94 C 44/2023-72 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28.2.2023 domáhal po žalovaných zaplacení částky 241 091 Kč s příslušenstvím, jakožto nedoplatku na nájemném za užívání bytu č. , hodnota, v , adresa, v období od 17. 2. 2014 do 19. 12. 2018.2. Žalovaní namítli, že ve věci je dána překážka věci rozhodnuté, neboť o tomto nároku žalobce bylo rozhodnuto již v řízení Městského soudu v Brně sp. zn. 53 C 37/2014, kde byla řešena žaloba o určení výše nájemného a dále o zaplacení nájemného v období, žalovaném také v nyní souzené věci. Dále žalovaní namítli, že nárok žalobce je promlčen, neboť tříletá promlčecí doba počala běžet již podáním žaloby o určení výše nájemného ve věci 53 C 37/2014, tj. dne 14.2.2014. Žalobce již od tohoto okamžiku věděl, že osobami povinnými jsou žalovaní nájemci a byla mu také známa předpokládaná výše pohledávky resp. mohl výši této pohledávky odhadnout. Přesto žalobce svůj nárok řádně uplatnil ve věci sp. zn. 53 C 37/2014 až v rámci ústního jednání dne 15.6.2021, kdy do té doby nárok v řízení uplatňoval neurčitě.3. Soud zjistil tento skutkový stav:4. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti:5. Žalovaní se stali společnými nájemci žalovaného bytu na základě výměru o přidělení bytu , Anonymizováno, , adresa, ze dne 17.1.1973, č. , hodnota, -, Anonymizováno, .6. Žalobce podal dne 17.2.2014 žalobu o určení výše nájemného, resp. o zvýšení nájemného, a současně žalobu o zaplacení dlužného nájemného, které byly vedeny pod sp. zn. 53 C 37/2014. Dlužné nájemné žalobce požadoval za období od 17.2.2014 do pravomocného skončení řízení ve věci sp. zn. 53 C 37/2014.7. V průběhu řízení sp. zn. 53 C 37/2014 žalobce dále nájemní smlouvu vypověděl, a nájemní vztah účastníků tak skončil na základě výpovědi ke dni 31.3.2014, kdy následná žaloba žalovaných na neplatnost této výpovědi byla v jiném soudním řízení pravomocně zamítnuta.8. Žalovaní předali byt žalobci až dne 19.12.2018. Žalovaní tak byt užívali od roku 1973 až do 19.12.2018, tj. i v žalovaném období - od 17.2.2014 do 19.2.2018.9. Až dne 15.6.2021 upřesnil žalobce v řízení ve věci sp. zn. 53 C 37/2014, že nájemné nepožaduje až do pravomocného skončení tohoto řízení ale jen do předání bytu žalovaný mi zpět žalobci, tj. do 19.12.2018. Tato nesporná skutečnost dále vyplývá z protokolu z jednání ze dne 15. 6. 2021 (č.l. 330 spisu sp. zn. 53 C 37/2014) a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2021, č. j. 53 C 37/2014-348 (č.l. 16 spisu sp. zn. 53 C 37/2014) a Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022, č. j. 15 Co 162/2021-445 (č.l. 9 spisu sp. zn. 53 C 37/2014). Z těchto rozsudků dále vyplývá, že výrokem I. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2021, č. j. 53 C 37/2014-348 soud zpětně určil, že měsíční nájemné již od podání žaloby, tj. ode dne 17.2.2014, činilo částku 8 486 Kč. Výrokem II. soud zamítl rozdíl mezi žalobcem požadovaným nájemným ve výši 8 500 Kč měsíčně a soudem přiznaným nájemným ve výši 8 468 Kč měsíčně, tj. zamítl částku 14 Kč (měsíčně). Výrokem III. soud žalobci na nedoplatku na nájemném za období od 17.2.2014 do 19.12.2018, tj. za stejné období jako je období žalované v nyní souzené věci částku 194 401 Kč.10. Až potud nebyly rozhodné skutečnosti v podstatě mezi účastníky sporné. Jádrem sporu žalovaní učinili to, jak vlastně rozhodl ve věci sp. zn. 53 C 37/2014 odvolací soud resp. jaké je správné právní posouzení věci, zejména co do otázky námitky překážky věci rozhodnuté a námitky promlčení.11. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022, č. j. 15 Co 162/2021-445, který nabyl právní moci dne 26.10.2022, má soud v nyní souzené věci za prokázané, že odvolací soud výrokem I. potvrdil výrok I. prvostupňového rozsudku co do určení zvýšeného nájemného na částku 8 468 Kč. Výrok II. prvostupňového rozsudku odvolací soud nepřezkoumával, neboť žalobci jej odvoláním nenapadli (bod 6 rozsudku Krajského soudu v Brně). Obdobně odvolací soud přezkoumával pouze část výroku III. prvostupňového rozsudku, neboť měl za to, že výrok III. prvostupňového rozsudku žalovaní napadli pouze co do částky 193 092 Kč, neboť povinnost žalovaných zaplatit žalobci částku 1 309 Kč neučinili žalovaní spornou (bod 6 a 26 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud výrokem II. rozhodoval pouze o části výroku III. prvostupňového rozsudku, tj. o částce 193 092 Kč (rozdíl původně žalované částky 194 401 Kč a pro žalované nesporné částky 1 309 Kč), kdy to jasně vyjádřil ve výroku II. slovy „v části“, kdy tato část napadeného prvostupňového výroku III. měla spočívat právě v částce 193 092 Kč. Soud má za to, že ohledně částky 1 309 Kč tak ve spojení s odvolacím rozsudkem nabyl právní moci prvostupňový rozsudek. Ohledně části výroku III. prvostupňového rozsudku co do částky 193 092 Kč odvolací soud výrokem II. rozhodl tak, že prvostupňový rozsudek v této části změnil tak, že žalobu v této části zamítl. Z bodu 20 a 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak jasně vyplývá, že žaloba na zaplacení dlužného nájemného byla zamítnuta pro předčasnost, neboť nárok žalobce na zvýšené nájemné vzniká až právní mocí rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného. Za situace, kdy žalobce podal současně se žalobou na určení výše nájemného (zvýšení nájemného) také žalobu na zaplacení dlužného zvýšeného nájemného, měl odvolací soud nárok žalobce za nedůvodný respektive předčasný. Odvolací soud jasně naznačoval, jakým způsobem může v budoucnu nastat splatnost vzniklého nedoplatku, kdy uvedl, že poté, co odvolací rozhodnutí nabude právní moci, se budou moci účastníci dohodnout na splatnosti nedoplatku a pokud tak neučiní budou muset žalovaní nedoplatek zaplatit ihned respektive na výzvu žalobce. Odvolací soud tak jasně uvedl, že žalobce bude mít od právní moci odvolacího rozhodnutí možnost svůj nárok na zvýšené nájemné u žalovaných uplatnit. Z toho soud dovozuje, že ani odvolací soud neměl za to, že nebyl-li žalobce úspěšný v řízení sp. zn. 53 C 37/2014, nebude se moci svého nároku domáhat ani později. Odvolací soud naopak žalobci možnost následného uplatnění nároku na zaplacení zvýšeného nájemného naznačoval. Vedl-li odvolací soud žalobce k tomu, aby učinil nějaký procesní úkon, má soud za to, že směřoval k tomu, aby žalobce v řízení sp. zn. 53 C 37/2014 navrhl přerušení řízení o zaplacení nedoplatku do skončení řízení o určení zvýšeného nájemného, případně aby navrhl vyloučení věci o zaplacení nedoplatku k samostatnému projednání, kdy odvolací soud měl snahu zachovat žalobci možnost projednat žalobu na zaplacení nedoplatků ještě v rámci řízení sp. zn. 53 C 37/2014, tak aby žalobce následně nemusel podávat novou žalobu. Odvolací soud nesměřoval k tomu, že pokud se žalobce nároku na zaplacení zvýšeného nájemného nedomůže v řízení spisové značky sp. zn. 53 C 37/2014, tak se na zaplacení zvýšeného nájemného nebude moci domáhat v budoucnu, neboť tomu bude bránit překážka věci rozhodnuté.12. Námitka žalovaných, že žaloba byla odvolacím soudem zamítnuta pro předčasnost a nikoli tzv. „pro tentokrát“ je nedůvodná, neboť oba pojmy znamenají totéž. Zamítnutí pro předčasnost uváděné v odůvodnění rozsudků může být vyjádřeno také ve výroku rozsudku tak, že se uvede zamítnutí žaloby „pro tentokrát“. V žalované věci sousloví „pro tentokrát“ nebylo ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu sice uvedeno, zamítnutí z důvodu předčasnosti žaloby však dostatečně vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který jako důvod zamítavého výroku uvedl předčasnost žaloby.13. Argumentovali-li žalovaní např. řízením o výživné či nedoplatku mzdy, tj. tím že žalobce již v době podání žaloby o určení zvýšeného nájemného mohl odhadnout jakou částku bude zvýšené nájemné činit, má soud za to, že v těchto řízeních není možné vidět analogii, protože zahájením řízní o určení zvýšeného nájemného mohlo být žalobci zřejmé maximálně to, že má nárok na nájemné v tehdy platné, původní výši, nikoliv zda bude mít vůbec nárok na nájemné ve zvýšené výši resp. na a rozdíl mezi původním a zvýšeným nájemným.14. Za podstatné má soud také to, že žalobu v nyní souzené věci je uplatňován pouze rozdíl mezi původní a zvýšeným nájemným, neboť původní nájemné žalovaní řádně hradili a dluhy jim vznikaly pouze na rozdíl mezi původním a zvýšeným nájemným15. Mezi účastníky totiž nebylo sporné, že na nájemném- za období od 17.2.2014 do 28.2.2014, tj. za 12 dní, zaplatili 1 608 Kč, kdy poměrná částka z měsíční soudem stanovené částky 8 468 Kč činila 3 636 Kč, rozdíl za toto období tak činil částku 2 028 Kč- za období od března do listopadu 2014, tj. za 9 měsíců, platili částku 3 752 Kč měsíčně, rozdíl oproti soudem stanovené částce 8 468 Kč tak za toto období činil částku 42 606 Kč- za období od prosince do listopadu 2018, tj. za 48 měsíců, platili částku 4 445 Kč měsíčně, rozdíl oproti soudem stanovené částce 8 468 Kč tak za toto období činil částku 193 368 Kč- za období od 1.12.2018 do 19.12.2018, tj. za 19 dní, zaplatili žalovaní částku 2 717 Kč, kdy poměrná částka z měsíční soudem stanovené částky 8 468 Kč činila 5 206 Kč, rozdíl za toto období tak činil část