21 C 269/2023-34 — Městský soud v Brně

Žalobou z 18.5.2023 ve znění částečného zpětvzetí žaloby domáhala se žalobkyně úhrady částky 25.000,00 Kč s příslušenstvím s tím, že tuto částku poskytla žalované společnost , právnická osoba, jako úvěrovou jistinu na základě úvěrové smlouvy z , datum, , kdy žalobkyně, které byla pohledávka za žalovanou postoupena, nedisponuje doklady o posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, jako věřitel a žalovaná jako dlužník úvěrovou smlouvu, kterou se , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované úvěrovou jistinu 25.000,00 Kč, a žalovaná se zavázala do 30 dnů splatit částku 30.750,00 Kč. Žalovaná poskytla , právnická osoba, tzv. verifikační platbu , datum, (patrně v souvislosti s jiným úvěrem), přičemž žalobkyně nebyla schopna doložit jakékoliv listiny, osvědčující, že by proběhlo prověřování úvěruschopnosti žalované. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázáno, že dne , datum, byla na účet žalované poskytnuta platba , částka, . Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzývána přípisem z 16.1.2023, kdy jí bylo oznámeno postoupení pohledávky (odeslán 17.1.2023), 20.2.2023, 27.4.2023 (odeslán 28.4.2023). Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěr, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované částku 25.000,00 Kč převodem na účet, který žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě, uzavřené elektronickou formou, přičemž tato smlouva byla uzavřena v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 25.000,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda společnost , právnická osoba, splnila při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalované dle § 86 citovaného zákona, a zda z hlediska splnění této povinnost je uzavřená smlouva platná či nikoliv (§ 87 cit. zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalované poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se jí dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník).Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl ohledně nárokované jistiny. Vzhledem k tomu, že za situace, kdy nebylo prokazováno samotné právní jednání při uzavření úvěrové smlouvy, vycházel soud – pokud jde o nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení – ze sjednaného termínu splacení úvěru, tj. 15.7.2022, a přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 16.7.2022.Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byla žalovaná jako procesně neúspěšný účastník zavázána k úhradě nákladů řízení, spočívajících v uhrazeném soudním poplatku 1.000,00 Kč (vztahujícímu se k žalované částce) a nákladech právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, čemuž odpovídá i ustálený opakovaně používaný text žaloby, přičemž hodnota plnění nepřevyšuje 50.000,00 Kč) za tři úkony po 300,00 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva – další podání pouze doplňovala absentující skutková tvrzení), 3x rež. paušál po 100,00 Kč, včetně 21% DPH 2.452,00 Kč.