19 C 231/2024-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 9.800 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 910 Kč. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 4. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem 40% měsíčně. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobce proto využil svého práva a pohledávku žalovaného ke dni 6. 6. 2023 zesplanil. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje uhrazení částky 10.710 Kč, tj. jistina ve výši 7.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 2.800 Kč a smluvní pokuta ve výši 910 Kč. Dopisem ze dne 15. 10. 2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:4. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 4. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20.000 Kč, který byl úročen úrokovou sazbou 40% měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.5. Z potvrzení o platbě ze dne 4. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobce zaslal tohoto dne na účet žalovaného částku 7.000 Kč.6. Dopisem ze dne 3. 6. 2023 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění pohledávky a vyzval jej k úhradě dluhu, kdy následně dne 15. 10. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.7. Z kopie občanského průkazu a průkazu VZP a výpisů z bankovního účtu žalovaného za období 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 a od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobce ověřil totožnost žalovaného na základě předložených dokladů, kdy současně ověřoval úvěruschopnost skrz bankovní výpisy z účtu žalovaného.8. Z bankovního výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 bylo zjištěno, že celkové příjmy za tento měsíc činily 91.848.23 Kč a celkové výdaje činily 84.746,54 Kč. Žalovaný v rámci tohoto měsíce čerpal půjčky u společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba9. Z bankovního výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2022 - 30. 6. 2022 se podává, že žalovaný v rámci tohoto měsíce čerpal půjčky u společnosti Home credit a.s.10. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém bytě a jeho příjem činil 13.308 Kč a výdaje 5.000 Kč.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.17. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel z informací sdělených žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů, kdy současně provedl lustraci žalovaného v přístupných rejstřících a databázích, a dále vycházel z osobních dokladů poskytnutých žalovaným a dokladů, ze kterých vyplývají jeho příjmy a výdaje.18. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy naopak z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného je zcela zřejmé, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 13.308 Kč, tento vyplývá také z výpisů z účtu, pokud pak jde o výdaje u těch žalovaný uvedl částku 5.000 Kč. Částka 5.000 Kč však absolutně nedopovídá výdajům žalovaného, kdy z předložených výpisů je zřejmé, že žalovaný si opakovaně bere úvěry u různých úvěrových společností. Již při zběžném pohledu na výpisy z účtu je tato skutečnost zřejmá, což muselo být zřejmé i žalobci jako profesionálovi na trhu s poskytováním úvěrů. Žalobce si tedy nepočínal jako řádný hospodář, když se spokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovaným a přehlížel zjevnou neschopnost žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.19. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ani jeden neověřil, pak