18 C 110/2024-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou soudu podanou dne 6. 6. 2023 domáhal zaplacení částky 26 723,46 Kč s příslušenstvím po žalované s tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mezi společností , název, (dříve , název, ), když původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 5.3.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 26 723,46 Kč, tento měl být splacen nejpozději dne 5. 10. 2022, žalovaná úvěr čerpala, peněžní prostředky nevrátila. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že žalovaná čerpala úvěr celkem v 8 čerpání (platby od společnosti , právnická osoba, v celkové výši 43 900 Kč. Před postoupením pohledávky žalovaná zaplatila na úvěr v dílčích platbách celkem částku 56 566 Kč. Žalovaná částka 26 663,97 Kč se skládá z jistiny ve výši 21 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 500 (2x 250 Kč) z úroku za období čerpání ve výši 5 163,97 Kč. Po postoupení žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce rovněž vzal částečně svoji žalobu zpět co do částky 59,49 Kč spolu s příslušenstvím.2. Řízení bylo s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem v této části zastaveno v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů.5. Ohledně skutkového stavu věci soud na základě listinných důkazů zjistil, že dne 5.3.2020 uzavřela společnost , název, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) jako věřitel a žalovaná jako klient smlouvu o revolvingové úvěru (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr), až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, úroková sazba byla dohodnuta 8,50 % měsíčně, RPSN 262,91 %, dále si strany dohodly, že žalovaná uhradí poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,50 % z částky každého čerpání, kdy celková částka splatná klientem bude 134 808,62 Kč při vyčerpání plné výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalobce dále doložil standardní informace o spotřebitelském úvěru právního předchůdce žalobce, dále přípis právního předchůdce žalobce žalované bez data s uvedením aktuální povinné celkové částky k úhradě k datu splatnosti 5. 10. 2022 ve výši 11 445,79 Kč, když celková dlužná částka činí 26 782,95 Kč. Ke zjišťování úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce tento nedoložil ničeho. Dále žalobce doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s oznámením a dokladem o odeslání, obchodní podmínky právního předchůdci žalobce a konečně také předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Dále žalobce doložil potvrzení o provedené platbě od společnosti , právnická osoba, , ze kterých vyplývají převody na účet žalované, a to dne 3. 11. 2021 ve výši 5 000 Kč, 27. 10. 2021 1 Kč, 19. 10. 2021 15 000 Kč, 3. 8. 2020 4 400 Kč, 30. 4. 2020 2 000 Kč, 9. 3. 2020 5 000 Kč, 9. 3. 2020 5 000 Kč, 5. 3. 2020 6 500 Kč, celkem tedy převod na účet žalované 43 900 Kč. Z platební historie žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce postupně celkem částku 56 566 Kč.6. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.7. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.8. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.9. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.10. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.11. Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 5.3.2020 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované bezhotovostně možnost čerpání finanční částky do limitu 80 000 Kč, když žalovaná se zavázala tento vrátit spolu s dohodnutými úroky poplatkem ve sjednaných splátkách. Žalovaná tak celkem čerpala finanční prostředky ve výši 43 900 Kč a uhradila právnímu předchůdci žalobce částku 56 566 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelkou, musel soud hodnotit smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ustanovení § 1810 a násl. o.z. a především zákon o spotřebitelském úvěru.19. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.20. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce k této okolnosti nedoložil ničeho, odkazoval na titul bezdůvodného obohacení. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobce nesplnil řádně svoji povinnost stanovenou zákonem, neposoudil řádně úvěruschopnost žalované, předmětná smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, dále je neplatná také pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odstavec 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k absolutní neplatnosti je soud povinen k této přihlížet i bez námitky žalované. Plnění, které poskytl právní předchůdce žalobce žalované (43 900 Kč), je třeba proto posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o.z.). Žalovaná však již právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 56 566 Kč, tudíž poskytnutou částku již přeplatila, proto soud dovodil, že žaloba žalobce je v další požadované částce nedůvodná a zamítl ji.21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř. a v části zastavení o § 146 odstavec 2 věta prvá o. s.ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení má žalovaná, žádné ji však