ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2024:119.C.11.2023.1 Datum: 2024-01-31 Předmět: o zaplacení 12 556 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 588 z. č. null/null Sb.", "§ 1813 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. null/null Sb."] ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: o zaplacení 12 556 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb.", "§ 87 z. č. null/null Sb.", "§ 588 z. č. null/null Sb.", "§ 1813 z. č. null/null Sb.", "§ 142 z. č. n)
Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 556 Kč příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 17. 12. 2019 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala dne 18. 12. 2019 převodem na účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit, kromě poskytnuté částky žalobci zaplatit úrok v nominální úrokové sazby ve výši 62,54 %, ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 383 Kč, splatných vždy do dvacátého dne kalendářního měsíce počínaje lednem 2020 dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru žalované řádně zkoumal úvěryschopnost žalované na základě dokladu a informací získaných od žalované, databázi umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná dosud zaplatila žalobci 22 krát částku 383 Kč, tedy celkem čas 8 426 Kč. Podanou žalobou se žalobce domáhá požalované zaplacení částky 10 052 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 1. 2022 do zaplacení, tato částka sestává ze zbývající jistiny ve výši 6 282,62 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění, úroku za poskytnutí úvěru (62,54 % ročně) ve výši 973,49 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 996 Kč, a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 1 800 Kč. Dále se žalobce domáhá po žalované zaplacení smluvní pokuty kapitalizované výši 2 504 Kč a běžícího úroků z dlužné původní jistiny ve výši 6 282,62 Kč, ve výši 62,54 % ročně. Žalobce uvedl, že žalovaná již uhradila. 22 splátek ve výši 383 Kč, celkem tedy částku ve výši 8 426 Kč.Žalovaná se věci nevyjádřila.Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobce o poskytnutí úvěru ve výši ve výši 7 000 Kč. Z oznámení schválení úvěru ze dne 19. 12. 2019 se podává, že žalobce schválil poskytnutí úvěru žalované. Ze splátkového kalendáře k úvěru se podává, že žalované byly předepsány splátky ve výši 383 Kč měsíčně, celkem 60 splátek. Z karty klienta se podává, že žalované byla vyplacená 18. 12. 2019 částka 7 000 Kč. Dosud uhradila, 8 426 Kč, ještě zbývá doplatit 21 371,11 Kč. Žalovaná uvedla jako trvalé bydliště a kontaktní adresu , adresa, . Z oznámení ze dne 24. 1. 2020 se podává, že žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění celé dlužné částky. Dle výzvy k zaplacení ze dne 23. 6. 2020 ze dne 20. 9. 2021 ze dne 21. 12. 2021, ze dne 22. 11. 2021, ze dne 20. 1. 2022 se podává, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dlužní částky. Z předsmluvního formuláře ze dne 17. 12. 2019 se podává, že žalovaná byla informována o parametrech úvěru. Za pomoci souhlasu s kopírováním a kopií občanského průkazu žalované byla zjištěna totožnost žalované. Zhodnocení klienta provedeného žalobcem ze dne na 17. 12. 2019 se podává, že žalobce zjistil, že celková výše u úvěru poskytnutého žalované byla 7 000 Kč. Její finanční potřeba byla 30 000 Kč, celková částka, kterou měla žalovaná uhradit, byla 22 980 Kč. Žalobce zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované je 5 716 Kč, jedná se o starobní důchod, žádné jiné příjmy zjištěny nebyly. Výdaje jsou ve výši životního minima. Výdaje (životní minimum) bylo zjištěno ve výši 3 410 Kč. Jako bydlení, nájemné a inkaso byla zjištěna částka 1 300 Kč, výdaje celkem byly žalobcem zjištěny ve výši 4 710 Kč. Žalobce dospěl k závěru, že rezerva pro splácení u žalované je 500 Kč. Žádné příjmy spoluúčastníka nebyly zjištěny, další výdaje zjištěny nebyly. Žalovaná uvedla, že se o žalobci dozvěděla přes internet. Dále bylo zjištěno, že žalovaná má účet u , právnická osoba, , dle printcreenu , právnická osoba, je na účtu žalované disponibilní zůstatek 0 Kč a žádné pohyby na účtu zjištěny nebyly. Z kopie ústřižku pro příjemce složenky České správy sociálního zabezpečení 14. 10. 2019 se podává, že částka vyplacená žalované na starobním důchodu je 5 716 Kč. Dle prohlášení klientů byla ze dne 17. 12. 2019 byla žalovaná informována o úvěru. Dle smlouvy o vydání platební karty ze dne 16. 12. 2019 žalovaná uzavřela s , právnická osoba, smlouvu o vydání platební karty s týdenním limitem 30 000 Kč, denním limitem 10 000 Kč. Dle rámcové smlouvy poskytnutí platebních služeb za dne 16. 12. 2019 uzavřené mezi žalovanou a , právnická osoba, je žalovaná klientem této banky. Z dokladu o vyplacení úvěru z účtu 115-1261160277/0100 dne 18. 12. 2019 žalobce poskytl žalované na běžný účet částku 7 000 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS nebyl zjištěn žádný dluh žalované. Předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2023, dle poštovního podacího archu ze dne 12. 4. 2023 téhož neodeslán se podává, že zástupce žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Dle úplného výpisu ze seznamu České národní banky je žalobce nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Dle sdělení , právnická osoba, doručenému soudu 23. 11. 2023 v rozhodném období byla majitelkou účtu , Anonymizováno, -, tel. číslo, /, Anonymizováno, žalovaná. Na účet byla 18. 12. 2019 připsána čárka 7 000 Kč.Na základě takto zjištěného skutkového stavu po jeho právním posouzení, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná v celém rozsahu . V řízení bylo prokázáno, že dne 17. 12. 2019 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako smlouva) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované dne 18. 12. 2019 peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč převodem na účet žalované. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). V posuzovaném případě žalobce zjistil a sám uvedl, že měsíční příjem žalované činí 5 716 Kč a představuje starobní důchod, žádný jiný příjem zjištěn nebyl ani žádný další spoluúčastník úvěru. Žalobce uvedl, že náklady na bydlení a nájemné žalované činí 1 300 Kč s tím, že nijak neoznačil žádné důkazy, jak k této částce dospěl. Kromě prohlášení žalované rovněž celkové výdaje ve výši 4 710 Kč nejsou žádným způsobem doloženy, tedy ani rezerva s výší 500 Kč. Povinnost žalované poskytovat žalobci věrohodné a pravdivé údaje nijak nezbavuje žalobce zkoumat úvěryschopnost žalované s odbornou péčí, tzn. zvažovat jejich důvěryhodnost a relevanci. V případě pochybnosti vyvodit patřičné závěry případně poskytnutí úvěru neschválit.Nad rámec výše uvedeného soudu doplňuje í další důvod neplatnosti smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (k tomu srovnej ustanovení §588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv povinnosti v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení § 1813 občanského zákoníku), kdy v tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (7 000 Kč a výší částky, kterou se žalobci za poskytnutí úvěru mělo dostat (22 980 Kč).Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.