116 C 207/2024-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 122 360,01 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 8. 2020 úvěr ve výši 174 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela a dostala se do prodlení s placením splátek, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 22. 9. 2023 a vyzval žalovanou k jeho zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce uzavřel dne 30. 8. 2020 s žalovanou smlouvu nazvanou „Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka“ (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly Všeobecné produktové podmínky (dále jen „VPP“). Na základě smlouvy byl žalované bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 174 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úroky a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to v 84 splátkách po 3 448,09 Kč, poslední ve výši 1 666,56 Kč, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce prostřednictvím zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu č. , č. účtu, ve prospěch úvěrového účtu č. , č. účtu, , počínaje dnem 20. 9. 2020. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12,70 %. Součástí splátky bylo pojistné ve výši 311 Kč. Dle předložené žádosti žalovaná požádala o úvěr ve výši 220 000 Kč, schválen však byl úvěr ve výši 174 000 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání a bydlí u rodičů. Pracovala na dobu určitou do 30. 4. 2021 u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjem ve výši 14 700 Kč. Dle potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 2. 2020 byl čistý měsíční příjem žalované, která pracovala jako výrobní operátor, ve výši 15 309 Kč. Dle výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalované ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že žalované byl dne 30. 8. 2020 poskytnut úvěr ve výši 174 000 Kč. Z umořovací tabulky, platební historie a měsíčních výpisů z úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaná naposledy částečně uhradila splátku splatnou ke dni 20. 5. 2023, následně neuhradila ničeho. Ze stejných listin je též patrný rozklad jednotlivých splátek na položky jistiny, úroku a poplatků včetně pojistného. Jelikož žalovaná porušila svoji smluvní povinnost, když se dostala do prodlení se splácením splátek splatných od 20. 6. 2020, využil žalobce svého oprávnění a v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) VPP prohlásil úvěr za splatný ke dni 22. 9. 2023. O zesplatnění byla žalovaná informována v oznámení ze dne 24. 9. 2023, ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky 132 717,76 Kč sestávající se mimo jiné z nesplacené jistiny ve výši 122 360,01 Kč. Oznámení bylo žalované dle předloženého poštovního archu odesláno dne 26. 9. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 4. 3. 2024.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Žalobce na základě smlouvy poskytnul žalované dohodnuté peněžní prostředky na běžný účet dne 30. 8. 2020. Ačkoliv se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky, poplatky a sjednaným pojistným, svoji smluvní povinnost porušila, když od splátky splatné dne 20. 6. 2020 přestala řádně a včas splácet. Z tohoto důvodu žalobce úvěr ke dni 22. 9. 2023 zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná již neuhradila ničeho. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku žalobci uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 122 360,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 360,01 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 549,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 608 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”). Z tarifní hodnoty 122 360,01 Kč činí sazba za jeden úkon právní služby částku 6 020 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 18 960 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 3 981,60 Kč.8. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.