13 C 161/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 116 137,67 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 1 715,21 Kč. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 102 217,36 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 591,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 744,55 Kč, kapitalizovaného úroku z úroků ve výši 400,27 Kč, poplatků ve výši 2 183,61 Kč2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne smlouvu o úvěru ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami (96) ve výši 1 715,21 Kč, roční úroková sazba činila 12,15 %.5. V rámci procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem 33 000 Kč, což mělo být ověřeno z dokladu o příjmu přiložené k jiné žádosti o úvěr. Čistý měsíční příjem domácností měl činit 47 000 Kč. K žalovanému žalobkyně dále zjistila, že bydlí v pronájmu, má interní splátky 4 657,99 Kč a externí splátky 8 213 Kč. Životní náklady určila žalobkyně výpočtem na 11 748,11 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má jednu exekuci nařízenou , datum, (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 10. 2023+ žádost o úvěr + výsledek lustrace centrální evidence exekucí).6. Žalovaný úvěr čerpal dne , datum, ve výši 105 000 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného , datum, ). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 9 383,62 Kč (umořovací tabulka + výpis z úvěrového účtu + platební historie). Úvěr byl prohlášen za splatný dne 11. 5. 2023 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný + podací arch ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 1. 11.2023 (předžalobní upomínka vč. podacího lístku).7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období , datum, soud zjistil, že z něj vyplývá čistý měsíční příjem žalovaného ve výši cca 33 000 Kč, nicméně např. v měsíci , měsíc, , rok, jsou celkové příjmy cca 168 000 Kč a výdaje cca 193 000 Kč, v měsíci , měsíc, , rok, příjmy cca 328 000 Kč a výdaje cca 327 000 Kč, v měsíci , měsíc, , rok, příjmy cca 181 000 Kč a výdaje cca 294 000 Kč, v měsíci , měsíc, , rok, příjmy cca 301 000 Kč a výdaje ve výši 295 000 Kč. Velký objem peněžních prostředků žalovaného odcházelo na , Anonymizováno, , Anonymizováno, .8. Dle soudu v řízení z předložených listinných důkazů nebylo prokázáno ověření příjmů ani reálných výdajů žalovaného.9. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně.11. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Této povinnosti žalobkyně nedostála, když soudu nedoložila tvrzené ověření příjmu z jiné žádosti (resp. uvedené neprokázala). Dle soudu tedy neprokázala ověření příjmu žalovaného v době poskytnutí úvěru. Výpis z účtu, kde je uveden příjem žalovaného, rok před poskytnutím úvěru nelze brát v úvahu. Dále žalobkyně neprokázala ověření reálných výdajů žalovaného nad rámec jeho splátek jiných závazků. Reálné výdaje žalobkyně ani nezjišťovala, jelikož vycházela z matematického modelu. Z předložených starších výpisů přitom žalobkyně musela mít povědomí o velkých výdajích žalovaného např. na , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., což v procesu ověřování úvěruschopnosti vůbec nehodnotila. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala příjmy a výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.12. Pokud tedy byly následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.13. V řízení bylo prokázáno, že na úvěr byla čerpána částka 105 000 Kč, přičemž byla uhrazena částka 9 383,62 Kč a na jistině tedy zůstává částka 95 616,38 Kč. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 95 616,38 Kč. Na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 95 616,38 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 60 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, a další uplatněné náklady, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.15. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu po provedené kapitalizaci celého nároku (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) přiznal právo na náhradu 44 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 17 340 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 5 780 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 3 831 Kč a soudní poplatek ve výši 4 646 Kč, tj. 44 % z 26 717 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 755,48 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Úkon v podobě doplnění žaloby soud žalobkyni nepřiznal, jelikož žaloba měla být úplná již při svém podání, a nikoli až na výzvu soudu. Jednalo se tak o neúčelně vynaložený náklad.