19 C 261/2023-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20.141,96 Kč. Uvedla, že účastníci dne 14. 2. 2013 uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 15.000 Kč. Žalovaný se spolu s úvěrem zavázal zaplatit žalobkyni sjednané poplatky a rovněž úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit dluh z kontokorentu včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, čímž došlo k přečerpání limitu kontokorentu. Dne 31. 7. 2022 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný byl ze strany žalobkyně o zaplacení dluhu upomínán, přesto svůj dluh neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení částky představující nesplacený zůstatek na úvěrovém účtu ve výši 20.141,96 Kč, který je tvořen neuhrazenou jistinou ve výši 15.323,31 Kč, neuhrazeným řádným úrokem ve výši 2.306,30 Kč a neuhrazeným úrokem z prodlení ve výši 2.512,35 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně vyjádřila souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Ze smlouvy o úvěru a standardních informací ke smlouvě soud zjistil, že dne 14. 2. 2013 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s účtovanými a sjednanými poplatky a úrokem ve výši 18,90 % ročně, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru, jak soud zjistil z obsahu smlouvy. Nepovolené přečerpání bylo úročeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 %. Dle všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, soud zjistil, že dle čl. 16 je banka oprávněna rozhodnout o zániku povinnosti vést klientovi účet, pokud peněžní prostředky na účtu klesnou pod výši minimálního zůstatku. Dnem zániku této povinnosti zaniká i smlouva o účtu. Jak vyplývá z doložených výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2022 - 31. 8. 2022, žalovaný čerpal sjednaný kontokorent s evidovaným datem splatnosti dne 10. 5. 2022. Z výzvy ze dne 3. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán ohledně přečerpání limitu kontokorentu. Protože žalovaný nadále svůj dluh nesplácel, došlo k nepovolenému přečerpání limitu kontokorentu a na účtu byla evidována částka po splatnosti ve výši 14.890 Kč. V červnu 2022 činila přečerpaná částka na jistině 15.323,31 Kč, jak dokládá výpis z účtu. V důsledku neplnění platebních povinností pak byla dne 1. 8. 2022 vypovězena smlouva o úvěru, současně z výpisu z účtu za daný měsíc je zřejmé, že k danému datu došlo k účetnímu vyrovnání pohledávky a dluh v částce 15.323,31 Kč byl převeden na evidenční účet č. , č. účtu, . Z důvodu porušení povinností vyplývající ze smlouvy prohlásila žalobkyně veškeré dluhy z kontokorentního účtu ke dni 1. 8. 2022 za splatné. O daných skutečnostech byl žalovaný informován výzvou ze dne 3. 8. 2022. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby upomínkou ze dne 21. 3. 2023. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu dluhu ve výši 15.323,32 Kč, dále smluvní úrok ve výši 18,90 % p.a. kapitalizovaný ode dne 2. 8. 2022 (po splatnosti dluhu) do dne 27. 6. 2023 (před podáním žaloby) v částce 2.306,30 Kč a rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % účtovaný za nepovolené přečerpání kapitalizovaný za shodné období na částku 2.512,35 Kč.5. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.6. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).7. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.9. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smlouvy je zřejmé, že žalobkyní a žalovaným došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva.Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi ní a žalovaným došlo ve smyslu ust. § 711 obchodního zákoníku dne 14. 12. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru s možností poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, vzal na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnil, když nepovoleně přečerpal povolený úvěrový limit a neuhradil vzniklý debet následující den po jeho vzniku, ve znění všeobecných podmínek, jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení všeobecných podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k zesplatnění úvěru ke dni 1. 8. 2022. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaný však zůstal nečinný, ničeho ani částečně v mezidobí nehradil. Dluh na jistině úvěru dosahuje částky 15.323,31 Kč, když žalovaný řádně a včas svým povinnostem nedostál, na zesplatňovací přípis nijak nereagoval a nadále dluží žalobkyni poskytnuté finanční prostředky. Je tedy zřejmé, že nárok žalobkyně je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaný je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobkyni. Částka je současně navýšena o smluvní úrok ve výši 18,90 % p.a. kapitalizovaný ode dne 2. 8. 2022 (po splatnosti dluhu) do dne 27. 6. 2023 (před podáním žaloby) v částce 2.306,30 Kč a rovněž o zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % účtovaný za nepovolené přečerpání kapitalizovaný za shodné období na částku 2.512,35 Kč, vše souladu se zněním všeobecných smluvních podmínek. Celkem tedy dlužná částka činí 20.141,96 Kč. Žalobkyně má rovněž nárok na úhradu smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení za období od 28. 6. 2023 do zaplacení, jejichž výše 15,00 % p.a. je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která nebyla v řízení zastoupena a byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1.006 Kč, které představují částku uhrazeného soudního poplatku ve výši 806 Kč a dále odměnu určenou dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jež se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobkyní účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst.