34 C 76/2020-108 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 7. 4. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 381.844,87 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi účastníky byla dne 30. 11. 2017 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 400 000 Kč ve prospěch mKonta žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 6 634,36 Kč spolu s poplatky dle sazebníku a s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce ke dni 23. 11. 2018 odstoupil od smlouvy o úvěru, čímž se stal celý dluh ve výši 394 098,43 Kč splatným. Jelikož žalovaný ani přes opakované výzvy dluh neuhradil, domáhá se žalobce podanou žalobou zaplacené jistiny ve výši 381 694,87 Kč, dlužných poplatků ve výši 150 Kč, úroku ve výši 12 253,56 Kč za dobu od 30. 11. 2017 do 23. 11. 2018, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24.11.2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 381 844,87 Kč od 24.11.2018 do zaplacení.2. Rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, č.j. 34 C 76/2020-37, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 381 844,87 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a náklady řízení ve výši 5 154,80 Kč (výrok II.). Jelikož byl žalovaný neznámého pobytu a nebylo mu možno doručit označený rozsudek, byl žalovanému usnesením ze dne 17. 3. 2021, č.j. 34 C 76/2020-49, ustanoven opatrovník , Jméno opatrovnice, . Opatrovník podal proti označenému rozsudku dne 23. 4. 2021 odvolání, doplněné podáním ze dne 30. 7. 2021. Uvedl, že z procesního hlediska soud pochybil, když žalovanému neustanovil zástupce již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, neboť žalovaný měl od 10. 9. 2020 ukončen pobyt na území ČR. Opatrovník dále vznesl námitku pravosti podpisu žalovaného na smlouvě o úvěru a zpochybnil skutečnost, že ke dni 23. 11. 2018 došlo ze strany žalobce k řádnému odstoupení od smlouvy a současně tak i k zesplatnění úvěru. Závěrem opatrovník uvedl, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobce před jejím uzavřením nezkoumal řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č.j. 28 Co 23/2022-86, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2020, č.j. 34 C 76/2020-37, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odůvodnil, že procesní postup soudu prvního stupně, který dne 17. 12. 2020 vyhlásil napadený rozsudek, aniž by žalovanému byla doručena žaloba a aniž by se žalovaný vzdal práva účasti na projednávání věci nebo by s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil, znamená jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné posouzení ve věci. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, s tím, že soud první stupně se v novém řízení vypořádá s věcnými námitkami opatrovníka žalovaného, kdy současně ověří, zda trvají důvody pro jeho ustanovení, a o žalobou uplatněném nároku znovu rozhodne, a to včetně nákladů řízení.4. Dotazem a následným sdělením , právnická osoba, , Odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 27. 4. 2023 nemá žádný platný druh pobytu na území ČR; poslední hlášené místo pobytu v ČR bylo na adrese , adresa, , a to v období od 1. 8. 2018 do 10. 9. 2020. Jelikož žalovaný nemá od 11. 9. 2020 na území ČR hlášen žádný platný druh pobytu, má soud za to, že je neznámého pobytu a podmínky pro ustanovení opatrovníka i nadále trvají.5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:6. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank č. , Anonymizováno, , všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a sazebníku bankovních poplatků žalobce soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, tzv. mKonto, na základě kterého bude žalovaný oprávněn vybírat z účtu peněžní prostředky nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu nebo na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednaný úrok a poplatky dle sazebníku. Za účelem užívání mKonta byla žalovanému vydána platební karta.7. Z potvrzení o zřízení účtu ze dne 22. 11. 2017 soud zjistil, že na základě smlouvy o vedení účtu u , Anonymizováno, ze dne 22. 11. 2017, žalobce pro žalované zřídil a vedl účet č. , č. účtu, v české měně.8. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus č. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 žalovaný požádal o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 400 000 Kč. V žádosti uvedl, že je občanem , Anonymizováno, a na území ČR má povolení k přechodnému pobytu. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný ženatý, žil v nájmu a neměl vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . od září 2014, mzda žalovaného činila 36 000 Kč a její výše byla potvrzena zaměstnavatelem žalovaného dne 24. 11. 2017. Totožnost žalovaného byla ze strany žalobce ověřena zahraničním cestovním pasem žalovaného.9. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů žalobce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 30. 11. 2017 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 000 Kč převodem na , Anonymizováno, žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně, pojištěním a případně vzniklými poplatky dle sazebníku nejpozději do 17. 12. 2025 v 96 pravidelných splátkách po 6 634,36 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce; harmonogram splátek byl žalovanému zpřístupněn v elektronickém bankovnictví.10. Z listiny ze dne 30. 11. 2017 se podává, že manželka žalovaného souhlasila s uzavřením hotovostního úvěru č. , Anonymizováno, .11. Z historie úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 9. 1. 2020 a transakční historie účtu za období od 22. 11. 2017 do 9. 1. 2020 soud zjistil, že částka 400 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 30. 11. 2017. Ke dni 28. 11. 2018 činil dluh na jistině 381 694,87 Kč.12. Z výzvy k úhradě soud zjistil že žalobce dne 18. 9. 2018 upozornil žalovaného na výši dluhu 16 934,09 Kč a současně žalovaného vyzval k úhradě dané částky spolu s poplatkem za vyhotovení upomínky ve výši 150 Kč. Žalobce rovněž upozornil žalovaného, že v případě dalšího prodlení s úhradou dlužné částky je daná výzva současně i odstoupením od smlouvy o mPůjčce Plus , Anonymizováno, .13. Z dodejky (kopie obálky) se podává, že výzva k úhradě/odstoupení byla žalovanému odeslána dne 20. 9. 2018.14. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu 479 157 Kč a vyzval jej k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu.15. Z poštovního podacího archu , právnická osoba, ., se podává, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 27. 2. 2020.16. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.17. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva ne