294 C 2/2023-96 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 24. 1. 2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 123 088 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně opřela o smlouvu o úvěru ze dne 9. 6. 2021, na jejímž základě poskytla žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 906 Kč spolu s pojistným za pojištění schopnosti splácet ve výši 846 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:4. Žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 11. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala částku 100 000 Kč a zavázala se ji vrátit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 6 906 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,70 % ročně. V čl. 6.1. úvěrové smlouvy bylo upraveno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč v případě prodlení o délce 30 dnů s platbou splátky. V čl. 6.2. smlouvy bylo upraveno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného. Čl. 6.5. smlouvy zakládá žalované povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou po zesplatnění úvěru (z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, ze splátkového kalendáře). Smlouva o úvěru byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku (z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu (z fotokopie občanského průkazu na č. l. 4,6). Účastníci ke smlouvě o úvěru sjednali rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž pojistné činilo 846 Kč měsíčně (z přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z přihlášky do pojištění). Úvěr byl žalované poskytnut převodem na účet dne 11. 6. 2021 (z dokladu o vyplacení na č. l. 38).5. Žalobkyně posuzovala v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalované z údajů, které tvrdila žalovaná, a nahlédnutím do dostupných databází. Z hodnotícího listu žalované soud zjistil, že příjem žalované tvoří mzda od zaměstnavatele , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, , adresa, ve výši 34 000 Kč, což bylo podloženo doklady o provedení platby na účet žalované (na č. l. 32-33). Dále žalovaná uvedla, že její náklady na bydlení činí 3 384 Kč, kdy žalovaná má vlastní bydlení. Žalovaná pak měla již další výdaje na splátky žalobkyni splátky ve výši 3 620 Kč. Žalobkyně však kromě několika dokladů o provedené platbě (z nichž nelze jednoznačně určit o jaké platby se jedná), nedoložila žádné důkazy k prokázání, že by správnost těchto částek jakkoliv ověřovala, či se zabývala reálnou výší nákladů žalované. Žalobkyně rovněž tvrdila, že provedla lustraci žalované v dostupných registrech, k důkazu však předložila pouze výpis z registru SOLUS (č. l. 37).6. Soud měl za nesporné tvrzení žalobkyně, že žalovaná na úvěru zaplatila částku 75 966 Kč.7. Dne 25. 5. 2022 žalovaná žalobkyni požádala o odklad jedné splátky z důvodu navýšení výdajů na pomoc rodině (ze žádosti o úpravu splátkového kalendáře). Žalobkyně následně upravila splátkový kalendář žalované s ohledem na odklad splatnosti jedné splátky (z přípisu ze dne 25. 5. 2022, z upraveného splátkového kalendáře).8. Žalovaná neuhradila 13. splátku úvěru splatnou dne 1. 7. 2022 a byla proto žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud ve lhůtě nezaplatí, bude úvěr zesplatněn (z výzvy ze dne 1.8. 2022 a ze dne 1. 9. 2022). Vzhledem k tomu, že žalovaná ve lhůtě neuhradila ničeho, žalobkyně zesplatnila všechny závazky z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 108 425 Kč, která se sestává z částky nezaplacené jistiny úvěru ve výši 90 319,82 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění ve výši 14 415,51 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč, pojištění ve výši 1 692 Kč (z oznámení ze dne 4. 9. 2022).9. Žalobkyně zaslala žalované výzvu před podáním žaloby (z předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu).10. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětných smluv vystupoval věřitel jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 1 o.z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z. dopadá na daný závazek úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).13. Soud má za to, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že by odpovídajícím způsobem ověřovala tvrzení žalované o jejích poměrech, a to zejména co se týče výdajové stránky. Žalobkyně nijak nezjišťovala, jaké jsou reálné výdaje žalované. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.14. Žalobkyně se při prověřování poměrů žalované spokojila s jejím tvrzením, že na bydlení vynakládá pouze částku 3 384 Kč, kdy žalovaná měla bydlet ve vlastním bydlení. Žalobkyně nijak neprověřovala, zda žalovaná je například vlastníkem nějaké nemovitosti či co míní „vlastním bydlením“ – zda nejednalo např. o vlastnictví nemovitost na hypoteční úvěr apod. Žalobkyně tak měla postupovat zejména za situace, kdy žalovaná měla u žalobkyně v době uzavření smlouvy již jiný úvěr, kdy na splátkách 10 526 Kč. Celkové splátky žalované v době uzavření smlouvy tak činili zhruba třetinu příjmů žalované, což není příznivá měsíční bilance. Argumentovala-li žalobkyně tím, že žalovaná téměř rok úvěr splácela a dovozovala-li z tohoto žalobkyně, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy také schopna úvěr splatit, pak soud z těchto okolností dovozuje závěr opačný než žalobkyně. Z toho, že žalovaná žádá o odklad splátek a po roce přestala úvěr platit, je zřejmé, že žalovaná v době uzavření smlouvy úvěr dlouhodobě splácet schopna nebyla. Za zásadní má soud i to že žalovaná již v době uzavření smlouvy měla jiný úvěr, pokud by žalovaná měla dostatek prostředků jistě by se dále nezadlužovala. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018).15. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které se rovná rozdílu vyplacené jistiny úvěru a uhrazených splátek. Žalovaná zaplatila částku 75 966 Kč, proto je bezdůvodné obohacení tvořeno částkou 24 034 Kč. Ohledně této částky byla žalobkyně úspěšná.16. Co se týče úroků z prodlení, v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru zatěžuje spotřebitele, tj. žalovanou (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 15 Co 54/2023-80). Žalovaná v řízení byla pasivní, netvrdila a neprokazovala, že nebylo v jejích možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto má soud za to, že žalovaná byla schopna plnit po výzvě věřitele ze dne 4. 1. 2023 (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu). Dopisem ze dne 4. 1. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 15 dnů od data doručení tohoto oznámení (odeslání dopisu prokázáno podacím archem České pošty). Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalované skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne 24. 1. 2023 nastala splatnost dlužné částky a od následujícího dne, tj. od 25. 1. 2023, je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tak od tohoto dne náleží i úrok z prodlení.17. Ohledně dalších požadovaný