94 C 193/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 135 536,43 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 22. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 118 445 Kč. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 19 000 Kč. Původní věřitel dne postoupil pohledávku za žalovanou na společnost I-Xon, a.s. a ta následně dne 1. 10. 2021 na žalobkyni.2. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 118 445 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím splátek ve výši 2 297 Kč měsíčně se splatností první splátky ke dni 12. 2. 2020 a se splatností poslední splátky ve výši 426 Kč ke dni 12. 11. 2027. Strany si sjednaly úrok ve výši 16,90 % ročně (ze Smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2020, z Ceníku a Všeobecných obchodních podmínek).4. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 19 000 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost I-Xon a. s., (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne 22. 9. 2022), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 10. 2021, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k okamžitému splacení dluhu ve výši 138 437,18 Kč (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2021, z podacího lístku). Dále pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Jméno žalobkyně, a.s. - žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2021 (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne 1. 10. 2021), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2021 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2021, z podacího lístku). Dopisem ze dne 1. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (z výzvy k úhradě předžalobní upomínka ze dne 1. 11. 2021, z podacího lístku).6. , právnická osoba, . ověřovala v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného z údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že je od 1. 7. 2019 zaměstnán u společnosti , jméno FO, ČR a.s. a jeho měsíční příjem činí 14 180 Kč, což bylo ověřeno výpisem z účtu žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného však také vyplývá, konečné zůstatky účtu žalovaného se pohybují kolem nulového zůstatku, tj. že žalovaný nemá finanční rezervy. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, přičemž ze tří členů domácnosti označil dvě osoby bez příjmů. Výdaje žalovaný neuvedl žádné. Pro stanovení životních výdajů žalovaného vycházel původní věřitel ze svého interního statistického modelu. Žalovaný v žádosti o úvěr sdělil, že nesplácí žádný úvěr (ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 22. 1. 2020). , právnická osoba, . však dotazem do registru CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný má u ní úvěr se splátkou 30 Kč a spotřební úvěr se splátkou 1 102 Kč (z informace z CCB na č.l. 22).7. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:8. Původní věřitel (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému úvěr, kdy pohledávka platně přešla na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že v tomto vztahu věřitel vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).10. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků. Z provedeného dokazování však vyplývá, že původní věřitel při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací sdělených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Z tohoto dokumentu však nevyplývá ani orientační výše jeho výdajů. Tu pak původní věřitel stanovil na základě statistických dat. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na své povinnosti, když o výdajích žalovaného neměla žádné informace, natož pak, aby je jakkoliv sama ověřovala. V situaci, kdy žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje a současně zatajil, že splácí další úvěry, si měl věřitel počínat zvlášť obezřetně.11. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že informace sdělené žalovaným ověřovala nahlédnutím do dostupných databází a dokladů předložených žalovaným, toto své tvrzení nijak neprokázala. Žalobkyně soudu předložila pouze žádost o úvěr, z níž vyplývá tvrzení žalovaného o jeho poměrech, nedoložila však již další listiny, z nichž by vyplývalo, že tvrzené poměry skutečně s odbornou péčí prověřovala (pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtu aj.). Neprokázala tak, že její právní předchůdkyně prověřila z dostatečných a přiměřených zdrojů, jaké byly skutečné příjmy a zejména výdaje žalovaného a ani to, že před uzavřením smlouvy o úvěru prováděla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.12. Pokud tedy byla v daném případě mezi původním věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).13. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaný obdržel částku celkem 118 445 Kč a dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh zaplatil toliko 19 000 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 99 448 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku).14. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žaloby zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedených smluv o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.15. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16. Žalobkyně se v řízen