112 C 110/2024-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 4. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovaným, aby zaplatili dlužné platby spojené s užíváním bytu v domě na , adresa, . Dluh je tvořen nedoplatkem z vyúčtování služeb za leden až březen 2019 ve výši 3 086,19 Kč. Dále dluží částku 7 900,- Kč na podnájemném a 244,- Kč na zálohách za služby.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. Po provedeném dokazování soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Mezi účastníky byla dne 13. 9. 2018 sjednána podnájemní smlouva k bytu č. 3973/8 v 3. nadzemním podlaží domu na , adresa, , a to za podnájem 7 900,- Kč/měsíc. Byt měl pronajat žalobce od evidovaného vlastníka na základě nájemní smlouvy z 7. 3. 2018. Žalovaní jako podnájemci se též zavázali platit úhrady za služby ve výši 1 680,- Kč/měsíc. Po skončení nájmu k 31. 3. 2019 byl byt předán 3. 4. 2019 zpět. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaní dluží částku 244,- Kč na zálohách za měsíc únor 2019, za tentýž měsíc podnájemné ve výši 7 900,- Kč a rovněž dluží na vyúčtování zálohových plateb za rok 2019 částku 3 086,19 Kč. Výzvou z 26. 3. 2024 byli žalovaní vyzváni k úhradě žalované částky. Tato částka nebyla uhrazena.5. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jako vztah plynoucí z podnájemní smlouvy podle § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle uvedeného ustanovení může dát nájemce byt do podnájmu. Pokud jde o platbu za tento podnájem, je třeba uplatnit analogicky ustanovení o nájemném podle § 2246 občanského zákoníku, kdy strany si sjednaly pevnou platbu za užívání bytu a k tomu zálohy na služby. Tuto částku tak byli žalovaní povinni hradit. Pokud se tak nestalo, přičemž důkazní břemeno o opaku, bylo na nich a k žalobě se přes doručení do vlastních rukou nevyjádřili, bylo třeba vyjít z toho, že hrazeno nebylo. Žalovaní byli povinni uvedenou částku včetně vyúčtování služeb uhradit, přičemž neučinili-li tak ve stanovené lhůtě, dostali se jejím uplynutím do prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a žalobce je oprávněn požadovat úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Společná a nerozdílná odpovědnost obou žalovaných plyne z postavení společných podnájemců. Přiznané částky pak byly uloženy k zaplacení ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.6. Výrok pod bodem II. je odůvodněn § 142 odst. 1 OSŘ. Náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalobce podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 580,- Kč/úkon. Součástí náhrady je též paušální náhrada výdajů ve výši 300,- Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu v celkové výši 900,- Kč. Součástí náhrady nákladů je též soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč (včetně doplatku) a daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 184,40 Kč. Celkem tak tvoří náhrada nákladů řízení částku 7 824,40 Kč. Uvedenou částku jsou žalovaní povinni uhradit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ.7. Výrok pod bodem III. plyne z ustanovení položky 2 odst. 2 a položky 1 odst. 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz, pročež bylo na místě poplatek doměřit. Soud tak učinil konečným rozhodnutím podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, když současně tento doplatek již zohlednil ve výroku podle bodu II. tohoto rozsudku. Lhůta i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.