19 C 153/2023-65 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31.800 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 34.410 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 15.900 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 29. 12. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 31.800 Kč. Mezi stranami byla pro případ porušení smluvních povinností sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z provedených důkazů má soud prokázáno:Mezi společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 31.800 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky plus úrok z úvěru za měsíc, nejméně ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla 22 % měsíčně z jistiny úvěru. Pro případ prodlení se splacením zápůjčky byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 12. 2020, z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná byla při uzavření smlouvy ztotožněn klientským číslem, které mu bylo přiděleno dle smlouvy o uživatelském účtu (ze smlouvy o uživatelském účtu, fotokopie občanského průkazu).5. Částku 31.800 Kč čerpala žalovaná převodem na účet (výpisy z účtu č.l. 25 až 28).6. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 22. 5. 2022 (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 5. 2022, z oznámení o postoupení pohledávky).7. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky (z předžalobní upomínky včetně podacího lístku).8. Původní věřitel před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru zjišťoval od žalované údaje o jeho příjmech a výdajích, přičemž dospěl k následujícím informacím. Příjem žalované činil 25.000 Kč, celkové výdaje činily částku 6.600 Kč (z karty profilu uživatele). Žalobkyně nijak neprokázala, zda původní věřitel pravdivost těchto informací jakkoliv ověřoval. Ohledně rodinných poměrů či bydlení žalované nebylo prokázáno ničeho.9. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:Vzhledem k tomu, že ve vztahu z předmětné smlouvy věřitel vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanský zákoník v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).10. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že původní věřitel posuzoval majetkové poměry žalované před uzavřením úvěrové smlouvy a rovněž, že ověřoval, zda žalovaný prochází dostupnými databázemi. Tato svá tvrzení žalobkyně nikterak neprokázala. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, jimiž by prokázala, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala či ověřovala. Jediný dokument, který žalobkyně předložila představuje tabulka, v níž jsou blíže nespecifikované údaje o příjmech a výdajích žalované, nicméně není zřejmé, odkud jsou tyto údaje zjištěny a už vůbec nelze dovodit, že by původní věřitel tyto informace jakkoliv ověřoval. Žalobkyně tak neprokázala, že prověřila z dostatečných a přiměřených zdrojů, jaké byly skutečné příjmy a zejména výdaje žalované a ani to, že před uzavřením smlouvy o úvěru prováděla lustraci žalované ve veřejně přístupných rejstřících. Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svým tvrzením, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Pokud pak v daném případě mezi žalobkyní a žalovanou jakožto dlužníkem byla smlouva o úvěru uzavřena, je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Pokud však žalovaná na základě této smlouvy její předmět převzala, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobkyni jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 800 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobkyně ze dne 22. 5. 2022, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ust. § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. ve středu 25. 5. 2022, lhůta k plnění byla stanovena do 30. 5. 2022. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 30. 5. 2022 stal splatným a soud tak přiznal žalobkyni až ode dne následujícího, tj. od 31. 5. 2022, úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši 8,5 %, ačkoliv zákonná výše odpovídá úroku 15 % ročně, neboť soud v rámci rozhodnutí nemohl překročit návrhy účastníků (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení úroku z prodlení za dobu delší a ohledně smluvních úroků a smluvní pokuty) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.