119 C 54/2024-46 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13.010,89 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 5.10.2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná vlastnoručním podpisem smlouvy potvrdila, že částku 12.000 Kč převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s poskytnutým úvěrem se zavázala právnímu předchůdci žalobce uhradit příslušenství za dobu trvání, a to částku 13.721 Kč, která se sestává z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za zpracování úvěru, částky za druhy splácení a doplňkové pojištění. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 25.721 Kč, to vše v pravidelných 65týdenních splátkách ve výši 396 Kč, poslední splátka připadla na den 3.1.2022. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr žalované, kde žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a finanční situace, zaměstnání, finančních závazcích apod. žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce a žalobci celkem částku ve výši 11.600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022 s účinností od 3.1.2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalované bylo postoupení oznámeno písemně. Žalobce v průběhu řízení vzal žalobu částečně zpět. Nově se žalobce domáhal zaplacení 400 Kč s příslušenstvím, a to úroků z prodlení.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.Ze smlouvy o úvěru ze dne 5.10.2020 č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč hotově v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 7 650 Kč, náklady za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 621 Kč a doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč, celkem tedy ve výši 25 721 Kč v pravidelných 65týdenních splátkách ve výši 396 Kč. Žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 10 000 Kč jako čistý příjem žadatele a dále ve výši 11 000 Kč jako další čisté příjmy domácnosti celkem tedy 21 000 Kč. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce se jedná o společnost s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání mimo jiné patří zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví a daňové evidence. Z žádosti o úvěr ze dne 5.10.2020 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr právního předchůdce žalobce. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5.10.2022 soud zjistil, že žalovaná byla informována o parametrech úvěru a o částkách, které se zavazuje zaplatit. Za právního předchůdce smlouvu o úvěru podepsal s žalovanou jeho obchodní zástupce. Právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022. Právní předchůdce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce dne 20.12.2022. Žalobce oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky za právního předchůdce a že pohledávku převzal dne 15.2.2023 (poštovní podací arch ze dne 16.2.2023). Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení částky před podáním žaloby dne 29.5.2023 (poštovní podací arch dne 5.6.2023).Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V průběhu řízení vzal žalobce svůj návrh částečně zpět (§96 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.). Soud proto řízení zastavil tak jak je rozhodnuto ve výroku I. V řízení bylo prokázáno, že dne 5.10.2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva) ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právním předchůdce žalobce žalované dne 5.10.2020 peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, poplatku za zpracování úvěru, částky za druhy splácení a doplňkové pojištění nevzniklo a nelze je žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy jejich předmět převzal, tj. čerpala dne 5.10.2020 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky žalobci vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce toliko částku 11.600 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (12.000 Kč) a částkou vrácenou (11.600 Kč), tedy 400 Kč. Žalobce po částečném zpětvzetí dále požadoval zaplacení rozdílu čerpané částky a částky uhrazené v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím představované úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníků. Soud tak žalobci vyhověl a rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku II.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Převážně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Částečně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 2 736 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 4 úkonů právní služby po 300 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 4 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 336 Kč.