34 C 19/2023-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 10. 2022, doplněnou o podání ze dne 13. 4. 2023, se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 382 527,67 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) byla dne 20. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným částku 500 000 Kč. Žalovaní se zavázali vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 6,73 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce v pravidelných měsíčních splátkách po 6.767 Kč. Žalovaní svoji smluvní povinnost řádně a včas neplnili, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalované k okamžité úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaní ani přes opakované výzvy dluh neuhradili, domáhá se žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovanými postoupena právním předchůdcem žalobce s účinností ke dni 9. 12. 2021, zaplacení dlužné jistiny ve výši 380 511,67 Kč, poplatků ve výši 2 016 Kč, kapitalizovaného úroku z jistiny úvěru ve výši 10 138,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru ve výši 2 628,60 Kč, úroku ve výši 6,73 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 380 511,67 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení.2. Žalovaní se k doručené žalobě nevyjádřili.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaní souhlasili za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:5. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti žalovaných ze dne 14. 2. 2019 bylo zjištěno, že příjem žalovaného 1) činí 29 630 Kč, příjem žalovaného 2) je 0 Kč, celkové výdaje žalovaných činí 19.750 Kč. Žalovaní byli prověřování v systému BRKI, interních a externích exekucích, interním blacklistu a insolvenčním rejstříku.6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný 1) jako žadatel a žalovaný 2) jako spolužadatel požádali právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V žádosti žalovaný 1) prohlásil, že je ženatý, žije v pronájmu a od 1. 10. 2018 je zaměstnaný na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 29 630 Kč. Žalovaný 2) prohlásil, že je ženatý, žije v pronájmu a je v domácnosti. Žalovaní žádali o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 500 000 Kč s marketingovým názvem , Anonymizováno, 20% s tím, že tato jim bude převedena na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaní se zavázali vrátit poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 6,73 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 6.771 Kč splatných vždy k 13. dni daného kalendářního měsíce; první splátka byla splatná dne 13. 3. 2019, poslední splátka byla splatná dne 13. 2. 2027.7. Z potvrzení o výši příjmu se podává, že žalovaný 1) měl v době žádosti o poskytnutí úvěru příjem ze zaměstnání ve výši 29 630 Kč měsíčně.8. Z akceptačního dopisu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 20. 2. 2019 schválil žádost žalovaných ze dne 15. 2. 2019 a poskytl žalovaným spotřebitelský úvěr ve výši 500 000 Kč za podmínek uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru. Součástí smlouvy o úvěru byl sazebník poplatků, všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry.9. Z výpisu z účtu žalovaného 1) č. , č. účtu, soud zjistil, že za období od 18. 10. 2021 do 30. 11. 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného -2 016 Kč, za období od 30. 12. 2020 do 30. 9. 2021 činil konečný zůstatek -385 587,29 Kč, za období od 30. 9. 2021 do 29. 10. 2021 činil konečný zůstatek – 387 643,32 Kč a za období od 29. 10. 2021 do 30. 11. 2021 činil konečný zůstatek -391 027,12 Kč.10. Z dopisu ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce s ohledem na opakované prodlení žalovaných s úhradou splátek úvěru prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 2. 11. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 380 511,67 Kč, neuhrazený smluvní úrok 7 267,39 Kč, neuhrazený úrok z prodlení 284,43 Kč a neuhrazené poplatky 2 016 Kč.11. Z výpisu z účtu žalovaných za období od 1. 3. 2006 do 30. 11. 2021 se podává, že dlužná jistina ke dni 9. 11. 2021 činila 380 511,67 Kč a dlužný úrok činil 10 138,65 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2021 a potvrzení o zaplacení ceny soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovanými na žalobce s účinností ke dni 19. 12. 2021.13. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 15. 12. 2021 sdělil skutečnosti týkající se postoupení pohledávky za žalovanými na žalobce.14. Z předžalobní výzvy se podává, že žalobce dne 10. 8. 2022 vyzval žalované k úhradě dluhu v celkové výši 436 022,23 Kč do 25. 8. 2022 a současně žalované upozornil na možnost uplatnění nároku soudní cestou.15. Z podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovaným odeslána dne 10. 8. 2022.16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.25. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smlouva mezi společností , právnická osoba, . a žalovanými, byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.26. V posuzované věci žalovaní sice předložili právnímu předchůdci žalobce přehled