předmětného trestního stíhání postupně zhoršily a ochladly, což se prohlubovalo v důsledku doby trvání trestního řízení. Vzájemné vztahy se nakonec zhoršily do té míry, že dcera , tituly před jménem, , jméno FO, a synovec , Jméno žalobce, prakticky přestali se žalobcem komunikovat, rodinným sešlostem se všichni začali vyhýbat a veškerý styk probíhal formou komunikace obhájců v předmětné trestí věci. Vzhledem k tomu, že se dcera stala v době trvání trestního řízení matkou, mělo toto vliv i na vztahy v linii – dědeček-dcera-vnouče. Žalobce má tedy za to, že závažnost shora uvedených dopadů do psychické sféry žalobce, omezení žalobce v obvyklém způsobu života a narušení mezilidských a profesních vtahů žalobce, je třeba vnímat optikou žalobce, který dlouhodobě vedl řádný život a je na něj třeba hledět jako na bezúhonného. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ust. 14 zákona č. § 82/1998 Sb. dne 19.11.2019, avšak žalovaný ve lhůtě stanovené v ust. § 15 zákona č. § 82/1998 Sb. nevydal písemné stanovisko.2. Žalobce podáním ze dne 16.10.2020 vzal žalobu částečně zpět v rozsahu částku ve výši 130.500 Kč, která mu byla přiznána žalovaným dle stanoviska ze dne 23.7.2020, č.j. , Anonymizováno, . Tato částka byla žalobci připsána na účet dne 28.7.2020. V rámci daného stanoviska bylo rovněž konstatováno, že vedením trestního stíhání bylo zasaženo do práv žalobce. S ohledem na uvedené soud řízení usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 22.10.2020, které nabylo právní moci dne 7.11.2020, ve spojení s opravným usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 4.11.2020, které nabylo právní moci dne 21.11.2020, částečně ve smyslu ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil v rozsahu nároku, kterým se žalobce domáhal rozhodnutí, že se konstatuje, že nedůvodným trestním stíháním žalobce vedeným orgány Policie České republiky, pod sp. zn. , Anonymizováno, a Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, bylo porušeno právo žalobce na zachování důstojnosti, cti a dobré pověsti a ochranu jména a právo žalobce na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života a dále v rozsahu částky ve výši 130.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 130.500 Kč od 28.7.2020 do zaplacení.3. Po částečném zpětvzetí žaloby o částku ve výši 130.500 Kč vč. příslušenství činil žalobou uplatněný nárok částku ve výši 1.265.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % z částky původní ve výši 1.396.000 Kč od 20.5.2020 do 28.7.2020 a dále s úroky z prodlení z částky 1.265.500 Kč od 29.7.2020 do zaplacení. Částku ve výši 130.500 Kč žalobce započetl na nárok uplatňovaný v souvislosti s nemajetkovou újmou stran ztráty dobré pověsti, narušení rodinných vztahů atd.4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, a to ani částečně. Žalovaný učinil nesporným, že dne 19.11.2019 žalobce u žalovaného uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhrady nemateriální újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a dále zadostiučinění jako náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, v celkové výši 1.396.000 Kč. Nárok žalobce byl žalovaným projednán dne 23.7.2020 s tím, že žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 130.500 Kč. Žalovaný současně dospěl k závěru, že v rámci posuzovaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 cit. zákona, proto požadované zadostiučinění z tohoto titulu poskytnuto nebylo. Dále na svoji obranu žalovaný k nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání uvedl, že dle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako nedostačující. Žalovaný tedy při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl k závažnosti vzniku újmy, k okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě, kdy poskytnutou peněžitou částku ve výši 130.500 Kč má za dostačující s tím, že žalovaný současně žalobci vyslovil omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Uvedené zadostiučinění zohledňuje i žalobcem tvrzený promeškaný čas. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4768/2007. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení žalovaný uvedl, že tento nárok důvodný není, kdy otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s č.l. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z něhož plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu, zejména s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánu, jakož i význam pro stěžovatele. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Stát tedy je odpovědný pouze za průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. V předmětné věci se trestní stíhání žalobce jako jednoho z obžalovaných vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, kdy se jednalo o trestní stíhání za majetkovou trestnou činnost, bylo potřeba širšího dokazování s přeshraničním prvkem vč. řady listinných důkazů, výslechů svědků. Spisový materiál čítal cca 30 svazků. Dále došlo k několikeré změně kvalifikace a doplňování vyšetřování. Bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Délka řízení byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků řízení, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkům řízení zákonem poskytnuty řádné a mimořádné opravné prostředky k ochraně jeho zájmů, kdy jejich využití nel