42 C 138/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 16. 11. 2007 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 25.440 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 480 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 21. 11. 2008. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 9.510 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 16. 11. 2007 smlouvu o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 15.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 10.440 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 25.440 Kč, přičemž jej měl uhradit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 21. 11. 2008. RPSN dosahovala dle obsahu smluvních podmínek, jež byly součástí smlouvy, výše 206,80 %. Žalovaný celkem na úvěr ve výši 15.000 Kč uhradil částku ve výši 9.510 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , Anonymizováno, v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla postoupena pohledávka za žalovaným. Následně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi společností Secapital S.á.r.l, jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, který se prostřednictvím tohoto návrhu obrátil na soud. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení první výzvy. První oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 29. 7. 2015, druhé dne 19. 9. 2018, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, zaslal žalobce prostřednictvím právního zástupce žalovanému dne 27. 4. 2023 předžalobní výzvu ze dne 26. 4. 2023. Částka uplatněná touto žalobou činí 15.000 Kč představující nesplacenou jistinu. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení.5. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.8. Podle § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.9. Podle § 55 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.10. Podle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.11. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.12. Podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.13. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.14. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Dne 16. 11. 2007 projevili účastníci vůli uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku o shora uvedeném obsahu. To, zda předchůdce žalobce před podpisem této smlouvy jakkoli hodnotil majetkové poměry žalovaného, zůstalo nezjištěno, když soudu nebyly doložený žádné listinné podklady poskytnuté a předložené žalovaným. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, žalovaný naopak uhradil zpět celkem částku 9.510 Kč. Při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru však soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 39 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a zákonem, a to z následujících důvodů. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve výši 25.440 Kč, tedy navýšené o částku 10.440 Kč, činila RPSN dle obsahu smlouvy 206,80 % a úroková sazba 69,60 % p.a. a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného ve smyslu § 56 odst. 1 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Uvedené je zřejmé s ohledem na skutečnost, že částka úvěru byla navýšena o částku poplatku, který přesahoval 2/3 částky samotné jistiny, tedy již pouhým porovnáním obou částek lze shledat výrazný nepoměr. Žalovaný měl při takovém splácení nastavení hradit částku 480 Kč týdně, tj. 1.920 Kč měsíčně, do data splatnosti 21. 11. 2008. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele plyne rovněž ze shora uvedeného postupu předchůdce žalobce, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy nezjišťoval ani takové skutečnosti, zda je žadatelem o úvěr osoba, která má sjednané další závazky u téže společnosti či rovněž u jiných věřitelů. Nad to soud dodává, že za situace, kdy věřitel i přes to hodnotí a kontroluje tvrzené informace a porovnává je s doloženými listinami, má soudu rovněž předložit k prokázání tvrzení v řízení kopie těchto listin, na základě kterých své rozhodnutí poskytnout úvěr zpracoval. Poskytovatel úvěru tak postupoval zcela benevolentně při poskytnutí úvěru a prověření splnění podmínek pro vyplacení požadovan