ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2024:16.C.262.2024.1 Datum: 2024-12-17 Předmět: zaplacení 27 960,33 Kč s příslušenstvím - zápůjčka Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."] ["prodlení věřitele""neplatnost právního jednání""bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 27 960,33 Kč s příslušenstvím - zápůjčka (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 27.960,33 Kč s příslušenstvím představující nevrácený poskytnutý úvěr v souvislosti s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 27.12.2021.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 27.12.2021 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným jako zákazníkem, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou finanční hotovostí se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 33.963 Kč představující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24.177 Kč, dále částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč nebo pro spotřebitelské úvěry s dobou trvání 6 měsíců či 26 dnů zlevněná částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 500 Kč a dále částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 8.286 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých finančních prostředků a poplatku se žalovaný zavázal ve smlouvě uhradit prostřednictvím 78 týdenních splátek po 821 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 26.6.2023. Ze Zákaznické karty ze dne 27.12.2021 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žadatele činí 13.393 Kč a další čistý příjem domácnosti 27.100 Kč, tedy celkem 40.493 Kč. Běžné měsíční výdaje byly žalovaným vyčísleny částkou 1.000 Kč za extérní splátky a částkou 1.505 Kč jako odhadované měsíční výdaje žadatele. Dne 21.9.2023 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno podáním ze dne 29.9.2023. Podáním ze dne 15.2.2024 byl žalovaný vyzván k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházejícím v žalobě, na základě které měl zaplatit dlužnou částku 67.169,85 Kč nejpozději do 1.3.2024.4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a následují o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péči schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalovaného vážící se k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaný svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy by tento stvrdil, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak i na tuto skutečnost právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, když ani otázka běžných či nadstandartních měsíčních výdajů žadatele nebyla nikterak zkoumána, natož ověřena. Soud v daném případě musí dále poukázat na zjištěnou skutečnost, že žalobce, respektive právní předchůdce žalobce nejenže zcela rezignoval na své zákonné povinnosti a toliko pravděpodobně spoléhal na údaje získané výlučně od žalovaného, ale tyto