91 T 36/2023-1094 — Městský soud v Brně

1) Dokazováním provedeným u hlavního líčení vzal soud za prokázané, že obžalovaný pprap. , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 2/0, se dopustili trestního jednání, a to v místě, čase a způsobem blíže popsaným ve výrokové části rozsudku.2) Pokud jde o rozsah následujícího odůvodnění rozsudku, je třeba zdůraznit, že státní zástupce a obžalovaní , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, se vzdali odvolání po vyhlášení rozsudku a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění. Současně obžalovaní prohlásili, že si nepřejí, aby v jejich prospěch podali odvolání jiné oprávněné osoby, a proto v jejich případě jsou podmínky pro vyhotovení zjednodušeného rozsudku ve smyslu § 129 odstavec 2 trestního řádu, který neobsahuje odůvodnění.3) , Jméno zainteresované osoby 2/0, v rámci hlavního líčení po příslušném poučení dle § 206a trestního řádu učinil prohlášení o vině (stejně jako oba jmenovaní spoluobžalovaní), které následně soud přijal usnesením ve smyslu § 206c odstavec 4, 6 trestního řádu a ohledně skutečností uvedených v podané obžalobě tedy další dokazování neprováděl. Prohlášení o vině v projednávané věci je v souladu se zjištěným skutkovým stavem a soudu předloženými důkazy a současně nebylo zjištěno, že by v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obžalovaného. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, soud tedy ve shodě s podanou obžalobou jednání , Jméno zainteresované osoby 2/0, kvalifikoval jako zločin podplacení dle § 332 odstavec 1 alinea první, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, neboť obžalovaný poskytl úplatek jinému v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu a spáchal takový čin vůči úřední osobě. Současně obžalovaný naplnil také všechny znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odstavec 1 písmeno i) trestního zákonu ve formě účastenství dle § 24 odstavec 1 písmeno c) trestního zákoníku, neboť pomáhal mařit výkon rozhodnutí soudu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby. Z hlediska stránky subjektivní je ze způsobu provedení činu i charakteru obou citovaných trestných činů zřejmé, že obžalovaný jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku.4) Při úvaze o druhu a výši trestu v případě obžalovaného , jméno FO, přihlédl soud ke hlediskům a skutečnostem uvedeným v § 39 odstavec 1, 2, 3 trestního zákoníku, i okolnostem polehčujícím a přitěžujícím.5) K osobě obžalovaného , jméno FO, bylo zjištěno, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, je vyučen a v době předcházející vzetí do vazby pracoval pouze příležitostně, dle jeho vyjádření chodil na úklidové nebo bourací práce. Dle opisu evidence přestupků obžalovaný v místě trvalého pobytu nebyl postižen pro přestupky. Z opisu evidence Rejstříku trestů i obsahu připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , spisová značka, však vyplývá, že obžalovaný byl v minulosti již sedmnáctkrát soudně trestán, vesměs pro majetkovou trestnou činnosti, opakovaně vykonával nepodmíněné tresty odnětí svobody. Poslední nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 28 měsíců uložený v trestní věci Městského soudu v Brně, sp. zn. , spisová značka, obžalovaný vykonal k datu , datum, . Obžalovanému tedy přitěžuje především skutečnost, že již byl pro trestný čin odsouzen a dále skutečnost, že spáchal více trestných činů, za které je v souladu s ustanovením § 43 odstavec 1 trestního zákoníku nutno uložit úhrnný trest. Polehčující okolností je pak na straně obžalovaného je skutečnost, že se k trestnému činu doznal a že trestné činnosti také upřímně litoval. Soud pak přihlédl i k postoji obžalovaného k trestnému činu v probíhajícím trestním řízení, kdy obžalovaný v rámci hlavního líčení prohlásil vinu. Je skutečností, že obžalovaný , jméno FO, se méně závažného činu dopustil ve formě účastenství pomoci dle § 24 odstavec 1 písmeno c) trestního zákoníku, nicméně závažnějšího z obou trestných činů, tedy zločinu podplacení dle § 332 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) trestního zákoníku se již dopustil jako spolupachatel ve smyslu § 23 trestního zákoníku. Soud si je vědom, že obžalovaný , jméno FO, neměl z trestné činnosti skupiny spolupachatelů žádný konkrétní osobní profit a trestné činnosti se dopustil pravděpodobně pouze z důvodu pomoci svému dlouholetému kamarádovi obžalovanému , jméno FO, , ovšem byl to právě obžalovaný, kdo na základě pokynu spoluobžalovaného , jméno FO, zajistil zakoupení mobilního telefonu, tento předal spoluobžalovanému , jméno FO, dne , datum, a to včetně , podezřelý výraz, , tedy částky , částka, pro spoluobžalovaného , jméno FO, . Je zarážející, že obžalovaný navzdory jeho četným předchozím skutečnostem s výkonem i nepodmíněných trestů odnětí svobody, je ochoten riskovat další trestní stíhání, tentokrát již pro spáchaný zločin a v projednávané věci tak byl ohrožen trestní sazbou od 1 roku do 3 let.6) Soud po zhodnocení všech okolností případu, úlohy obžalovaného v projednávané věci a s ohledem na jeho bohatou trestní minulost a sklony k trestnímu jednání, dospěl k závěru, že i při konkurenci dvou spáchaných trestných činů lze ještě obžalovanému ukládat trest odnětí svobody dle § 332 odstavec 2 trestního zákoníku ještě v první čtvrtině zákonné trestní sazby, ovšem rozhodně nejsou splněny podmínky pro podmíněný odklad trestu. Neumožňují to ani okolnosti případu, ani osoba pachatele. Soud proto i v souladu se závěrečným návrhem státní zástupkyně, která akcentovala aktuální postoj obžalovaného k trestné činnosti a učiněné prohlášení o vině, uložil obžalovanému dle § 332 odstavec 2 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců a za splnění podmínek dle § 56 odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku pak obžalovaného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.