ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2024:115.C.81.2024.1 Datum: 2024-12-13 Předmět: zaplacení 18 887 Kč s příslušenstvím - uznání dluhu Ustanovení: ["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", " ["okamžité zrušení pracovního poměru""smlouva pracovní""uznání dluhu"]
O co šlo: zaplacení 18 887 Kč s příslušenstvím - uznání dluhu (["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99)
1. Žalobou došlou soudu dne 9. 8. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 18 887 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako zaměstnanec na základě pracovní smlouvy ze dne 1.8.2023 konal pro žalobce práci na pozici průvodčí. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru, které dal žalobce žalovanému dne 15. 1. 2024 z důvodu neomluvených absencí a neodevzdání tržby v celkové výši 32 275 Kč. Dne 1. 5. 2024 žalovaný žalobci zaplatil část dlužné částky ve výši 21 262 Kč, stále však neodevzdal na tržbách částku 11 013 Kč a částku 2 000 Kč za neodevzdané směnné, nevrátil mobilní telefon, ani adekvátní finanční náhradu za něj ve výši 5 874 Kč. Dne 15. 1. 2024 uzavřel žalovaný s žalobcem dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady a došlo tak k uznání dluhu žalovaným co do částky 18 887 Kč, kterou se zavázal uhradit na účet žalobce do 31. 1. 2024, k tomu však nedošlo.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2023 vznikl mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem s účinností od 1. 8. 2023 pracovní poměr, žalovaný se zavázal pro žalobce vykonávat práci průvodčího (to je prokázáno pracovní smlouvou). Pracovní poměr mezi účastníky skončil dne 15. 1. 2024, kdy žalobce doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvené absence na nařízených směnách a neodevzdané tržby ve výši 32 275 Kč (to je prokázáno okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 15. 1. 2024). Dne 15. 1. 2024 žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh ve výši 18 887 Kč, který se zavázal žalobci zaplatit do 31. 1. 2024. Dluh žalovaného byl tvořen částkou 11 013 Kč představující neodevzdané tržby, částkou 2 000 Kč představující nevracené směnné a částkou 5 874 Kč představující zůstatkovou hodnotu nevráceného mobilního telefonu (to je prokázáno dohodou o uznání dluhu a úhradě závazku podepsanou žalovaným). Před podáním žaloby žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky (to je prokázáno předžalobní výzvou a doručenkou).5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud zjistil, že žaloba je důvodná. Provedeným dokazování soud zjistil, že za trvání pracovního poměru mezi účastníky vznikla žalobci na hodnotách svěřených žalovanému škoda. Účastníci uzavřeli v souladu s § 263 odst. 2 zákona 262/2006 Sb. zákoníku práce dohodu, ve které se zavázal žalovaný splácet žalobci vzniklou škodu, kterou současně do výše 18 887 Kč uznal. Vzhledem k tomu, že tuto povinnost nesplnil dobrovolně, soud jej k této povinnosti zavázal výrokem I. rozsudku. Současně soud zavázal žalovaného v souladu s § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku k zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení, které činí celkem 6 227,20 Kč. Tato částka sestává z těchto částek:- 1 000 Kč za soudní poplatek,- 3 720 Kč odměnu advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby) ve výši 1 860 Kč za úkon určené podle § 11 odst.1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- 600 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 režijní paušály po 300 Kč služby (převzetí zastoupení, podání žaloby),-907,20 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.7. Výrok III. je odůvodněn povinností soudu doměřit žalobci soudní poplatek, pokud nevydá platební rozkaz (položka 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků).