115 C 88/2018-217 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 3.7.2018 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení peněžitých nároků uvedených ve výroku rozsudku z titulu dlužné mzdy za období od června 2015 do května 2016. Žaloba byla odůvodněna tím, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl 1.3.2013 na základě pracovní smlouvy, měsíční mzda žalobce byla stanovena v dohodě o mzdě ze dne 25.2.2013 ve výši 90.000 Kč hrubého, splatnost byla stanovena nejpozději na 10. den následujícího měsíce. Žalovaný nezaplatil žalobci mzdu za období od června 2015 do května 2016.2. Žalovaný ve svém podání ze dne 9.11.2018 navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobci na požadovanou částku náhrady mzdy za období od června 2015 do května 2016 nevznikl nárok, neboť v uvedeném období žalovaný žalobce v žádném pracovněprávním vztahu nezaměstnával a žalobce pro něj ani žádnou práci nevykonával. Pracovní poměr žalovaného u žalobce byl platně skončen zrušením ve zkušební době ke dni 9.5.2013, jak ostatně konstatoval ve svém rozsudku Městský soud v Brně č.j. 49 C 55/2013-38 a Krajský soud v Brně č.j. 15 Co 220/2014. Veškeré povinnosti žalovaného byly řádně a včas splněny.3. Soud provedl dokazování a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.4. Žalobce uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu dne 25.2.2013, v této si dohodli den nástupu do práce 1. 3. 2013, byla dohodnuta pracovní pozice, jakož i místo výkonu zaměstnání a pravidelné pracoviště. Pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, byla dohodnuta zkušební doba v délce tří měsíců (to je prokázáno pracovní smlouvou ze dne 25.2.2013).5. Zrušením pracovního poměru ve zkušební době ze dne 9. 5. 2013 bylo prokázáno, že , tituly před jménem, , jméno FO, jednající za zaměstnavatele zrušila písemně s žalobcem pracovní poměr ve zkušební době ke dni 9.5.2013. Žalobce převzal listinu dne 9. 5. 2013, což stvrdil podpisem.6. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 49 C 55/2013-38, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2015, bylo prokázáno, že žaloba žalobce ze dne 4. 7. 2013, aby soud určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované ke dni 9. 5. 2013 jeho zrušením ve zkušební době je neplatné, byla zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2014, č. j. 15 Co 220/2014-65, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2015, bylo prokázáno, že shora uvedený rozsudek Městského soudu v Brně byl jako věcně správný potvrzen ze strany odvolacího soudu.7. Na návrh žalobce provedl soud dokazování e-mailovou komunikací účastníků, z této nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Pracovní poměr mezi účastníky vznikl ke dni 1.3.2013 na základě pracovní smlouvy ze dne 25.2.2013 a skončil zrušením ve zkušební době dne 9.5.2013. V řízení nebylo tvrzeno, ani jinak zjištěno, že by mezi účastníky po 9.5.2013 vznikl nový pracovní poměr nebo že by žalobce vykonával po 9.5.2013 pro žalovaného práci.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.10. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.11. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.12. Za situace, kdy žalobce netvrdil a v řízení nebylo zjištěno, že v období od června 2015 do května 2016 vznikl mezi účastníky nový pracovní poměr a žalobce konal práci pro žalovaného, nemohl vzniknout žalobci nárok na mzdu dle § 109 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. V řízení bylo prokázáno, že pracovní poměr mezi účastníky vznikl od 1.3.2013 na základě pracovní smlouvy a skončil dne 9.5.2013 ve zkušební době, jak bylo potvrzeno pravomocnými rozsudky Městského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. 49 C 55/2013-38 a Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2014, č. j. 15 Co 220/2014-65. Jestliže pracovní poměr po 9.5.2013 mezi účastníky netrval, nemůže být nárok žalobce důvodný ani z důvodu § 69 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, neboť zde chybí základní předpoklad, a to pravomocné určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, které činí celkem 42.398,40 Kč. Tato částka sestává z těchto částek:- 34.140 Kč odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 25.3.2024) ve výši 11.380 Kč za úkon určené podle § 11 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,- 900 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 režijní paušály po 300 Kč služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 25.3.2024).-7.358,40 Kč tj. 21 % DPH, jíž je zástupce žalovaného plátcem. Náklady řízení je žalobce povinen uhradit podle § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.14. Výrok III. rozsudku je odůvodněn tím, že žalobce byl osvobozen od placení soudních poplatků a současně nebyl splněn předpoklad pro přenos poplatkové povinnosti na žalovaného, neboť ten byl ve sporu zcela procesně úspěšný.