245 C 29/2017-160 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 23. 6. 2017 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 491 450 Kč s příslušenstvím představující škodu způsobenou na vybavení prodejny žalobkyně a na stavebních úpravách provedených před škodnou událostí této prodejny na adrese , adresa, , kterou měla žalobkyně od žalovaného pronajatou z titulu nájemní smlouvy ze dne 28. 4. 2004, způsobenou dne 25. 6. 2013 protržením střešní konstrukce a zatečením do této prodejny v důsledku zanedbávání údržby objektu žalovaným. Žalobkyni v důsledku škodní události vznikla škoda v celkové výši 864 942 Kč, částku 373 492 Kč jí uhradila pojišťovna žalovaného. Nic dalšího jí žalovaný neuhradil.2. Nárok žalobkyně žalovaný ani z části neuznal, neboť je promlčen. Vedle pojistného plnění žalovaný žalobkyni škodu kompenzoval slevou z nájmu ve výši 160 078 Kč a částkou 5 000 Kč v rámci spoluúčasti.3. Ve své replice žalobkyně uvedla, že promlčecí doba se v projednávané věci řídí obchodním zákoníkem a je čtyřletá. S tím žalovaný nesouhlasil, neboť předmětný vztah se ze strany žalovaného netýkal zabezpečování veřejných potřeb.4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne 28. 4. 2004 žalovaný, jako pronajímatel, a žalobkyně, jako nájemce, uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor – čtyř místností o velikosti 121,5 m2 nacházejících se v přízemí domu na adrese , adresa, , jak se z této smlouvy podává. Jednalo se o místnost prodejny, skladu, šatny a WC, jak se podává z výpočtového listu. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., správce nemovitostí, upozorňovala na havarijní stav střechy tohoto objektu a na skutečnost, že do pronajímaných prostor zatéká, čímž dochází k poškozování jejího zboží a jí zrekonstruovaných prostor, jak je zřejmé z přípisu ze dne 28. 4. 2010. V noci ze dne 25. na 26. 6. 2013 došlo důsledkem silného deště k protržení střechy předmětného domu, a k poškození majetku žalobkyně, jak se podává z jejího přípisu ze dne 27. 6. 2013. Havarijní stav střechy v době jejího protržení je zřejmý ze stavebně-technického posouzení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 7. 2013. Rozsah poškození je zřejmý ze zápisu o prohlídce škodní události ze dne 11. 7. 2013 a z povedené fotodokumentace. Z důvodu předmětné škody , Anonymizováno, , jako pojistitel žalovaného žalobkyni vyplatila částku 373 492 Kč, jak se podává z oznámení o ukončení likvidace pojistné události ze dne 12. 12. 2014, když původně odmítla škodní událost likvidovat, jak se podává z jejího přípisu ze dne 17. 9. 2014. Z přípisu ze dne 17. 12. 2014 se podává, že jím žalobkyně u žalobce z důvodu předmětné škodní události uplatnila nárok na náhradu způsobené škody ve výši 500 685 Kč, když její škoda činila 874 177 Kč, od které odečetla poskytnuté pojistné plnění ve výši 373 492 Kč. Na tento přípis reagoval žalovaný dne 5. 1. 2015 s tím, že žalobkyni poskytl slevu z nájmu ve výši 160 078 Kč, a ohledně dalších jejích nároků bude jednáno v samosprávných orgánech městské části.5. Z důvodu níže uvedeného právního hodnocení soud z programu a z usnesení , Anonymizováno, . schůze Rady městské části , adresa, , z faktur předložených žalobkyní týkajících se jí provedených rekonstrukcí a jejího vybavení prodejny (č. l. 76 až 90) ani ze znaleckého posudku stavebního ústavu , Anonymizováno, č. , hodnota, neučinil žádná skutková zjištění. Ze stejného důvodu soud k důkazu neprováděl žalobkyní navrhovaný výslech jednatelky žalobkyně, likvidátora, fotografie a dokumentaci pojišťovny, výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, ani , jméno FO, , kteréžto měly prokázat rozsah škod, ani žalovaným navrhovanou listinu prokazující uhrazení spoluúčasti žalovaného ve výši 5 000 Kč.6. Soud v projednávané věci s ohledem na ustanovení § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 100 odst. 1 OZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 106 odst. 1 OZ právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dle ustanovení § 106 odst. 2 OZ nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Předmětná škoda vznikla při protržení střechy v noci ze dne 25. na 26. 6. 2013, objektivní tříletá promlčecí doba tedy uplynula nejpozději 26. 6. 2016, pokud tedy žaloba byla podána dne 23. 6. 2017, byla podána po uplynutí této doby, a protože žalovaný promlčení předmětného nároku namítl, nebylo lze jej žalobkyni přiznat. Ohledně subjektivní dvouleté promlčecí doby je třeba uvést, že tato rovněž uplynula před podáním žaloby, když z přípisu ze dne 17. 12. 2014, kterým žalobkyně u žalovaného předmětný nárok uplatnila, je zřejmé, že nejpozději toho dne věděla, že jí vznikla škoda, v jakém rozsahu i kdo za ni odpovídá. Je ale zřejmé, že tyto znalosti měla už v době, kdy se dozvěděla o škodné události, resp. o tom, jaké věci jí byly poškozeny, když jejich cenu znala z doby jejich pořízení, a kdo za škodu odpovídá rovněž věděla, když na havarijní stav střechy žalovaného upozorňovala. Nelze se ztotožnit s názorem žalobkyně, že promlčení předmětného práva by se mělo řídit zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ”), neboť dle ustanovení § 373 ObchZ se náhrada škody řídí obchodním zákoníkem pouze v případě porušení povinnosti z obchodního závazkového vztahu nebo jiné povinnosti stanovené tímto zákonem (ustanovení § 757 ObchZ). V projednávané věci se ale nejednalo o obchodněprávní vztah, když k tomu by dle ustanovení § 261 odst. 2 ObchZ bylo třeba, aby se jednalo o závazkový vztah mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, jestliže by se týkal zabezpečování veřejných potřeb. V projednávané věci ale žalovaný předmětnou nájemní smlouvu neuzavíral za účelem zabezpečení veřejných potřeb, ale jako projev soukromoprávní dispozice se svým majetkem, jak je zřejmé z jejího obsahu. Strany svůj smluvní vztah ani nepodřídili obchodnímu zákoníku ve smyslu ustanovení § 262 odst. 1 ObchZ, jak je z nájemní smlouvy rovněž zřejmé. Z tohoto důvodu nebylo lze ve věci aplikovat ani ustanovení § 261 odst. 6 ObchZ. Ani jiná povinnost žalovanému uložená obchodním zákoníkem ve smyslu ustanovení § 757 ObchZ nebyla porušena, když tento měl porušit obecnou prevenční povinnost uloženou mu ustanovením § 415 OZ. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť předmětné právo bylo promlčeno, a nebylo ho tedy lze žalobkyni přiznat.7. Procesně plně úspěšnému žalovanému soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 41 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 10 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 13. 4. 2023 a účast při jednání soudu dne 8. 6. 2023) stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč, náhradou nákladů mediace ve výši 6 050 Kč, náhradou nákladů na vypracování znaleckého posudku č. , hodnota, ve výši 42 350 Kč, a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, počítané z odměny advokáta a paušální náhrady nákladů podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 8 904 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit činí 99 704 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalovaného. Pokud žalovaný požadoval nahradit mu i odměnu advokáta za účast na mediačních jednáních, soud uvádí, že se nejedná o výdaj placený v bezprostřední souvislosti se soudním řízením (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3658/17), přičemž účast zástupce při takovém jednání je dobrovolná (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 150/20), a nebylo lze mu tedy tuto náhradu přiznat.