ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2024:119.C.113.2024.1 Datum: 2024-11-04 Předmět: zaplacení 13 440 Kč s příslušenstvím - půjčka Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: zaplacení 13 440 Kč s příslušenstvím - půjčka (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."])
Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13.440 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce společnost , Jméno žalobce, . uzavřela s žalovanou dne 17.5.2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná vlastnoručním podpisem smlouvy potvrdila, že částku 12.000 Kč převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s poskytnutým úvěrem se zavázala žalobci uhradit příslušenství za dobu trvání, a to částku 9 816 Kč, která se sestává z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za zpracování úvěru, poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit žalobci částku ve výši 21 816 Kč, to vše v pravidelných 60týdenních splátkách ve výši 363,60 Kč, poslední splátka připadla na den 40 kalendářní týden v roce 2023. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr žalované. Žalovaná uvedla ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru základní údaje o své osobě a finanční situace, zaměstnání, finančních závazcích apod. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas. Žalovaná uhradila žalobci celkem částku ve výši 8 376 Kč. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku dne 9.8.2023.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17.5.2022 č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč hotově v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 2 376 Kč, náklady za zpracování a doručení spotřebitelského úvěru ve výši 3 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč, celkem tedy částku ve výši 21 816 Kč v pravidelných 60týdenních splátkách ve výši 363,30 Kč. Žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 15 549 Kč jako čistý příjem žadatele. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce se jedná o společnost s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání mimo jiné patří poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru Z žádosti o úvěr ze dne 17.5.2022 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr žalobce. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 17.5.2022 soud zjistil, že žalovaná byla informována o parametrech úvěru a o částkách, které se zavazuje zaplatit. Za žalobce smlouvu o úvěru podepsal s žalovanou zprostředkovatel. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení částky před podáním žaloby dne 9.8.2023 (poštovní podací arch dne 9.8.2023).Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 17.5.2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva) ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právním předchůdce žalobce žalované dne 17.5.2022 peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, poplatku za zpracování úvěru, částky za druhy splácení a doplňkové pojištění nevzniklo a nelze je žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy jejich předmět převzal, tj. čerpala dne 17.5.2022 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky žalobci vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce toliko částku 8 376 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (12.000 Kč) a částkou vrácenou (8 376 Kč), tedy 3 624 Kč.Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem.Z důvodů shora uvedených soud žalobu ve výroku II. zastavil, a ve zbytku žalobě vyhověl.Výrok III o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právoVýrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 1 písm. a), ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/19941 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích), podle nějž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč položka 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Soud platební rozkaz nevydal, a dle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků v tomto případě doměří žalobci doplatek do výše položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne 7.2.2014). S ohledem na právě uvedené, tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků tímto rozsudkem.