ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2024:115.C.113.2023.1 Datum: 2024-02-02 Předmět: o zaplacení 13.723,44 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 86 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 547 z. č. null/null Sb.", "§ 588 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb."] ["smlouva o úvěru""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: o zaplacení 13.723,44 Kč s příslušenstvím (["§ 86 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 547 z. č. null/null Sb.", "§ 588 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb."])
1. Žalobou podanou na soud dne 5. 1. 2023, doplněnou podáním ze dne 18. 7. 2023, se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.723,44 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný na dluh neuhradil ničeho a žalobce proto dne 22. 9. 2019 úvěr zesplatnil. Žalovanému vznikla povinnost uhradit tzv. novou jistinu úvěru ve výši 62.641,08 Kč sestávající ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru a dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění k jistině. Podle čl. 6.5. smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení; výše smluvní pokuty byla limitována čl. 6.10. smlouvy o úvěru. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2021, č.j. 236 C 15/2020-69, byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci, mimo jiné, smluvní pokutu ve výši 12 778,56 Kč představující smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z částky 62 641,08 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou do 14. 4. 2020. Podaným návrhem se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 62 641,08 Kč od 15. 4. 2020 do 19. 12. 2020 v kapitalizované výši 13 723,44 Kč spolu s příslušenstvím.2. Podáním ze dne 18. 7. 2023 žalobce doplnil, že s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z předložených dokladů o příjmu žalovaného (pracovní smlouvy, výplatních pásek) a dostupných registrů a systémů (NRKI, SOLUS). Při určení výdajové stránky žalobce vycházel z údajů poskytnutých zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, s tím, že další údaje byl povinen poskytnout žalovaný.3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:5. Z předsmluvního formuláře ze dne 23. 1. 2019, prohlášení klienta ze dne 23. 1. 2019 a návrhu na uzavření smlouvy ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 55 000 Kč. Poskytnutý úvěr se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 83,84 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 006 Kč splatných vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 180 360 Kč. Dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle čl. 6.9. smlouvy o úvěru bylo ujednáno, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.6. Z hodnocení klienta ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr ženatý, avšak s manželkou nesdílel společnou domácnost, žil ve vlastní nemovitosti, měl jedno dítě, byl zaměstnaný a jeho příjem činil 35 000 Kč. Ohledně výdajů bylo stanoveno životní minimum 3 410 Kč, žalovaný dále uvedl, že hradí splátky ve výši 2 175 Kč, má náklady na bydlení ve výši 1 820 Kč, náklady na dítě ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 100 Kč. Volné zdroje byly stanoveny na částku 24 495 Kč.7. Z historie transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 14. 12. 2018 do 22. 1. 2019 soud zjistil, že dne 14. 12. 2018 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 46 605 Kč a dne 15. 1. 2019 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 36 088 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného za uvedené období činil -11 733,17 Kč, konečný zůstatek činil – 7 783,30 Kč.8. Z kopie občanského průkazu se podává, že žalobce dne 23. 1. 2019 ověřil totožnost žalovaného.9. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 6. 2008 soud zjistil, že za vykonanou práci žalovanému náležela mzda ve výši 17 000 Kč až 22 000 Kč.10. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila v listopadu 2018 částku 46 605 Kč a v prosinci 2018 částku 36 088 Kč.11. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné relevantní údaje.12. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 266 a byl zařazen do kategorie I, která je specifikována jako „nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“.13. Z rozsudku pro zmeškání Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2021, č.j. 236 C 15/2020-69, soud zjistil, že žalovanému byla (mimo jiné) uložena povinnost uhradit smluvní pokutu dle čl. 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 12 778,56 Kč za dobu do 14. 4. 2020. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 8. 2021.14. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce dne 19. 12. 2022 vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 13 723,44 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do 19. 12. 2022 dle čl. 6.5. smlouvy o úvěr, a to do 15 dnů od data odeslání výzvy.15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.25. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného je mzda, jejíž výši žalobce ověřil předložením pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z účtu. Byl-li příjem žalovaného tvořen
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.