112 C 50/2020-275 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou z 15. 9. 2020 domáhal určení vlastnictví k pozemkům specifikovaným shora ve výrocích pod body I. a II. O uvedených pozemcích jako vlastnictví žalobce (spolu s vedlejšími účastníky) bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem rozhodnutím z 21. 5. 2012, sp. zn. 3239/92/61-RBD. Protože povinnými osobami byly v daném restitučním řízení jiné subjekty než katastrální vlastník, domáhá se žalobce odstranění tohoto problému. Vyhovující rozsudek v projednávané věci bude způsobilým k zápisu jeho vlastnictví do katastru nemovitostí. Stejného výsledku vedlejší účastníci dosáhli ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 41 C 83/2012. V projednávané věci se jedná o zcela shodný skutkový základ a není důvodu, aby soud nyní rozhodl jiným způsobem. Pozemky byly původně ve vlastnictví , jméno FO, , byly mu odebrány, po roce 1989 protiprávně zahrnuty do konkursní podstaty společnosti , právnická osoba, (dále též jen „, právnická osoba, “) a následně správcem konkursní podstaty přes uplatněné a jemu známé restituční nároky ze strany oprávněných osob převedeny předchůdcům žalovaných 1) až 3). Uvedené převodní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s blokačními ustanoveními zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a stejně tak i zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). V průběhu opakovaného řízení před soudem prvního stupně vzal žalobce svoji žalobu zpět v rozsahu výroku pod bodem I., když tak učinil z procesní opatrnosti. Mezitím se totiž stal dalším přistoupivším žalobcem, v již citovaném řízení u zdejšího soudu, kde jediným předmětem zůstal právě pozemek parc. č 1836/163. Soud tak v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), řízení v daném rozsahu zastavil.2. Žalovaný 1) nárok žalobce neuznal. Přestože vlastnictví k pozemku evidovanému v katastru nemovitostí pod parc. č. , hodnota, , bylo zapsáno vedlejším účastníkům na podkladě rozsudku ve shora citované právní věci zdejšího soudu, řízení do doby vyjádření nebylo zcela ukončeno. Původní pozemek parc. č. 1836/10 byl správcem konkursní podstaty převeden , tituly před jménem, , jméno FO, kupní smlouvou z 5. 4. 2000, odsouhlasenou krajským soudem. Převod byl platný stejně jako další navazující dispozice. O uplatnění restituční žádosti mu není nic známo. Pozemek byl vložen do základního kapitálu žalovaného 2) a následně převeden na žalovaného 1) smlouvou z 29. 12. 2008. Žalovaný 1) byl v dobré víře, že nabývá pozemek od oprávněného subjektu, pročež je na místě tuto dobrou víru zohlednit při aplikaci institutu vydržení, u něhož již stanovená desetiletá lhůta řádně uplynula v roce 2010. Při střetu dvou titulů k nabytí vlastnického práva je na místě tato poměřovat ochranu původního vlastníka a dobrověrného nabyvatele a s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu upřednostnit posledně uvedeného.3. Žalovaný 2) ve vyjádření uvedl, že pozemek parc. č. , hodnota, , k němuž bylo spoluvlastnické právo vedlejších účastníků na podkladě rozsudku ve shora citované právní věci zdejšího soudu již zapsáno, tvořil nepeněžitý vklad , tituly před jménem, , jméno FO, (ta jej nabyla kupní smlouvou uzavřenou se správcem konkursní podstaty 7. 4. 2000 a odsouhlasenou krajským soudem) do společnosti , právnická osoba, . Ta následně zanikla fúzí se žalovaným 3).4. Žalovaný 3) uvedl, že jeho se týkající pozemek parc. č. , Anonymizováno, dosud není zapsán v katastru nemovitostí, neboť ohledně něj v citované právní věci sp. zn. 41 C 83/2012 nebylo pravomocně rozhodnuto. Pozemek nabyla společnost , právnická osoba, ., kupní smlouvou se správcem konkursní podstaty 17. 11. 2003, tato společnost následně zanikla sloučením se žalovaným 3). Pokud krajský soud v rámci dohlédací činnosti souhlasil s prodejem majetku z konkursní podstaty, prodej byl možný a platný. Poukázal též na to, že v petitu žaloby není uvedený pozemek vůbec zmíněn, pročež tedy žalovaný 3) není pasivně legitimován.5. Žalovaní 2) a 3) dále uvedli, že kupní smlouvy, na jejichž základě byl majetek z konkursní podstaty Brněnských cihelen prodán jim nebo jejich předchůdcům, odpovídaly zákonným požadavkům a neporušily žádná zákonná ustanovení. Podle ustálené judikatury nabyvatel majetku, který byl dříve sepsán do konkursní podstaty, se stává vlastníkem bez zřetele k tomu, zda měl v době zpeněžení náležet někomu jinému. Žalobce neprokazuje, že by správce konkursní podstaty měl povědomost o restituční žádosti v době sepisu majetku do konkursní podstaty. Správce konkursní podstaty nebyl vyzván k vydání takového majetku, proto byl sepsán oprávněně. Mělo naopak dojít k uplatnění vylučovací žaloby nebo vydání výtěžku zpeněžení majetku, na který se vztahoval restituční nárok, nikoli k přiznání vlastnického práva k předmětu zpeněžení. I v opačném případě by vlastnické právo svědčilo žalovaným 2) a 3) v důsledku vydržení na podkladě dobré víry, že byl jimi nabytý majetek nabyt od subjektu oprávněného s ním disponovat. Dobrá víra je odůvodněna schválením kupních smluv krajským soudem. Soud v projednávané věci není vázán skutkovými závěry z citované právní věci sp. zn. 41 C 83/2012, neboť se v ní jednalo s jiným okruhem účastníků řízení a výrok rozhodnutí je závazný pouze pro tamní účastníky řízení, nikoli ve vztahu k žalobci.6. Vedlejší účastníci se ztotožnili s argumentací žalobce a dále sdělili, že jejich vlastnické právo bylo intabulováno. Rozsudek, na jehož základě se tak stalo, řeší stejné otázky, jako bude soud v nyní projednávané věci. Namítali, že správce konkursní podstaty věděl o uplatněných restitučních nárocích a věděla o nich i , tituly před jménem, , jméno FO, díky jednání s předchůdcem žalobce, pročež nemohla být v dobré víře. Ve vztahu k žalovaným 2) a 3) sdělili, že si dotyční měli opatřit soupis konkursní podstaty s poznámkou o uplatnění restitučního nároku, neučinili tak vše, čím by svoji dobrou víru podepřeli. Blokační ustanovení zákona o půdě se vztahuje i na správce konkursní podstaty jako subjekt s dispozičním oprávněním ke konkursní podstatě. Pokud žalovaní 2) a 3) nabyli pozemky od , tituly před jménem, , jméno FO, , tato byla či je přítomna ve statutárních či dozorčích orgánech obou subjektů, tudíž nelze o dobré víře na jejich straně nutné k vydržení vlastnického práva hovořit.7. V průběhu řízení dále účastníci setrvali na svých stanoviscích.8. Soud v prvé řadě dospěl k závěru, že opomenutí žalobce do petitu zahrnout i pozemek označený parc. č. 1836/163 je pouze písařskou chybou, když je zřejmé, že se svým nárokem původně brojil i vůči žalovanému 3), snáší proti němu a na podporu svého nároku argumentaci a rovněž není patrné, že by nárok omezil ve srovnání s předchozím rozhodnutím správního orgánu v dané věci. Nebylo současně jiného důvodu pro to, aby byl žalovaný 3) účastníkem nynějšího řízení, pokud by se vůči němu nedomáhal žalobce určení vlastnictví k pozemku, které nesvědčilo žádnému jinému ze zbývajících účastníků řízení. Soud tak bral jako dané, že se žalobce domáhá i vlastnického práva k předmětnému pozemku. Nebylo tak dle názoru soudu na místě vyzvat jej k odstranění „vad“ žaloby a spojovat s absencí reakce na takový úkon důsledek spojovaný s opomenutím takové výzvy podle § 43 OSŘ. V novém řízení před soudem prvního stupně poté, co mu byla věc vrácena k novému rozhodnutí tuto otázku znovu řešit nemusel, když žalobce vzal výslovně žalobu v daném rozsahu zpět, což by neučinil, kdyby předtím nebyl pozemek předmětem řízení.9. V dané věci soud prvního stupně po provedeném dokazování, jež bude popsáno níže, dospěl rozsudkem z 13. 10. 2021, č. j. 112 C 50/2020-187, k závěru, že na straně žalobce není naléhavý právní zájem na určení vlastnictvím k pozemkům parc. č. , hodnota, a , hodnota, , neboť jako účastníci nejsou všichni ti, kteří mají být katastrálními vlastníky (tedy i vedlejší účastníci). V takovém případě nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se vyhovující rozhodnutí nebude moci vztahovat na všechny účastníky spoluvlastnického vztahu. Dále se pak soud rozsudkem věnoval pozemku, který již nyní předmětem řízení není, pročež není nezbytné, aby byl procesní postup ve vztahu k němu dále popisován. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením z 12. 6. 2023, č. j. 70 Co 18/2022-252, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil, když ve vztahu k nynějšímu předmětu řízení uvedl, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení může být dán i pouze ve vztahu k vlastnímu spoluvlastnickému podílu, není tedy nutné, aby jako účastník řízení byl označen i další spoluvlastník, pokud není jeho spoluvlastnictví na společné věci zpochybňováno. Dále uvedl, že součástí rozsudku musí být i geometrický plán, pokud na jeho základě dochází k vytvoření příslušného pozemku. Ve vztahu k pozemku, který již není v současnosti předmětem řízení, kdy nicméně uvedené úvahy jsou relevantní i pro projednávanou věc, zmínil,