116 C 106/2024-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobou původně doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 25. 9. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 26 900 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, které byly žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 27. 6. 2020 a ze dne 25. 9. 2020.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 27. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr výši 30 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 900 Kč celkovou částku ve výši 54 000 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 30 000 Kč a poplatkem ve výši 24 000 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 6 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 6 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni 9. 10. 2021. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 45 300 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 20 200 Kč započetl na úhradu jistiny, v částce 6 000 Kč na úhradu úroku, v částce 6 000 Kč na úhradu administrativního poplatku a v částce 9 200 Kč na úhradu inkasního poplatku. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovaným učiněna dne 4. 10. 2022.5. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 6. 2020 soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Žalovaný byl svobodný, žil sám v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Pracoval na živnost s čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 28 500 Kč, kdy částka ve výši 15 500 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 6 000 Kč osobní výdaje, částka ve výši 2 000 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky a částka ve výši 5 000 Kč zahrnovala další výdaje (sociální/zdravotní pojištění OSVČ atd.). Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 6 500 Kč. Finanční situace žalovaného byla dle zatrhnutých políček ověřena bankovními výpisy, výpisem z živnostenského rejstříku, nájemní smlouvou a fakturami.6. Dne 25. 9. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr výši 20 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 600 Kč celkovou částku ve výši 36 000 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 20 000 Kč a poplatkem ve výši 16 000 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni 7. 1. 2022. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když uhradil celkem částku ve výši 25 900 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 8 877,97 Kč započetl na úhradu jistiny, v částce 4 000 Kč na úhradu úroku, v částce 4 000 Kč na úhradu administrativního poplatku a v částce 4 822,03 Kč na úhradu inkasního poplatku. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovaným učiněna dne 17. 8. 2022.7. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 9. 2020 soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Žalovaný byl svobodný, žil sám v nájmu a neměl žádnou vyživovací povinnost. Pracoval na živnost s čistým měsíčním příjmem ve výši 41 500 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 32 500 Kč, kdy částka ve výši 15 500 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 6 000 Kč osobní výdaje, částka ve výši 6 000 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky a částka ve výši 5 000 Kč zahrnovala další výdaje (sociální/zdravotní pojištění OSVČ atd.). Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 9 000 Kč. Finanční situace žalovaného byla dle zatrhnutých políček ověřena bankovními výpisy, výpisem z živnostenského rejstříku, nájemní smlouvou a fakturami.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 23. 6. 2023.9. Výzvou k plnění ze dne 25. 8. 2023 vyzval právního zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužných částek před podáním žaloby. Žalovaný však neuhradil ničeho, žalobce tak požaduje na základě smlouvy č. , hodnota, zaplacení jistiny ve výši 12 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 388,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 694,60 Kč, úroku z prodlení od 2. 6. 2023 do zaplacení z částky 9 800 Kč a úroku z úvěru ve výši 22,62 % od 2. 6. 2023 do zaplacení z částky 9 800 Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, se pak žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 14 300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 851,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 748,40 Kč, úroku z prodlení od 2. 6. 2023 do zaplacení z částky 11 122,03 Kč a úroku z úvěru ve výši 23,79 % od 2. 6. 2023 do zaplacení z částky 11 122,03 Kč.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Právní předchůdce žalobce uzavřel obě smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dosahoval dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jeho měsíčními výdaji a zůstával mu dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smluv.14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení však soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikly uzavřením smluv dle 2395 a násl. občanského zákoníku závazkové vztahy, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dohodnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a 20 000 Kč a které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, když uhradil v případě smlouvy č. , hodnota, částku ve výši 45 300 Kč, v případě smlouvy č. , hodnota, částku 25 900 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení obou pohledávek na žalobce, je tento oprávněn pohledávky vymáhat.15. Soud však shledal obě smlouvy neplatné pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o poplatku za administrativní činnost a odměny za hotovostní inkaso splátek. Tyto poplatky u obou smluv představují 60 % poskytnuté částky. Výše těchto poplatků (částka, kterou žalobce vedle úroku získá 18 000 Kč, resp. 12 000 Kč) je tak zcela nepřiměřená k výši poskytnuté částky (30 000 Kč, resp. 20 000 Kč) a době trvání (60 týdnů). Obě smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem na formuláři a předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Žalovanému tak byla v podstatě daná smluvní ujednání o poplatcích vnucena. Smyslem ujednání týkajícího se poplatků bylo pouze umělé navyšování zisku právního předchůdce žalobce, když ani nebyly uvedeny žádné zvýšené náklady právního předchůdce žalobce na poskytnutí úvěru. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalovaného jako spotřebitele. Soud má tedy za to, že u obou smluv jsou ujednání ohledně administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkas