21 C 323/2023-46 — Městský soud v Brně

Žalobou z 29.11.2023 domáhala se žalobkyně – po částečném zpětvzetí žaloby – úhrady částky 9.480,00 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo vyplaceném úvěrové jistiny ze strany , právnická osoba, ., která žalovanému poskytla částku 35.000,00 Kč na základě úvěrové smlouvy z , datum, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.Z listinných důkazů vzal soud za prokázán tento skutkový stav:Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . dne , datum, úvěrovou smlouvou, na základě které převzal v hotovosti úvěrovou jistinu 35.000,00 Kč a zavázal se nad rámec této jistiny uhradit částku 38.185,00 Kč, tj. celkem 73.185,00 Kč v 17 měsíčních splátkách po 4.305,00 Kč. V žádosti o úvěr uvedl žalovaný, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem , částka, měsíčně, přičemž dle uvedené žádosti měla být tato skutečnost ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Uvedený zaměstnavatel sdělil soudu, že mzda žalovaného činila v červenci 2021 částku , částka, , v srpnu částku , částka, , v září částku , částka, , neboť pracovní poměr žalovaného skončil , datum, . Žalovaný přitom v žádosti uvedl, že je zaměstnán od , datum, na dobu určitou do , datum, , a pracovník poskytovatele úvěru uvedl, že tato skutečnost byla u zaměstnavatele ověřena. Žalobkyně předložila předmětnou pracovní smlouvu, z níž vyplývá, že pracovní poměr byl skutečně sjednán do , datum, , a dále předložila výplatní pásku za červenec 2021, z níž vyplývá, že ačkoliv měl žalovaný čistou mzdu , částka, (což koresponduje s potvrzením zaměstnavatele), po srážkách ze mzdy mu bylo vyplaceno pouze , částka, . Dále žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má doplatit jinou půjčku, jejíž zůstatek činí 11.888,00 Kč. Dle výpisu z účtu měl žalovaný ke dni podpisu úvěrové smlouvy na účtu zůstatek 88,00 Kč. Dle přehledu splátek žalovaný uhradil na splátkách celkem 25.520,00 Kč. Přípisem z 30.9.2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že pohledávku předala k vymáhání a vyzvala jej k jejímu okamžitému splacení; přípis byl odeslán 5.10.2022. Smlouvou z , datum, postoupila , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným žalobkyni.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému z titulu shora uvedené smlouvy částku 35.000,00 Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí uvedené částky; smlouva byla uzavřena v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky 35.000,00 Kč, ponížené o platby žalovaného ve výši 25.520,00 Kč, tj. 9.480,00 Kč, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda společnost , právnická osoba, . splnila při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 citovaného zákona, a zda z hlediska splnění této povinnost je uzavřená smlouva platná či nikoliv (§ 87 cit. zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy by soud dospěl ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Nad rámec uvedeného však soud konstatuje, že úvěr byl poskytnut za situace, kdy žalovaný měl pracovní poměr sjednán pouze na dobu dvou měsíců po poskytnutí úvěru (do , datum, ), dále již nebylo zřejmé, zda vůbec žalovaný bude mít příjmy, postačující ke splnění jeho závazků, navíc v době uzavření úvěrové smlouvy již u uvedeného zaměstnavatele nepracoval, a pracovník poskytovatele úvěru tak rozhodně nemohl pozitivně ověřit, že je zde žalovaný nadále zaměstnán, a ani na svém účtu žalovaný neměl finanční prostředky, které by umožňovaly splnění závazku. Soud proto akceptoval nárok žalobkyně jako nárok vznesený z titulu bezdůvodného obohacení, jehož výše odpovídá rozdílu mezi poskytnutou úvěrovou jistinou a uhrazenými splátkami.Soud proto žalobě v rozsahu uplatněného nároku vyhověl a v rozsahu zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád zastavil. Vzhledem k tomu, že za situace, kdy nebylo prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy na základě řádně realizovaného prověření úvěruschopnosti žalovaného, pak soud – pokud jde o nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení – vycházel z první výzvy věřitele, u níž má doloženo její odeslání žalovanému. Touto výzvou je přípis z 30.9.2022, odeslaný 5.10.2022, který dle ust. § 573 zákona 89/2012 Sb. byl žalovanému doručen fikcí dne 10.10.2022 (třetí pracovní den po odeslání), žalovaný, který nenamítal delší lhůtu, byl povinen plnit bezprostředně a prodlení je tak od 12.10.2022 – za tuto dobu soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení).Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalovaného jako procesně neúspěšného účastníka zavázal k úhradě nákladů řízení. Ty sestávají z uhrazeného soudního poplatku 1.000,00 Kč (vztahujícího se k nárokované částce 9.480,00 Kč) a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za čtyři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast u jednání) po 1.500,00 Kč, včetně čtyř režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH v částce 1.512,00 Kč celkem 9.712,00 Kč.